Když čtete příběh někoho, kdo už je úspěšný, vypadá to zpětně všechno jednoduše. Ale jak to bylo v bodě nula? V onom okamžiku, kdy se člověk pro něco rozhodne? Jaké jsou první kroky, jakým nástrahám musí člověk čelit a díky čemu se mu krůček po krůčku podaří – například vybudovat úspěšnou firmu? O tom jsme si povídali s Olgou Havičkovou, která si prošla peklem, kterým si prochází bohužel řada padesátnic – a i padesátníků. Po letech na vedoucí pozici přišla o místo, a jenom proto, že měla pět křížků na krku, nemohla sehnat práci. Navíc na Šumpersku, které patří k místům s nejvyšší nezaměstnaností v České republice. Jak se jí podařilo vstát z popela a vybudovat úspěšnou překladatelskou firmu LANGEO? Nechte si od ní poradit.
Co bylo první motivací vybudovat vlastní firmu?
Hlavním hnacím motorem pro mě byla seberealizace. Byla jsem zvyklá pracovat, a i když je to pro mnoho personalistů nepředstavitelné, chtěla jsem dál pracovat i po padesátce. Když jsem ale v tomto věku přišla o práci, firmy mi daly jasně pocítit, že už jsem na odpis. Nechtěla jsem se ale smířit s tím, že patřím do starého železa. Když jsem si nemohla najít rozumnou práci, tak zbývala jediná cesta – začít podnikat.
Úspěch ale nepřišel hned. Když jsem se pustila do podnikání, vůbec jsem netušila, jak těžké to bude. Ale několik těžkých životních situací jsem už měla za sebou a mohu s jistotou říct, že mě na podnikání připravily. Pořádně vám naostří lokty. Znáte pořekadlo „Všechno zlé je k něčemu dobré“.
Co všechno jste musela překonat? Měla jste na rozjezd nějaký vlastní kapitál?
První měsíce pro mě znamenaly práci od rána do noci. Neměla jsem žádnou kancelář, jen stůl a starý počítač. Syn mi vytvořil jednoduché webovky. Každé ráno jsem zvedla telefon a volala do firem, které jsem si v noci hledala na internetu. Šlo to nepředstavitelně pomalu. Po několika měsících už ode mě několik firem objednávalo, ale ani zdaleka jsem se neuživila. Naštěstí jsem měla nějaké peníze našetřené, tak jsem neumřela hlady, po prvních čtyřech měsících totiž můj zisk činil 20 000 Kč.
Pracovní vypětí si po nějaké době vybralo svou daň. Skončila jsem v nemocnici, kde jsem na lůžku s hadičkami v rukách vyřizovala alespoň ty nejdůležitější hovory od klientů. Tehdy jsem si sáhla na dno. Po návratu z nemocnice se ale množství zakázek zvedlo, do firmy přišel syn, se kterým jsme se pustili do budování firmy společně. Je to velká úleva, když člověk není na vše sám. Máte někoho, kdo vás zastoupí, když je nejhůř, můžete se vzájemně poradit, postěžovat si.
Co Vám dodávalo sílu, abyste to nevzdala?
Nemohla jsem to vzdát. Takovou variantu jsem si prostě vůbec nepřipouštěla. Pokud by se podnikání nepovedlo, co bych dělala? Byla to prostě sázka na jedinou kartu. Vědomí toho, že případný neúspěch by znamenal existenční problémy, byl tím největším balvanem, který jsem měla na srdci. A upřímně, je jím pořád.
Kdyby si nějaká žena po padesátce dnes řekla, že chce taky rozjet podnikání – co byste jí poradila – ať do toho jde? Jaký obor, jaký fígl?
Musela bych ženu vidět, mluvit s ní. Myslím si, že ne každý dovede počáteční vypětí v pokročilejším věku zvládnout. Ta mladistvá dravost je pryč. Nejde jen o osobnostní rysy člověka, ale také o zkušenosti. Musíte se vyrovnat s účetnictvím, daněmi, softwarem, klacky pod nohama v podobě nesmyslných zákonů a dalšími strastmi.
Pokud bych však mohla někomu poradit, doporučila bych hlavně výběr těch správných lidí, kteří vás obklopují. Teď nemyslím rodinu, ale pečlivý výběr dodavatelů. Mí překladatelé jsou něco, na čem jsem firmu postavila. Nemohla bych s klidem usínat, kdybych věděla, že pro zákazníky neodvádím stoprocentní práci, že překlad třeba nebude v pořádku. S překladateli udržuji z mého pohledu nadstandardní vztahy, s některými se vídám, ke všem jsem slušná a platím jim vždy ve splatnosti faktury. Právě proto se o ně mohu opřít.
Marta Pušová
21. února 2025
Kdybyste to měla v kostce shrnout?
Takže:
- Vyberte si správné lidi, se kterými chcete spolupracovat. Jen tak se
budete do práce těšit.
- Mějte na paměti, že zaplacené účty dělají dobré vztahy. Vždy plaťte včas a vaši dodavatelé pro vás udělají první, poslední a vy máte hned
konkurenční výhodu.
- Nechtějte zakázku za každou cenu. Pokud je klient arogantní nebo vás
tlačí tam, kam nechcete, naučte se ho odmítnout.
- Dbejte na pojištění. Každé podnikání se dá pojistit a ten klid je k
nezaplacení.
- Obrňte se před byrokracií. Občas to nebude lehké, ale věřte tomu, že
jsme na tom všichni stejně.
Vždycky to chce i trochu štěstí – v čem si myslíte, že bylo to vaše?
Já věřím, že nade mnou drží ochrannou ruku moje babička, kterou jsem měla za jejího života moc ráda. Může to znít hloupě, ale když jsem ve srabu, vím, že mi nějak pomůže. Že mi do života pošle to, co mě zase postaví na nohy. Někdo má prostě štěstí, já mám babičku. Byla to ona, kdo mi pomohl s prvními klienty, ač jsem ještě neměla potřebné zázemí, které mám teď. Byla to ona, kdo přivedl do firmy mého syna, se kterým se skvěle doplňujeme. Pomohla mi v osobním životě tak, že jsem v té době potkala úžasného partnera, který mi byl obrovskou psychickou podporou.
Co na to vaše rodina, že jste začala podnikat?
Můj partner i syn byli při startu podporou, bez které bych určitě neuspěla. Partner (dnes už manžel) si vyslechl tolik mých katastrofických scénářů a prožil se mnou tolik počátečních bezvýchodných situací, že ho mohu obdivovat, že se nesložil dříve než já. Vždy mě podržel. Můj syn mě podporoval při výběru zaměření podnikání, obstaral základní marketing a pomáhal mi s tvorbou cenových nabídek a při nákupu prvního software. Vše dohromady byl takový mix, který mi vlíval novou krev do žil den co den.
Jde podle vás podnikat bez zázemí v rodině?
Určitě to jde, ale já si to neumím představit.
Kateřina Hradová
4. října 2022
Co vám vlastní firma dává a nejenom finančně? A je to nyní už i finančně zajímavé?
Řekla bych, že LANGEO mi do života vneslo věc, na kterou mohu být pyšná. Jsem ženská, která je posedlá statistikami, a když z nich vyčtu, že firma roste, jsem hrdá, že jsem něco takového dokázala. Dovedla bych si představit, že je to finančně zajímavější, ale nestěžuji si. Firma uživí mě i mého syna, takže jsem spokojená. Několik let jsem pracovala od rána do večera, ale teď už si dovedu udělat i chvíli pro sebe, odpočívám také o víkendech, což bylo dříve nepředstavitelné.
Myslíte, že je dnes podnikání těžší než před devíti lety, kdy jste začínala vy?
Podnikání je asi stejné, ale já se měním. Myslím, že je to postupujícím věkem. Stále více mě rozčilují mladí, kteří si hrají na to, že sežrali moudrost světa. Pro zákazníka se rozkrájím, ale když vidím, že oni ví všechno nejlépe, rezignuji. To se mi dříve nestávalo tak často.
Také jsem více a více háklivá na „aroganci velkých firem“. Už tolikrát jsem slyšela: „My jsme velká firma, to nám nevěříte, že zaplatíme?“ A některé z těch největších opravdu neplatí. Taky říkají: „My jsme velká firma, najdeme si dodavatele jinde, pokud nebude vše podle nás.“ Mám ráda rovný vztah. Také si před překladateli nehraji na žádného bosse.
Dalším bodem jsou neustálé zásahy státu do podnikání. Každá úprava nás stojí peníze. Nejsme velká firma, a když máme zavést do praxe např. GDPR nebo EET, znamená to pro nás práci do noci tak jako na začátku. Nemáme člověka, na kterého bychom to „mohli hodit“ jako ve větších společnostech.
Jaké máte aktuálně plány?
V současné době startujeme nový projekt Webdocer, který bude překladatelským agenturám po celém světě pomáhat s překladem webových stránek. Věříme, že se bude jednat o hojně využívanou aplikaci. Máme asi měsíc do spuštění, tak nám držte palce!
Markéta Tošnarová
22. listopadu 2017