Ona touží po lásce a on jí nabízí sex

Ona touží po lásce a on jí nabízí sex

Na jedné straně máme případy, kdy si žena stěžuje, že nepociňuje manželovu lásku. Uvádí, že partner nedává lásku dostatečně znát, o lásce s ní nemluví, neprojevuje obdiv, péči, obětavost a ani jinak z jeho slov nebo chování žena nevyciňuje žádný opravdový a hluboký citový vztah k ní. Ona touží po lásce a on jí nabízí sex. S touto problematikou se lze setkat zejména v manželství romantické ženy s citově chladnějším realistickým mužem. V druhé formě vztahu, v němž chybí láska, si žena stěžuje, že ona sama necítí lásku k manželovi, a to bez ohledu na to, zda manžel k ní lásku cítí a zda ji slovy nebo činy projevuje. Manželovo vlídné, vstřícné chování a ochota vyhovět jejím požadavkům na tom nic nemění. Žena k němu prostě "cit lásky" nemá a přitom takový cit považuje za základní podmínku pro to, aby s ním mohla uspokojivě prožívat a rozvíjet svůj sexuální život.

Zjišňujeme dvě základní varianty situace, kdy chybí láska ženy k manželovi. Buď cit chybí od samého začátku manželství či vztahu, anebo původně prožívaný cit v průběhu manželství vymizí.
Příkladem prvního typu jsou manželství uzavíraná z rozumu, v současné době v situacích, kdy se žena "musela vdát", protože byla těhotná a protože se jí sňatek s mužem, byň nemilovaným, jevil jako nejrozumnější řešení vzniklé sociální situace. Žena se stykem souhlasila buď na nátlak partnera, nebo to s ním prostě "zkoušela", ale vztah k němu nepovažovala za záležitost, která byl měla vést k manželství; nechtěla si tohoto muže vybrat za trvalého manželského partnera. Nebo se jí partner v dané životní situaci zdál nejvhodnější z dostupných mužů pro manželství. Uvědomovala si ubíhající léta a chtěla se zavčas vdát. V dalším průběhu se některé ženy v takovém vztahu přizpůsobí, na manžela si zvyknou. Život přinese řadu konkrétních úkolů, které je třeba zvládat, a sexuální život přijímají ženy v tomto vztahu jako běžnou samozřejmou součást. U některých žen však kontrast tohoto banálního sexuálního života s představami o extatickém sexu v rámci zamilovanosti postupně zhoršuje kvalitu manželského sexuálního soužití a ony vůči němu začínají skrytě a pak i otevřeně protestovat. Protest se může zesilovat, setkává-li se žena ve svém okolí s muži, kteří ji více přitahují a kteří o ni projevují zájem.
Příkladem druhého typu jsou manželství, v nichž žena postupně pociňuje, jak její lásky k manželovi ubývá. Dochází k zevšednění. Přitom zde nemusí být zjevné konflikty a rodina v ostatních oblastech funguje dobře. Ženě se vytrácí pocit, pro který manželství hlavně uzavřela. Pokud už k manželovi "nic necítí", mizí pro ni také důvod k sexuálnímu styku. Sexuální soužití bez lásky považuje žena za nepříjemné, nevhodné nebo nemorální a začíná se styku vyhýbat. Těžko se smiřuje s požadavkem, že by měla "vyhovět manželovi pro udržení rodinné pohody". A pokud manžel styk vynucuje, anebo ona sama se k tomu pod tlakem nutnosti odhodlává, začíná postupně pociňovat k sexuálnímu styku nechuň. Nechuň až odpor jí přichází na pomoc jako zdůvodnění, proč nemůže dělat to, co ve skutečnosti dělat nechce.
V obou případech jsou ženy, které nemilují svého manžela, připraveny zamilovat se do někoho jiného a v jiném vztahu pak prožívat uspokojivě i sex. V některých případech dodržují pravidla utajení, nezřídka však manžela také samy o své nevěře při "vhodné" příležitosti informují. Může v tom být motiv "zdůvodnit odmítání manželského sexuálního života" - vysvětlit muži, že žena nemůže sexuálně žít s manželem, když miluje někoho jiného, s kým prožívá sexuální život plně a uspokojivě. Svému milenci chce žena "zůstat věrná".
Ženy, které navážou za těchto okolností mimomanželský vztah, z jehož prozrazení pak vznikne konfliktová manželská situace, nezřídka konfliktovou situaci zdůvodňují různými nedostatky manžela a jeho nevhodným chováním. Hledají nepříznivé vlastnosti jeho osobnosti a uvádějí mezi nimi i takové vlastnosti, které dříve za záporné nepovažovaly.
K manželům, jimiž jsou ženy ve svých citových vztazích "zklamány", patří nejen muži despotičtí, sobečtí, hrubí a závislí na alkoholu, ale často muži slušní, spolehliví, ochotní, podrobující se, starostlivě pečující o domácnost, starající se svědomitě o děti a snažící se vyhovět manželce, tj. muži označovaní jako neimponující. Žena pak uvádí, že muž je výborný otec a výborný partner do manželství, ale neimponuje jí, a proto k němu nemůže cítit lásku. Na rozumové úrovni si uvědomuje, že takový muž je velmi výhodným partnerem, ale přesto je ochotna se ho vzdát a raději prožívat milostný románek s mužem daleko horších sociálních a morálních kvalit. Za těchto okolností nemusí být manželský vztah zjevně konfliktový. Žena si dokonce může manžela cenit jako partnera a otce dětí, ale "nemiluje ho", a proto ho nepřijímá jako partnera sexuálního.
Protože se většinou jedná o manželství s dětmi, dobře fungující ve většině oblastí rodinného života, je z hlediska společnosti škoda, když se tato manželství rozpadnou a děti ztratí jednoho z rodičů. V těchto případech jsme však nedokázali najít uspokojivé východisko a předkládáme čtenáři pouze několik podnětů k pokusům o zvládnutí situace. Všechny mohou vyvolat oprávněné námitky.

1. Každý z manželů si bude sám pro sebe opakovaně připomínat svou odpovědnost k dětem, která je důležitější než jeho vlastní citové potřeby.

2. Žena si zkusí připomínat pěkné společné zážitky, bude se soustřeďovat na kladné rysy manžela a manželství a bude se poddávat sexuálnímu styku s takto zaměřenými představami. Připomeňme si, že láska nemusí být jen "neovladatelným citem" a přijímáním, ale může být také uvědomělým a obětavým dáváním.

3. Manžel se pokusí snížit svou citovou závislost na manželce, dostat se z neimponujícího postavení a uplatňovat se víc v životě mimo manželství. Nebude se vnucovat, dovolávat se citů, které neexistují, a pokusí se doma vytvořit ovzduší věcné spolupráce.
Jsme si zároveň vědomi toho, že v některých případech je konstruktivní rozvod se zachováním kladných vazeb dětí k oběma rodičům nejvhodnějším řešením.
Pouhý nedostatek romantiky, která zvyšovala kouzlo sexuálních setkání před manželstvím a v rané fázi manželství, může sice také ochuzovat sexuální prožitky ženy, ale je to situace přece jen snáze zvládnutelná - manžel se totiž může alespoň občas pokusit znovu vnést do soužití romantické prvky, a pak se většina žen s novou, "realistickou" fází manželského vztahu obvykle vyrovná a přijme méně dramatickou, klidnou lásku ve vztahu, do nějž přibudou starosti i radosti s dětmi.
V této souvislosti stojí za zmínku, že někteří badatelé považují lásku za složitý proces, který má více stránek nebo složek. Americký psycholog R. Sternberg uvádí tři složky: vášeň, důvěrnost a oddanost. Zatímco vášeň představuje citové vzrušení, nadšení a touhu po tělesném spojení, důvěrnost v sobě obsahuje porozumění a sdílení, vzájemné svěřování, odkrývání vlastních pocitů a zájem o pocity druhého s poskytováním emoční podpory. Oddanost je pak spíše rozhodnutím ke společnému životu, závazkem a angažovaností ve vztahu k partnerovi.
Intenzita a trvání jednotlivých složek se v průběhu déletrvajícího manželství od sebe liší. Vášeň může nabýt velké síly, zároveň však roste i klesá rychle. Důvěrnost se vyvíjí pomaleji a klesá rovněž pomaleji. K poklesu přispívají obavy ze zneužití důvěrných informací v konfliktech a hádkách. Oddanost roste nejpomaleji, ale může pak vydržet ve stejné síle až do konce života i přes těžkosti, které manželství potkají. Nejvíce přispívá k jeho trvalosti a stálosti.

(ukázka je z knihy Sexuální starosti a radosti, brož., 208 s., 229 Kč, vydalo nakladatelství Portál, 2002).