Odhalila jsem manželovu nevěru! Není v tom ale žena!

Elynor: No mně je toho pána fakt líto. Není snadné lišit se a máš pravdu. Lidé i tolerantní umí být někdy velice krutí. Já jako katolička to vidívám i v kostelech - s jakou nenávistí umí, zejména starší věřící, o homosexualitě mluvit. Až mi z toho trne a je mi smutno. Přitom církev tyto lidi neodsuzuje. Jenom po nich chce, aby své sexuální praktiky vnímali jako hříšné. Vlastně sama nevím, jak to mají v souladu s církví řešit, zda žít v celibátě,stále se kát, nebo prostě, chtějí-li, žít jako jiní věřící, ale nepřijímat svátosti - tak dalece jsem se o to nezajímala.

Mata69: Mohli byste mít i svatbu v kostele. Asi to kněží moc žadatelům o církevní sňatek nenabízí, možná je s tím mnoho práce, možná to sami neví, nebo doufají, že se neznaboh nakonec přikloní k víře a nechá se pokřtít, nevím. Je pouze nutné, aby nevěřící partner - v tomto případě ty, podepsal souhlas s křesťanskou výchovou dětí (je to tady: http://www.vira.cz/Otazky/Souhlas-s-krestanskou-vychovou-deti.html). Ale jak tě znám, tak to by se ti nejspíš podepsat nelíbilo :-D

K článku - je zábavné, jak má každý plná ústa pochopení a tolerance vůči gayům či lesbičkám - ale nesmí se to týkat jeho osobně. To je rázem po veškeré toleranci, a jedinec řádí jak černá ruka. No, tomu pánovi to nezávidím - nepochybuju, že manželka vyrobí velkou aféru, s cílem zostudit ho všude možně a hlavně nepustit k jeho vlastním dětem. Ale jeho prachy samozřejmě chtít bude, to se jí nebude dělat špatně.

Dneska je to úplně jedno. I lidé, kteří nejsou věřící, mohou uzavřít sňatek v kostele, když si to zaplatí. Katolická, pravoslavná ani evangelická církev s tím nemá vůbec žádný problém.

j66: Helza to napsala správně - můj manžel je křtěný, a já jsem neznaboh jak poleno. Brali jsme se a já byla již rozvedená. Z hlediska církve žádný problém, protože můj první sňatek byl na radnici. Chtěli jsme svatbu v kostele, ale to nešlo, aniž bych já přijala víru. A to jsem nechtěla, nebylo by to z přesvědčení - bylo by to jen kvůli sňatku. Takže jsme měli svatbu na radnici.
Chci tím říci, že nevadí, když si věřící bere rozvedeného, který měl první sňatek pouze na radnici. Z pohledu církve ženatý (vdaná) nebyl.

helza: Muž a žena, kteří jsou nevěřící nemohou přece uzavřít sńatek v kostele, tudíž se mohou vzít jedině na radnici. Ano, pokud jeden z nich následně vstoupí do katolické církve a nechá se pokřtít, tak vlastně není ženatý (vdaná) . A když je rozvedený může se následně oženit v kostele. Ale když by to chtěl udělat jen pro to, aby druhá manželka měla svatbu v kostele, tak jaký význam by jeho "pokřtění" mělo. Naprosto žádný, cár papíru by to byl. A takový formalistický přístup má katolická církev, pochybuji, že se během posledních 20 let změnil.

j66: jasně. :-)

helza: Případ je starý přes 20 let. Ted je to už pasé :-)

j66: Ale sňatek na radnici není z hlediska církve vůbec žádný sňatek, takže pokud jeho sňatek byl na radnici, tedy ten první, pak z pohledu církve nikdy ženatý ani nebyl. Problém bude možná v tom, že odmítl přípravu ke křtu, tedy vpodstatě "uvěřit". V tomto případě skutečně nemohl být pokřtěn. Kdyby pokřtěn byl, museli by ještě absolvovat přípravu k manželství. Podstatné je, že tvrzení o tom, že je stále ženatý se svou první ženou, když nebyli oddáni v kostele je nesmyslný. A to, že sňatek katolíka s nevěřícím církev nezamítá. Je ovšem nutné podepsat určitý souhlas, koukni se zde: "http://www.vira.cz/Otazky/Souhlas-s-krestanskou-vychovou-deti.html". Buďto měl nastávající problém tohle podepsat, nebo měl kněz nějaký osobní problém oddat věřícího s ateisou. Ať to zkusí v jiné farnosti.

helza: ne ne, vůbec jsem to nepomotala a háček v tom není . Církevní sńatek dotyčný muž neodmítl, dokonce bych ochotný se nechat pokřtít, ale to zase nešlo To by musel, chodit na přípravu, předstírat , že uvěřil. A jaký by to mělo smysl? Kvůli nějakému papíru ? To skutečně za to nestojí.

j66: Tam bude nějaký jiný háček, třeba muž církevní sňatek odmítá.

j66: Tos nějak zamotala. To by totiž opravdu bylo na hlavu. Ty osobně znáš takový případ? Já mám muže ateistu a svátosti přijímat mohu. Navíc jsem podruhé vdaná. Ale právě tím, že mé první manželství bylo pouze na radnici a ne v kostele, nemělo žádný význam. Prostě jako by nikdy nebylo. Pro církev je platný pouze sňatek uzavřený před Bohem - tedy v kostele. Paní, která si chce vzít muže bez vyznání, který je rozvedený a první sňatek měl na radnici se klidně může vdávat v kostele. Jediné, co musí udělat je, že její nastávající musí podepsat, že jí nebude ve víře bránit a dovolí ji vést k víře děti. Dokonce ani nemusí mít sňatek v kostele, pokud nevěřící partner do kostela nechce. My ho ostatně taky neměli. Příslušný otec arcibiskup může manželství - nevím přesně to slovo - zlegalizovat?. Právě kvůli přijímání, biřmování a kmotrovství jsme to s mužem udělali. Dostala jsem ten papír pro muže, ten jej vyplnil a podepsal, já jej odevzdala knězi a ten zašel za otcem arcibiskupem a tím jsme se stali manželi před Bohem.

helza: Katolička, která si bezme rozvedeného muže bez vyznání také nemůže chodit k přijímání. protože žije v hříchu tj. nemůže se vdát v kostele , protože její muž z hlediska katolické církve je vlastně stále ženatý s první ženou. On se nemohl oženit jinde než na radnici tudíž jeho sňatek je z hlediska církve stále platný . Trochu na palici , ale je to tak.

helza: Jasně, tak nějak jsem to pochopila, ono v jejich generaci se ani civilní rozvod nenosil a byl by ostuda. Spíš mě (a všechny okolo) štval jeho přístup, že veškerou vinu házel na ni, přitom "porucha" byla na jeho přijímači. Prostě kvůli veřejnýmu mínění a církvi dva nešťastný životy.

lebahu: Napsala jsi to hezky, souhlasím. Jenom jedo musím poopravit. Katolíci rozvod připouštějí. Pokud se ovšem rozvedený manžel znovu neožení ( žena nevdá). Pokud ano, je to považováno za nevěru (přesto, že je už rozvedený) a nevěra je považována za hřích. Proto nemůže přijímat svátosti (sv. přijímání). Z pohledu církve je ovšem takový katolík brán jako zraněný, může do kostela dál chodit a kněz má o něj pečovat s láskou a soucitem. :-)

Jinak, mohu-li přispěr radou autorce, počkala bych. Neřešila bych v v aktuálním citovém rozpoložení vůbec nic. Čas zchladí vášně a ona se bude rozhodovat rozumem. Mnohé si zjistí a uvědomí si, co od života na jedné straně očekává, na druhé straně má reálnou šanci získat. A co chce její muž. Musí si ale oba uvědomit, že sex už nebude nikdy mezi nimi a že oba budou sex potřebovat. Takže se mohou rozvést s tím, že zůstanou nadále přáteli a rodiči dětí, třeba i spolubydlícími, nebo zůstat manžely bez lože a dohodnout se ohledně sexu na volném manželství. Nebo vymyslet cokoliv jiného, určitě ale velmi netradičního.

Rambíša: Jsi pěkně tvrdá. Zkus si představit, že tě sex moc nebere, přesto toužíš po rodině. Vdáš se a pak ve 40. si najednou náhodou uvědomíš, že v přítomnosti nějaké ženy cítíš to, co jsi dosud nepoznala. Jsi snad kvůli tomu hnusák? Víš, co ten muž musel prožívat? Vždyť možná sám homosexualitu odsuzoval a představě, že i on je jedním z nich se celou dobu podvědomě bránil. Jistě si prožil své. Homosexualita není morální poklesek, či darebáctví, je vrozená a nemůžeš ji odsuzovat.

Pán je hnusák na entou: chudáček nevěděl,že je na chlapy...Najednou to zjistil ve 40 letech!! Vykašlala bych se na něj z fleku,ne za to,že je teplouš,ale za přetvářku a lži ! Nechala bych ho jít za jeho ideálem,ale musel by dost platit na děti a nechat majetek mně. Jestli se dcery budou chtít s takovým tatíčkem scházet,to bych nechala na nich,ale rozhodně bych je pravdivě seznámila se situací,tak jak to bylo.

Situace to není jednoduchá, ale oba si musíte ujasnit co vlastně chcete a co jste ochotni tolerovat. Někdo je schopen žít v otevřeném vztahu, ale většina lidí to nezvládá a pokud je to váš případ, tak i když se budete nutit do tolerance, časem to prostě překypí, a je pravděpodobné že se stejně rozejdete.
Nevěra sama o sobě není noc moc, ale tady mu fakt ani nemáte jak dát náhradu toho co mu ve vztahu s vámi chybí.
Váš muž je zjevně bisexuál nebo možná dokonce homosexuál, který si to jen nechce na plno přiznat, ať už kvůli společenským konvencím nebo proto, že nechce přijít o rodinu.
Někdy člověk prostě nemůže mít všechno. Já bych tohle nesnesla. Být v této situaci já, tak se pokusím rozejít se jako přátelé, zachovat nějaký smysluplný a funkční přátelský vztah a pokusit se pro děti i po rozchodu vytvořit co nejlepší prostředí, ať má on volnost k tomu kam jeho srdce táhne a já bych se holt poohlédla jinde.Ale to jsem já, já nejsem vy - váš život, vaše tolerance, vaše pravidla....nikdo jiný než vy dva na správné řešení nepřijde.

První co bych z toho vynechala je "veřejné mínění", to totiž asi problém způsobilo. Spousta homosexuálů pod tlakem rodiny a okolí barvu nepřizná (možná ani sami sobě),ožení se, pořídí si děti a zkouší "žít normálně". Bohužel ne každý dokáže jít takhle proti své přirozenosti celý život a problém a hromada nešťastných lidí je na světě. Takže se vykašlete na to, co tomu řeknou lidi, domluvte se spolu (v klidu bez emocí) jak to vidíte dák, hlavně kvůli dětem.
V dnešní době sice existuje spousta zabedněnců, co homosexuály odsuzuje, ale proti době minulé se to hodně lepší.
Podobná (a asi horší tragédie) se stala v sousedství, on homosexuál ze silně katolické rodiny, oženil se, sex s manželkou nikdy neměl (ona se svěřila kdysi kaarádce, na vsi se vše hned rozkecá), celý život všude předhazoval, že ji Bůh trestá, že je špatná žena a nedala mu děti (no sakra jak, tak blbej, že věřil na neposkvrněný početí snad nebyl), oba imrvére furt někde v kostele, on věčně někde na pouti v Jeruzalémě a bůhví kde, ona a baráku bez vody, eletrika pouze na svícení, vechno ručně, pole lán... protože ona si přece musí odčinit ty hříchy, že nemá děti, tak jí "za trest" nedovolil koupit teba pračku. Bohužel katolíci nepřipouští rozvod, jinak by od něho asi dávno utekla. Loni oba zemřeli (přes 80 let). Kdyby on měl tenkrát (chápu, že na vsi, v té době a v prostředí ze kterého pocházel to není jednoduché) sílu přiznal barvu aspoň sám sobě a zařídil se podle toho (přesun do města, kde by bylo možné snáz žít s mužským partnerem, staromládenectvíí a nebo třeba i církevní dráha...) mohlo být o dva nešťastný lidi míň.
Takže problém spolu vyřešte včas, v těch 80 letech už bude pro oba pozdě.

Dík za názor .

Ahoj! Jsem sám gay a myslím si, že by se měl tvůj muž sám rozhodnout a říct ti narovinu, co vlastně chce. Měl by ti říct pravdu po tom všem a hlavně by měl přiznat barvu! Chceš odpouštět člověku, se kterým si už nikdy nebudeš jistá? Myslíš že vše bude zase jako před tím? Pokud není homosexuál, tak je určitě bisexuál. Pro heterosexuální ženskou je to prašť jak uhoď. Možná je dobře, že máte malé děti a né třeba už teenagery. Představ si to obráceně: dva chlapi spolu žijí a jeden chodí za ženskejma. V každém případě je to tragédie, pokud nejde o ujetý pár. Buď ráda že jsi na to přišla teď a né později, až budete mít holky v puberpubertě. Musíš se otřepat, najít novej směr a dát prostor vám oběma. Holkám přece tátu nevezmeš, na společnou dovolenou můžete jet taky a děti to pochopí teď snázeji, než za pár let. Nemusíte se přece rozejít tak, že už se nikdy neuvidíte, -nebo ano? Přeji pevný nervy.

Tahle situace není jednoduchá ani pro jednu stranu .On bude procházet vztahem, který se bude měnit a pokud to jeho partner myslí opravdově, bude ho tlačit, aby od vás odešel a také ho v budoucnosti může podvádět s jiným partnerem. Jejich prožívání lásky je poněkud jiné než mezi mužem a ženou i pravidla jejich soužití. Dost možná to je jen úlet, ochutnat něco nepoznaného, pikantního . Může to ovlivnit jeho pracovní kariéru . Je jen otázkou času, kdy se to provalí. Ustojíte " veřejné mínění " ? A co holky ???