OLGA (57): Zvolila jsem si život bez partnera a bez dětí a jsem spokojená

Kdyby všichni (a všechny) měli/y takový názor a řídili/y se jím i v životě, tak lidstvo vymře.
Ne, že by to byla nějaká škoda.

Tleskám každému člověku, co je spokojený se svým životem. Obzvláště pak ženám, které našly smysl života bez partnera a rodiny na přelidněné planetě. Považuji je za nesmírně statečné a silné osobnosti. Je velmi těžké postavit se konvencím a tlakům společnosti :-)

Já to chápala, Elynor, že jste dala hrubou záplatu na hrubý pytel. Ona Olga třeba ani nepřesvědčuje. Třeba je tak fakt spokojená. V mládí jsem také tak jeden čas uvažovala. Ona třeba jen nastavuje zrcadlo. Že si o té trochu odlišné, ale čím dál frekventovanější cestě rozhodla sama bez ohledu na rodinu a okolí. Jsou ženy, které mají pochybnost. Zda táta je ten pravý, zda čas je vhodný, zda to neodsunout kvůli kariéře. Kolikrát si řeknou, a ono to nějak dopadne. A když je dítě na světě, za pár let toho litují. Co potom. A to je špatně. Jedno nebo dvě odrostlé děti a mnohem mladší sourozenec s jiným otcem. V padesáti má člověk doma školáka, zatímco by si mohl půjčit a vracet vnouče.

Myslím, že kdyby to bylo tak, že je opravdu šťastná, neměla by potřebu a tom přesvědčovat okolí. Taky ani neví, o čem mluví, mít děti (to je ta RODINA, o kterou se hádají křesťani s LGBT) je něco, co je nepřenosné, to musí člověk zažít, jinak neví. o čem je řeč.

Poněkud jsem to nadsadila, protože jsem odpovídala na obdobně ostře formulovaný komentář. Nicméně jsem toho názoru, že stejně, jako je mateřská nebo důchod eventuálně podpora v nezaměstnanosti podmíněna tím, kolik kdo odpracoval a hlavně odvedl na pojištění, tak by tak měl být podmíněn i rodičovský příspěvek, ne dávat 300 tisíc plošně všem. Plus délka rodičovské dovolené do čtyř let věku dítěte je nehorázný luxus, který bych pochopila u některých zemí EU, které mají ekonomiku ve výrazně lepším stavu než ČR, tedy by si to mohly dovolit. A ejhle, ono to tak není, zrovna ty "bohatší" země mají o hodně kratší délku mateřské dovolené. Podpora rodin s dětmi by se mi jevila taky lepší tím, že budou mít ty úlevy na daních, ne že dostávají přídavky na děti a sociální dávky a daňové bonusy. A pak taky tím, že by bylo dost školek a škol, aby tam mohlo chodit opravdu každé dítě, ne jako teď, kdy se člověk dočte, že místa ve školkách nejsou, kapacita je na hraně možností a až čtvrtina přihlášených dětí nemůže být přijata, protože v celé ČR jednoduše chybí cca 40 tisíc míst ve školce. To je spousta dětí, se kterými zůstane jeden rodič doma, a následně je to značná ekonomická ztráta.

A že náš stát je solidární a prosociální, s tím nelze nesouhlasit. Známá se dočkala vnoučete poměrně pozdě v důchodu a jelikož mladí žijí v cizině, sedla na letadlo a jela vypomoct. Jsou země, kde je takhle dlouhá placená mateřská a rodičovská dovolená fakt utopie. U nás je zvyk natahovat ruku, ať stát dává. To si lidi neuvědomují. Že to něco stojí, tahle sociální politika.

Plodná a zajímavá diskuse se koukám hezky rozjela. Dva nesmiřitelné tábory jdou do sebe hlava nehlava. Nikdo, kdo má děti, si je proboha nepořizuje proto, že myslí na stát. Aby bylo co nejvíc pracovních sil. Lidi mají děti, když je mohou a když je chtějí. Mám mezi známými jak ty, kdo jsou bezdětní, tak ty, co se o potomky starají příkladně a i ty, kteří je radši neměli mít. Je pravda, že bezdětný člověk myslí víc na své potřeby. Může si dovolit mnohem víc než rodič, který dítě živí, šatí, obouvá a vychovává. Každý má svoje životní radosti. Někdo, že byl daleko v cizině a jiný, že na něj dítě prvně zavolalo, že mu doneslo dárek k svátku, že si dobře vede v životě. Pouze to, že mám děti, není ale žádná zásluha. Než ho vypustíme do života, dá hodně práce a času. Lidi, co sami žijí tak, že nejsou přínosem ani svým blízkým, ani naší zemi, co na ty své děti víceméně kašlou a nedají jim ani to základní potřebné, jako čistý domov, jídlo, porozumění, lásku, u nichž dítě vyroste, aniž si ho kdo pořádně všimne, nebo co se jich zbaví, aby je neměli na krku, ty ráda nemám. Ona je jedna věc jenom dítě mít a druhá se o něj pořádně starat, dokud to je potřeba. Proto mi je milejší, když někdo poctivě řekne, já dítě mít nechci. Než aby byl někde tvoreček, co jen přežívá jako trpěný a nechtěný. Mně prostě nejdou pod nos slova jako zanedbání péče, týrání, bití, odebrání, dětský domov, vyhladovění, opuštění, atd. Peníze mohou, i nemusí hrát hlavní roli. Jsou lidi, co i když jen tak tak vyjdou, mají doma pohodu a pod stanem fajn prázdniny. Zatímco někdo vezme děti do ciziny, kde rodina je snad jen proto, aby dala fotky na fcb. Někdo má příbuzné a na zážitky s nimi nezapomene. A za nic na světě by je neprodal, nevyměnil. Měla jsem bezva tetu, fajn dědu a užila si hodně vnouče. Moje děti nejsou nijak zdravé a mají vzdělání jen obyčejné. Učňák plus střední škola. Ale pořádně pracují a vycházíme spolu.Je na každém, co od života chce mít a za čím půjde. O tom to je. Pokud je někdo nespokojený, je to jeho problém.

Na smrtelné posteli leží milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, žena, všechny děti, skoro všechny vnoučata a dokonce několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají až přijde ta chvíle. Náhle se dědeček probere a povídá:
-"Povím Vám mí nejbližší své největší tajemství: Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel pověděl: "Ožeň se a založ rodinu, protože Ti nebude mít kdo podat sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň. A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálů s manželkou. Autem jsem jezdil pro vás děti moje do školy a ze školy a na společné dovolené k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teď když ležím na smrtelné posteli, víte co je nejhorší?"
-"Co tatínku náš drahý?" se všichni ptají.
-"Nemám žízeň, kurva!!!"

peníze, lakota, pohodlí, zbavení zodpovědnosti

Jo kdyby tak přemýšlel každý, tak vymřeme. Je sobec, nechce pro druhého nic udělat a chce se mít jen dobře, líná kůže je to. Na stáří bude sama a dobře jí tak.
Bohužel, takových přibývá. Pěkně bych jim zvedla mandle a daně.
Těm, co opravdu nemohou mít děti, se omlouvám, ty za tuto situaci nemohou.

Je to každého věc, jak žije. Zda chce či nechce děti. A manžela. Člověk, co žije s ostatními, se jejich potřebám do jisté míry musí podřídit. Nemůže zavřít dítě na týden do skříně a zajet si na wellness pobyt. Tak to prostě je a dnes si lidi můžou vybrat.Proč nepodnikat v takové službě lidem, když plno jich podniká třeba jinak a je jim škoda času na tak obyčejnou věc, jako je úklid. A jiní to zase nezvládají a tak si to raději zaplatí. A někdo je zase rád, že tu práci má...

Kdybych to měla říct čistě za sebe, tak to můžu porovnat. Byla jsem 20 let vdaná, měla rodinu, vychovala s manželem děti. Dalších 20 let jsem rozvedená, žiju sama a věnuju valnou většinu času věcem, na které jsem jako vdaná neměla ani čas, ani peníze, a často ani sílu a náladu. Oboje mělo své lepší i horší stránky, jako všechno, nicméně kdybych tenkrát, ve dvaceti, kdy jsem se vdávala, měla ten rozum a zkušenosti jako teďka, tak jsem se nevdala a děti, no, měli jsme s mužem původně úplně jiné plány, než mít děti takhle brzy. Jenže v té době zde byl jiný režim, a mladým dívkám na gyndě řekli "jo, antikoncepce? na to zapomeň, přijď, až budeš mít aspoň dvě děti, do té doby máš peška". Takže zbyl jen kondom, který byl volně prodejný. A ten holt není taky na 100% spolehlivý. Taková trochu drsnější populační politika to byla, a hodně dívek se vdalo, protože "muselo", když už byl potomek na cestě. Kdo dneska může říct, kolik z nich by mělo děti, kdyby mělo možnosti jako jsou dnes. V dnešní době už tohle není problém, a proto si mohou dívky plánovat život daleko zodpovědněji, a chtějí-li, nemusí plnit žádnou předem danou a očekávanou roli. Ani tu roli matky ne.

Je to každého věc, jak si život uspořádá a prožije ho. Kolik žen děti mít nemůže a to jsou tedy taky sobecké, že je nemají? Kde to žijeme. Ať si každý žije podle svého.

Podle uznávané a jakž takž zdokumentované historie za posledních asi tak deset tisíc let je až teď, posledních ani ne sto let, doba, kdy ženy mohou být bezdětné a současně i samostatné a ekonomicky nezávislé. Důvody jsou dva - dostupná a účinná antikoncepce, a fakt, že ženám byla přiznána rovnoprávnost, pravda, ne všude na světě, ale v jeho valné části. Dřív byly ženy víceméně komodita. Už když byla dcera v peřince, vymýšlel její otec, za koho ji výhodně provdá, a pokud by snad nechtěla mít děti, měla žena jedinou volbu, celibát, tedy odebrat se do kláštera. A ani to nebylo jisté, protože kláštery byly běžně rabovány, vypáleny a ženy znásilněny. Teď ženy mají možnosti a následně i volbu. Tudíž je logické, že si některé z nich zvolí tak, jako Olga z článku. Což je naprosto v pohodě, a nikdo jim do toho nemá co kecat. Samostatná, nezávislá a bezdětná může být právě tak žena jako muž, a ne, není to sobecké. Ačkoli se to některým lidem jaksi nepozdává, a mají fůru připomínek. To je ale jejich problém a dobře jim tak. ]:-D

Jistě, každý má nárok si uspořádat život jak chce. Ale místo rodiny úklidová firma, to mě fakt rozesmálo.

je to spíše sobectví. příklady mám mezi přáteli v okolí a divím se jim.