Odstěhovali jsme se na venkov a dosavadní vztahová idyla skončila

30 let jsem žila v paneláku ve velkém městě. Mám blízko k přírodě a zvířatům a z koupě domu na vesnici jsem také byla nadšená. Pak přišlo vystřízlivění a skutečně až teprve tehdy jsem sama o sobě zjistila, že jsou prostě věci, které vám vesnice nabídnout nemůže. Paní pisatelce naprosto rozumím. Člověk si musí sám najít nějaký kompromis.

Tak jsem si článek přečetla a musím říct, že nerozumím jedné věci. Je pravdou, že v Praze sehnat bydlení je jednodušší než si dojít na úřad pro podporu, ale i co se týče okolí Prahy nebo vesnic, tak to není vůbec špatné. Na internetu se dá najít celá řada stránek, kde nabízejí podnájem. Třeba tady se na pronájmy vyloženě specializují http://ulovdomov.cz , takže stačí jen pohledat. Najít si bydlení je dnes opravdu snadné. Nebo jaké jsou vaše zkušenosti, dámy? V mém okolí jen pozitivní.

JanaJanska: krásně si to napsala, jenže takových vesniček, které ty popisuješ moc neznám. To co popisuješ je idyla. Když se řekne venkov, tak si já osobně vybavím třeba i řadu domů podél velké rušné silnice, všude v okolí domu pole, že ani na procházku není kam jít a o víkendu v létě celodenní vrčení sekaček na trávu a v zimě dýchání toho, co soused dal zase do kamen. (no trošku jsem zobrazila ten druhý extrém, ale i tak to bývá).
Já bydlím ve městě na velmi klidném místě, jsem tak zvyklá a ráda - už proto, že žádné auto nevlastním a řídit ani neumím.

Bydlím na venkově 60 let a stále vnímám, že život na venkově má své s městskými nevyměnitelné (ani na okrajích měst) výhody. Čerstvý, čistý, proudící, vonící po kvetoucích bylinkách, trávách, keřích, lesích vzduch, to je neoddiskutovatelné. Miluji vyhodit peřiny ráno na bidlo (no, dnes máme ovčí rouna, ale ostatní se čas od času provětrat musí), projít se bosa po zahradách, prohlédnout, co vykvetlo, přivonět, rozčeřít bylinky, dýchat jejich aroma, uříznout si zeleninu k snídani na chleba, natrhat maliny na knedlíky, vyběhnout vedle do lesa pro pár hub pod maso a ta zeleň všude, stromy šumí, ptáci zpívají, hádají se a já ležím na houpacím lehátku, pozoruji plující mraky a všechno to vnímám a je mi blaze. V zimě, když vyjdu ven svítí slunko, mrzne a je nachumeleno vypadají ty domy a stromy, jak v pohádce o Mrazíkovi-to je vjem k nezaplacení.
Moje úlety jsou města. Vyjedu na víkend, nebo na pár dní, několikrát do roka do měst s historickým jádrem. Ubytuji se, vyjdu a vydechnu a už brouzdám ulicemi, prohlížím zdobené fasády, kliky, muzea, zámky, hrady, parky, sednu do tramvaje, projedu okrajové moderní části měst. Když začnu být unavená,cítím už, že mi vadí stojící vzduch, dlažba je tvrdá, všude hluk, připadá mi, že nemám volnost, jsem seštěrovaná tunami kamene a betonu, všechno je vysoké, není rozhled a pak už spěchám domů, do zeleně. Ovšem za pár týdnů se mi už zase stýská:-). Myslím si tedy že máme rádí všichni jak města, tak venkov a dá se to vše skloubit. Kdo je povahy spíš pohodlné, nechá se rád svazovat příkazy, zákazy( protože ve městech se dá chodit jen po chodnících,nebo k tomu určených oplocených prostorách), chce aby se o něho někdo staral má bydlet ve městě. Kdo je akční, rád si něco vytvoří z kovu, ze dřeva, rád se sdružuje se sousedy při různých akcích, má rád kolem sebe prostor, pro něho je nutná vesnice. Dnes má auto každý, pro chléb si dojede, nacpe ho do mrazáku a vůbec tolik jídlo neřeší, má aspoň čas na své aktivity, než stále běhat po obchodech.

Mata69: :o) problém není se sněhem, problém je s blbcema, co jezdí na letňácích a s těmi, co sedí za volantem, oči vytřeštěné na sněhové vločky a jedou jak hlupáci.

Betyyna: tak promiň, ale napsala jsi doslova toto: "a ty cesty v zimě, s každým sněhem abych se nervovala jestli dojedu do práce nebo domů." Já si spíš myslím, že když napadne sníh, je největší problém ve městě a v Praze speciálně.

Mata69: nevím proč se do mě navážíš - já jsem nepsala NIC o vesnicích - v zimě jsou cesty příšerné úplně všude, stačí troška sněhu a je "kalamita".

Betyyna: teda nevím kam chodíš na ta moudra...ale věříš tomu, že i na vesnici jezdí pluh a vyhrnuje v zimě sníh a sypačem sypou silnice??? Dokonce už brzo ráno před prvním autobusem.
Já například podnikám, takže já bych projezdila i kdybych bydlela ve městě uplně stejně. V každém městě taky lidi neseženou práci a za prací dojíždějí do jiného města.
Ale jinak v pohodě, víš že na vsi bydlet nechceš, tak nebydlíš. Tak to má být.

Betyyna: obávám se, že takový Pražák pracující na druhém konci Prahy projezdí víc než spousta lidí z vesnice...

šiška: vůbec nechápu proč na té nenáviděné vesnici vlastně zůstáváš?

Život na vesnici je jen pro hodně skromné a nenáročné lidičky. Dnes jsem přijela z města od Dr. domů na vesnici. Projela jsem 200,- za benzin a to jsem nebyla nikdy na jídle. Vozím si sebou pití i svačinu. bydlení sice máme na velmi dobré úrovni, pěkný dům a velké prostorné místnosti s dvěma koupelnama a dvěma WC. Na zahradě bazén a přesto bych šla okamžitě do města. Máme na vesnici jednu zaplivanou hospodu a jedny malé předražené potraviny. Tím to končí.Žádné zaměstnání, žádné MHD, žádné lékařství, žádná kultůra, žádné úřady na vyřizování všeho možného, žádné školy, spojení jenom vlastním autem atd.atd.Modlím se, abych já nebo manžel nepotřeboval rychlou, okamžitou lékařskou pomoc kdy jde o vteřiny. Obě dcery odešly do města a jsou spokojené, říkají, mamčo vesnickou idilu jedině na víkend a mají pravdu.

Betyyna: :o) já bydlím v Praze, pracuji v Praze a denně jedu 1,5 hoďky do práce a 1,5 hoďky z práce, denně tedy projezdím asi 3 hoďky, takže jezdit 40 km po silnici mě zase tak neirituje. sice jezdím městskou hromadnou, autem to trvá ještě déle, ale kdybych sedla do auta a jela 40 km po silnici, bylo by to pro mě docela OK :o)

Kromě všech vyjmenovaných negativ - já osobně bych nechtěla denně dojíždět 40km tam a pak zase zpátky, hlavně teda v zimě... těch proježděných peněz a času! To projezdí majlant, o času nemluvě, a ty cesty v zimě, s každým sněhem abych se nervovala jestli dojedu do práce nebo domů.

Mata69: :o) právě že od tebe by mě mrzelo, kdyby jsi mě za blbku měla. mám 1/2 baráku po mamince, a ač ten má všechny " vymoženosti", tak vím jeno, že kdybych tam měla jít někdy bydlet, musím udělat pořádnou koupelnu, bez té nechci být :o)
já miluju to, jak žije můj táta a přiznávám se, že mu to moc závidím. ALE on je důchodce a já pracuji, on tam žije sám, já mám doma ještě zbývající dvě děti a manžela.... když k němu přijedu, je to fakt romantika, bydlí v bývalém lomu, takřka na samotě. když se ale pořádně zadívám do svého nitra, nedala bych to. změnit trochu život ( z paneláku na vesnici) si představit dovedu a i myslím, že by to problém nebyl, ale asi bych už nezvládla přechod z 21 století do 17tého :o)

kedrigern: ááá doufala jsem, že to pochopíš, že mě už trochu z Dámy znáš. Proto jsem za každou větu dávala ty smajlíky:-) Ten příspěvek ber prosím s nadsázkou, já o tobě přeci vím, že nejsi žádná blbka za čerstva utržená. Rozhodně jsem tě nechtěla naštvat.
A před otcem klobouk dolů, na takový dobrodrůžo (trvale) bych taky neměla.

Mata69: prosím, nedělej ze mě blbku. jednak jeden barák vlastním a jednak se na vesnici pohybuji, zejména na Moravě, ze které moje rodina pochází. když si přečteš můj příspěvek pořádně a nebudeš tam hledat to, co tam není, napsala jsem to jasně, co v případě odstěhování mimo prahu je pro mě priorita. já sama bych si představovala chajdu v brdských lesích, ale vím, že bych to nedala. a že plno baráku na vesnicích tu kadibudku pořád má, to samé topení na uhlí a vodu jen ze studny, pravda je . můj otec žije v takovém baráčku, kde nemá ani zavedenou elektřinu, má generátor a petrolejky, kadibudku, kterou jednou za čas vybírá šoufkem a vyváží si to sám, topí v obyčejných kamnech dřevem a má v přístavku solární sprchu. on je tam spokojený a naprosto to vyhovuje jeho dobrodružnému duchu ( podotýkám, že není žádná socka, byt v praze má, ale tohle je jeho životní styl), ale já bych do takového prostě nešla, . je na tomto názoru snad něco špatného? p

A v 29 letech netušíte co obnáší život na vesnici ?Jste mi k smíchu,tak se zase urychleně vraťte do té zlaté stověžaté a zajděte si s "kamarády" do útulné kavárničky a tam začněte "řešit "vztahy.Než udělám v životě takový vážný krok je opravdu nutné si pořádně rozmyslet,poptat se mluvit s lidmi.Takové pražské naivy tvrdý venkovský život buď zocelí a nebo což je nejčastější utíkají pokorně zpátky do pohodlného paneláčku.

kedrigern: možná tě to překvapí, ale i my, lid vesnický, považujeme kanalizaci, elektřinu, plyn a internet za zcela samozřejmé věci a pochopitelně je na vsi máme! :-) Kupodivu máme i moderní koupelnu, splachovací záchod a tudíž nechodíme do kadibudky na hnůj a nemyjeme se v neckách. ;-)
Kdypak jsi byla naposledy na vesnici? Nebo kde jsi takovou vesnici viděla? Bez elektřiny...atd....

Petruna: přesně :o). Momentálně si také plánujeme výhledově koupi domku. A já, coby rozený pražák vím jedno, že bez kanalizace, elektřiny, plynu a internetu z paneláku nejdu. Pro mě je základ slušná koupelna, záchod a kuchyň. To ostatní můžu i v horším stavu, ale základ to mít musí. Samozřejmě že v srdci toužím po roubence v lesích, pro mě ideálně brdských, ale pak zaklepu hlavou a vím jedno, že kadibudku nerozdýchám :o)

Podobný článek byl nedávno. Zmiňovala jsem v něm že jsem se přivdala z města na vesnici a léta si nemohu zvyknout. V příštím životě jedině bydlet ve městě kde je práce,obchody,kultůra,úřady,nemocnice,různé ordinace,MHD atd.prostě vše pro život.Do města to máme 30km v zimě je to běs a děs. Dcery chtěly jezdit na sporty které jsou jenom ve městech,krasobruslení a podobně, no nešlo to.Dálka a peníze za benzin. Miluji přírodu,ale pouze přes víkend a v neděli bych chtěla zpět mezi civilizaci kde je naprosto vše, hlavně zaměstnání a doktory včetně MHD.Projezdím šíleně benzinu za doktory a jiné.Takže slečnu naprosto chápu!!! Ale vše je věc názoru a osobní životní potřeby,že.

Veselej článek, nevím, ale každý barák smrdí prací na kilometry daleko. Jsem taky městská dámička, ale tak blbá jsem nikdy nebyla. Podmínka pro koupi baráku byla plyn elektrika kanalizace veřejný vodovod a internet. Nejsem naivní, abych věřila že bez jedné uvedené věci dokážu přežít. Možná chvíli, ale na delší dobu. To je prostě ukázka zblbnutí z červené knihovny. A chybějící přátelé, asi to nebyli tak dobrý, když nepřijedou na návštěvu. Aspoň u nás se stále dveře netrhnou a největší nával je, když něco šoupnu do trouby, na to mají všichni radar.

No jo, život na venkově vypadá nádherně a idylicky když se na to člověk dívá při víkendové návštěvě. A přestože to bylo asi hodně naivní, stejně si myslím, že ten vztah by začal být problematický i v Praze. S prvními problémy, které by život dříve nebo později přinesl. Dokud bylo všechno zalité sluncem, nic se nemuselo vážně řešit, vztah byl v pořádku.