Vlasta (58): Přišla jsem o dceru
Vlastu jsem poznala ve své první práci. Padly jsme si do noty nejen jako kolegyně, ale i po lidské stránce, probraly jsme toho vždycky spoustu. Nastoupila jsem v září a když se přiblížily Vánoce, všimla jsem si, že výrazně posmutněla, ale nechtěla jsem to z ní dolovat jak horník rudu. Dočkala jsem se při vánoční „besídce,“ kam jsme s kolegyněmi všechny přinesly ochutnávku vánočního cukroví…. Až na Vlastu.
„Víš, já bych Vánoce nejradši zrušila. Před deseti lety mi na Štědrý den totiž umřela dcera, taky Veronika, jako ty,“ usmála se smutně Vlastička a mně došlo, proč má ke mně takový vztah. V tu dobu jsem byla jen o něco málo starší, než její Verunka, když se to stalo. Sedly jsme si bokem ostatní zábavy a já poslouchala její smutný příběh.
„Verča byla krásná holka, všichni ji měli moc rádi. Nezkazila žádnou legraci, měla spoustu kamarádů. Hlásila se na vysokou školu, plánů měla na rozdávání. Všichni jsme se těšili s ní, jak se jí bude dařit. Před Vánoci byla klasická hektika, ale Verča si jako vždycky našla čas, aby upekla cukroví. Jak říkala, přece tě v tom mami nenechám…
Třiadvacátého jsme všechno dodělaly, táta s Ondrou už spali a my s Verčou jsme skončily někdy ve dvě ráno. Rozloučily jsme se, popřály si dobrou noc… Kdyby mě napadlo, že ji vidím živou naposledy, dala bych jí aspoň o pusu víc…., zaleskl se jí pohled.
Ráno jí bylo divné, že Veronika ještě v devět spí, přestože jindy byla na Štědrý den vzhůru jako první. Šla se tedy podívat, co se děje, a našla ji... „No a teď už víš, proč Vánoce nemám už ráda… Jak jsme přežili ty svátky, kdy se to stalo, ani nevím.
Veronika měla, jak se posléze zjistilo, nádor na mozku. O to zrádnější, že ji nijak neomezoval v životě, nikoho by nenapadlo jí dělat CT mozku – proč, když neměla potíže. A ve chvíli, kdy šla spát, nádor praskl. Konec nastal ve vteřině během spánku. Nejít o dvacetiletou slečnu, řeklo by se milosrdná smrt.
Vlasta pokračuje ve svém vyprávění: „Se zbytkem rodiny jsme se shodli, že na Štědrý den nikdo z nás nemůže být doma, kde jsme o Verunku přišli, a tak jsme si zavedli novou tradici. Vždycky třiadvacátého jedeme na chalupu, a tam jsme přes onu kritickou noc, připravíme vánočně chaloupku, jdeme do lesa, dáme zvířátkům do krmelce baštu a svátky trávíme zde.
Časem se to stalo už tradicí, a sjíždí se nám sem přátelé, kteří už zůstali sami – ať díky rozvodu, ovdovění či už mají děti z domova. Na Verunku nikdy nezapomeneme, ale žijeme dál, ani Vánoce jsme nezatratili úplně, víme, že za to co se stalo, Vánoce nemůžou. Naštěstí jsme se utvrdili v tom, že máme kolem sebe vážně báječné přátele, kteří nás nenechají padnout do zoufání.
Někdo přiveze cukroví, jiný vánočku, další salát, řízky, punč, my obstaráme výzdobu, a užijeme si Vánoce – a když na někoho padne smutek, ostatní ho z toho dostanou, “ uzavřela Vlasta svůj smutný příběh s pousmáním, které v sobě mělo tak důležité zrnko naděje do budoucna.
„Po létech jsem se už jakž takž srovnala s tím, co se stalo, a dokážu žít normálně, i se zasmát. Jen ten Štědrý den asi nebudu mít ráda do konce života…"
Hana (45): Dcera(23) mě nenechá samotnou
Hanka je šmrncovní žena, obklopená přáteli. Je rozvedená, s velkými dětmi a tatínkem, který žije s přítelkyní. Když jsme se viděly zhruba před měsícem, nadšeně mi líčila, jak letošní svátky stráví s bandou přátel v Českém Krumlově.
„Děti jsou už velké, oba žijí mimo domov, táta s Denisou jsou soběstační, tak proč bych si neudělala Vánoce po svém, s kamarádkami?,“ ptala se a bylo vidět, jak moc se těší.
Když jsem k ní přišla před pár dny, všechno bylo jinak, a Hanka jen zářila. „Tak si představ, že do Krumlova nakonec nejedu. Když jsem to řekla Věrce, řekla mi – no mami na to zapomeň, sama nebudeš, budeš u nás s Pájou… Tak jsem se Páji ptala, jestli mu to nevadí, jestli mu to Věrka nedala tak trochu befelem, že bude mít na svátky doma skoro tchýni, a jeho reakce mě naprosto dostala – jasně, že nevadí, já jí to řekl, že neexistuje abys byla sama, takže Krumlov padl, ale víš co, ve finále jsem ráda.
Ano, užila bych si to s kamarádkami, ano, nemusela bych na nikoho brát ohledy, ano, měla bych všechno až pod nos. To tady nebude… Ale ten pocit, že o mě stojí vlastní dospělé dítě, že jsem ho vychovala natolik dobře, že nepřipustí, aby máma byla na Vánoce sama, ten je k nezaplacení,“ uzavírá Hanka své vyprávění s dojetím v hlase.
Čekají vás osamělé Vánoce? Nezoufejte!
Rozvedli jste, ovdověli jste, či cokoliv jiného, a čekají vás Vánoce o samotě? Hlavně nepropadejte panice a zoufalství. Každý den jednou skončí, i ten Štědrý den. Uvařte si něco dobrého, nebo si (s dostatečným předstihem) zjistěte, která restaurace bude mít otevřeno – a do kolika, a na něco si zajděte. Pokud máte přátele stejného osudu, neváhejte je k sobě pozvat. Uděláte tím krásné Vánoce nejen sobě, ale i jim a třeba se z toho stane stejně hezká tradice jako v prvním příběhu, jen bez té tragédie na začátku.
Zkuste to jinak!
Pokud máte pocit, že nechcete nikoho vidět, taky dobře. Nikdo vás přece nenutí sedět doma a sypat si sůl do ran pohádkami, na které jste koukali s dětmi. Pořádně se oblečte a vyražte do vánočně laděného města. Vydejte se do samého centra města. V Praze určitě natrefíte na spoustu turistů, kteří budou jako očarovaní magickou krásou vánočního centra, ale krásně bude i jinde. A vychutnejte si i ten okamžik, že můžete jít na půlnoční mši a za nikdo vás netahá za rukáv, že chce pít, čůrat, je unavený, případně se „jenom“ tváří zpruzeně.
Přesně tak, jak chcete
Nespornou výhodou, kterou vám řada lidí může až závidět, je fakt, že nemusíte na nikoho brát ohled. Chcete večeřet ve čtyři, nebo naopak až v devět? Fajn, vaše volba. Žádné partnerovo nervózní bubnování prstů na stole a protivné, protože nedočkavě vyhlížející, děti.
Závěrem
Ať už svátky strávíte jakkoliv, snažte se užít si je na maximum. A pokud zjistíte, že letošní způsob Vánoc zdál se být poněkud nešťastný, máte celý další rok na to, aby ty další byly o sto procent lepší.
