Od mého raného dětství, což je už hodně let, můj otec přinášel domů zatoulaná koňata v různých fázích vychrtlosti, pak taky nějakého toho ježka, štěně, pak jsem si pořídila andulky. Před těmi 40-ti lety prakticky veterináři pro drobná zvířata neexistovali. Přesto za celou moji zcela laickou chovatelskou éru jsme jakoukoliv nákazu, cizopasníka a podobně, nezaznamenali. Některé kočky zesnuly přirozenou smrtí, některé zastřelili dobráci s flintou, ježek byl vypuštěn do přírody. Koňat jsme odchovali taky hodně a v pohodě. Nechci tím říct, že by se mělo riziko přenosu nákazy podceňovat, ale na tom, že přehnaná a úzkostlivá hygiena může být i závadu, určitě něco je. Vždyň žloutenku nebo salmonelu můžete dostat v podstatě kdekoliv.
Při pravidelné a soustavné péči o psa včetně kontroly stavu jeho kůže a srsti se jakékoliv problémy dají podchytit již v zárodku, vyléčit a není tím nikdo ohrožen. Jde jen o rpevenci. Jako alergik mohu říci, že od té doby co máme psa, jsem mnohem odolnější vůči alergenům i proti vlivům počasí - otužování v dešti či sněhu je velmi prospěšné.
A to se vyplati!
nic proti,ale můj pes patří neodkladně k mému životu,dokonce s námi i spí-a doufám si podotknout že žádnými parazity netrpíme.
Jasně. Japonci to vyřešili. Pořizují si miláčky kovové, plastové a hlavně naprosto sterilní.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.