Odešla jsem z děcáku. Co mám dělat dál?

Bohužel právě kvůli předsudkům a reakcím typu Rambiša zůstanou nakonec "viset na cecku" i ti co původně nechtěli. Viz protože je cikán, tak ho nechtějí zaměstnat i když by chtěl a třeba dobře makal a nepronajmou jim byt, když on je cikán a oba z děcáku... Pokud jim to takhle dá párkrát někdo sežrat, chápu že člověk rezignuje a nechá stát radši aby se postaral.

Rambíša: nemysím si, že by 19ti letí rodiče - "spolubydlící" z DD chtěli zůstat někomu na krku, vidím to úplně obráceně - chtějí co nejdříve vypadnout, osvobodit se, založit vlastní rodinu, jenže nevědí pořádně JAK a o tom to celé je

Divizna: díky, doufala jsem, že se tu objevíš a řekneš k tomu svoje. Vystihla jsi to přesně - jestli jsou schopni to vidět a chápat, ten rozdíl. Přesné.

Trens: otázka je, zda mají vůbec schopnost to, co píšeš, vidět a chápat. Často nejsou. Oni vidí svět jinak, myslí jinak, mají jiný základ. Jasně, že mnoho lidí vychází z nefunkčních rodin a v životě se tomu postaví a vystoupí z kolotoče, nejsou to ale všichni. Stejně ne všichni lidé z DD žijí kriminálním a parazitickým způsobem života. Myslím, že nelze porovnávat. Každý svéprávný človek nese odpovědnost za své činy. Jen ty hranice máme každý někde jinde, a u deprivantů ta hranice bývá velmi posunutá.

Mata69: Já o tom taky něco vím a proto mám taky svůj názor na problém. A hlavně poučení z dětství a mládí při přípravě na "opravdový" život. Pokud vím, ta děcka nežijí jen v dětském domově a stýkají se i s ostatními okolo, takže nějaké informace mají. Problém je, že jsou zvyklé dostávat všechno potřebné, ať stravu, oblečení a ostatní věci přímo, takže pak po osamostatnění nastává problém. Chápu, že materiální zajištění není všechno, ale to ostatní, projev lásky a sem tam pohlazení chybí leckdy i u ostatních dětí a obzvláště dneska. Prostě pro mě zůstává jako hlavní myšlenka to, že nechci žít v dospělém věku jako žili moji rodiče a připravit život svým dětem normální. Je spousta takových dospělých, kteří mají za sebou zlé dětství, ale nevyrostli v dětském domově a museli se taky na život připravit. Určitě není dětm z dětského domova co závidět, to jsem neříkala, protože každý z nich si prošel něčím krutým a zlým, ale právě to by pro ně mělo být varující do budoucna.

no, já si tu představuju nalejvárnu pro děcka ve smyslu : vy snědší ani nelezte ven, nic tam na vás nečeká a vy bílý, vy se těm snědejm vyhněte, čekaj vás s nima jen problémy....
aspoň tak mi to vyznělo podle věty "...s cikánem po boku....."...
a k tomu, že si dovolili vlízt do života a nemít nic....ke měli co vzít? a když dostali něco od nadace, tak jsou označeni za nalepený na státním cecku (vlastně na něm byli nalepení od mala - to jsou teda hajzlíci). Jo, uznávám, že mimino je komplikace navíc, ale tak nějak to asi opět vychází z toho, že není, kdo by poradil a ohlídal a vysvětlil

Trens: no je vidět, že nemáš tucha jak to s dětmi z děcáku je. Jakože by je měl odradit příklad jejich vlastní rodiny, ta situace je mnohem složitější než si myslíš. Víš, neříkám, že jsem do toho pronikla, ale co jsem se dozvěděla o dětech z děcáku, o dětech z pěstounské péče, hlavně o deprivovaných dětech - ani jsem to snad vědět nechtěla.

Tak ono pár hodin nalejvárna ve stylu předmětu ve škole "podívejte děti jak to chodí venku" je něco naprosto jiného jak každodenní příklad v rodině, kdy děcka některý věci vstřebají naprosto automaticky. Dcera bydlela pár měsíců s holkou z děcáku na společném pokoji na privátě (slušná hodná holka, studovala vysokou při zaměstnání) a dcera byla kolikrát na mrtvici, jak holčině některý naprosto samozřejmý věci nedochází. A´t už se jednalo o vedení domácnosti, vaření, praní, nákupy... až po mezilidský vztahy a šílenou naivitu co se třeba všelijakých reklam atd. týká. A to už holka nějaký pátek byla z děcáku ven, ale třeba říkala, že když vylezla ven, vůbec nevěděla, že může chleba ztvrdnout. V děcáku dostali každý ráno čerstvej namazanej krajíc. Normálně vychovaný děcko, když vypadne z hnízda má co dělat, aby to nějak ukočírovalo, natož lidi, který prostě normální věci (jako že třeba chleba tvrdne) nikdo nenaučil.

Netuším sice jak to chodí v "děcáku", ale nemyslím si, že vychovatelé a vychovatelky této instituce před brzkým těhotenstvím nevarují a neupozorňují na problémy, které děti za vraty čekají. A už to, že samy zažijí problematické rodinné svazky ve svém nejbližším okolí v dětství, by je mělo nastavit uvažováním trochu opatrněji. Právě to by je mělo nakopnout a nepřát si svůj život a život svých dětí stejný jako měly ony. Já sama jsem se už v pubertě zařekla, že nedovolím, aby zažily moje děti to co já a to jsem nevyrůstala v dětském domově, ale harmonická rodina u nás určitě nefungovala. Bylo to pro mě takové memento. V každém případě držím palce, aby se jim podařilo vydržet a naučit se žít běžným rodinným životem.

pravdu má Mata69,tyhle děti to mají těžší..ale nechápu proč se navážíte do Rambiši popsala situaci téhle rodiny přesně

Rambíša - to, že někdo dělá něco jinak, než se nám líbí, ještě neznamená, že to dělá špatně....mně nepřijde, že by chtěli zůstat na někom závlislí, naopak se snažej postavit se na vlastní nohy a je to fajn, jen si s tím miminem začátek zrovna neusnadnili. Držím jim palce a je dobře, že existuje takováhle pomoc - oni jim nedávají peníze, oni je učí žít a to je přece skvělý.

Když si uvědomím, jaké tele jsem byla v osmnácti - devatenácti a nemít se v tu dobu o koho opřít, koho se zeptat, nevím, jak bych to dala. A to jsem ze spořádané rodiny. Je dobře, že takové organizace existují a moc bych jim přála spoustu uvědomělých klientů, kteří to prostě s jejich pomocí zvládnou, protože tohle je hnacím motorem pro další práci.

Teď jsem vlastní normálně vychovávaný dítě lifrovala do života a s hrůzou zjistila, že jí některý věci fakt nedochází a klepala se, aby vlastní blbostí nenasekala někde nějaký dluhy a průšvihy. No zvládla to, ale taky i díky tomu, že měla "maminku na telefonu" a mohla zavolat ty hele mami, tady mi v práci dávají podepsat tohle nebo onohle, co si o tom myslíš. Lidem z děcáku nedochází hromada jiných pro nás naprosto normálních věcí, v děcáku žijí tak trochu ve skleníku a pak je najednou (s pár šestkama kapesnýho) vykopnou "do světa". Takže maximálně fandím různým organizacím "na půl cesty", které tu maminku na telefonu aspoň minimálně suplují, poradí kam co a jak vyřídit apod.
Jo a rambiše přeju jenom, aby se nikdy nedostala do maléru (stačí třeba aby ji někdo napakoval autem, to je hned...) a nemusela se aspoň dočasně "přicucnout ke státnímu cecku", zjistila by, že z něho kape sakra málo na to aby důstojně přežila.

Rambíša: když víš co, ty děcka v tom systému jedou tak nějak bez svého přičinění, už to, že je rodiče odloží do děcáku, tak jsou do toho hozeni.
A ačkoliv nejspíš materiálně v děcáku fakt nestrádají, takový ten život rodiny tam nemají jak pochytit, to ti totiž přijde až neuvěřitelné, jak ta děcka neví základní věci, který jinak normálně dítě nějak mimochodem pochytí v rodině.
Tím to nechci nějak omlouvat, ale fakt z děcáku lezou děti s jinou "výbavou" než dítě z rodiny. No a možná právě proto, že tam žijí s "cikáňaty" vedle sebe, tak jim to nepřijde, že si vyrazí do života s cikánem po boku a nedochází jim oč těžší to bude.
Znala jsem paní co pracuje jako "teta" v děcáku....poslouchat jí není moc veselé, dobře skončí jedno dítě ze sta....

Toto je zářivý příklad toho,jak si někdo umí pos:rat život už od mlada.Chápu,že někdo žije v děcáku a nikoho nemá.Ale jít do života s cikánem po boku,s dítětem v břiše,nemít nic,jen se spoléhat na někoho...Přesně to,co by nemělo být:nejdřív viset na státním cecku,pak se pověsit na jiný,svou hlavou a přičiněním neudělat nic ,jen se vézt v systému.Když se pokus nepovede,a na 90 % to vidím,přibyde další dítě do děcáku....A takovýchto pokusníků je u nás dost,a ještě se nám hlásí další nezvaní,co by se taky rádi přicucli.