Lukáš Pollert (36) měl být hlavní hvězdou křtu své knihy Lukáš se ptá II. Scénu ale nakonec ovládly jeho dvě roztomilé děti Ema (3) a Jan(2). Zprvu chtěly sedět s tátou za stolem, ale když se začaly dotazy hromadit, rychle ztrácely trpělivost.
"Tak jsem je uplatil bonbóny," přiznává olympionik proslulý svým atypickým přístupem nejen k médiím, ale i k vlastní slávě.
Pollert křtil knížku se svými kolegy sportovci jeho nejoblíbenějším nápojem - pivem."Většina rozhovorů v téhle knížce, stejně jako v prvním dílu, vznikla u sklenky vína…nebo spíš u více sklenek piva. Právě díky tomu se snad o mých rozhovorech se sportovci říká, že jsou jiné. Nebyl jsem ten tradiční novinář, který má předem připravený seznam otázek. Musím se přiznat, že jsem měl připravenou maximálně jednu otázku. A ani na tu kolikrát nedošlo," říká autor.
Pollertovy rozhovory byly původně určeny jen pro noviny. Nakonec vyšly i knižně. "Třeba se na sportovce budou díky tomu lidi dívat trochu jinak. Hodně sportovců je zaskočených, když na ně najednou vtrhnou novináři, fotografové a kamery. Naše rozhovory se odvíjely plynule, na něco jsem se zeptal já, na něco oni mně. To považuju za skutečný rozhovor."
Pollert ale nezastírá, že díky vinnému či pivnímu dopingu nekončily některé rozhovory úplně nejlíp. "Snad nejhůře to dopadlo s Petrem Urbanem, což je kreslíř vtipů a také bývalý olympionik. Ten mi nabídl, že spolu pojedeme na saních, ve kterých on závodil na olympiádě. Nechtěl jsem zkazit srandu a tak jsme spolu startovali dokonce na mistrovství republiky. Dopadlo to neslavně, převrátili jsme se a nejhorší bylo, že jsme jeli potom spolu svištěli ledovým korytem skoro až do cíle. Urban váží asi 130 kilo a celou tu dobu ležel na mě," vzpomíná Pollert.