Listopad je měsícem úrody všeho druhu – v zemích okolo Středozemního moře se sklízejí olivy.
Ačkoli máme olivový olej spojený především se středomořskou kuchyní, uplatňuje se plošně. Ani u nás není vysloveně novinkou, dovážel se za první republiky a zmínky o něm najdeme i v ještě starších českých kuchařkách.
Mylná je také představa, že olivový olej je použitelný pouze do studených úprav. Má velmi vysoký kouřový bod, což znamená, že se na něm dá bezpečně smažit.
Z podrcených oliv se olej buď lisuje, nebo moderněji odstřeďuje. Neprochází žádnými dalšími úpravami, proto je plný cenných látek a říká se mu panenský. Chuť a barva toho kterého olivového oleje je odvislá od výchozího produktu, tedy olivy.
Těch je bezpočet druhů, proto můžeme vidět a koupit oleje zlatožluté, zelenkavé i výrazněji zelené. Ve vůni se pak dají rozlišit tóny trávy, ovoce, mandlí, chuť může být sladká, neutrální i lehce natrpklá. Zatímco některé druhy oliv jsou olejnatější, a tudíž vhodnější k lisování, jiné se uplatňují jako takzvané stolní, tedy jako chuťovka či surovina k vaření.
Aby ale tvrdá oliva zvláčněla, musí se podrobit procesu nakládání nejprve do slaného a později do okyseleného a okořeněného nálevu. Ačkoli se olivový olej produkuje a používá po celém Balkánu, v severní Africe, v Jižní Americe, Mexiku, nejčastěji se setkáme s italským, řeckým a španělským. Španělsko je pak největším producentem olivového oleje a vynikajících stolních oliv na světě!
Rádi vaříte a hledáte inspiraci? Navštivte Recepty.cz