Ale ano, jen to přiznejme. Každá z nás alespoň jednou za život zalhala, pomluvila, žárlila… Nejsme svaté a nikdy nebudeme. Umění ale je vyjít se všemi svými negativními myšlenkami, slovy i pocity se ctí a elegancí! Jak na to?
V „dobré“ společnosti jsou tyto nehezké vlastnosti tabu a mnohé z nich se kryjí se sedmi smrtelnými hříchy. Ale nikdo nejsme dokonalý, hřešíme všichni. Jde tedy o to, poznat sama sebe a snažit se svých slabostí vyvarovat. Přestaňme se proto tvářit jako paní dokonalé a raději se zamysleme, jak se s nimi popereme, anebo je zkusme otočit a využít k zdokonalení sama sebe.
Pokračování 2 / 9
Závidíme
Ať si moralisté tvrdí, že je závist odporná vlastnost a svědčí o nevyrovnanosti a nešťastném životě. Proč se na ni dívat negativně a odsuzovat ji, vždyť když někomu něco závidíme, v podstatě obdivujeme, že je v něčem lepší. A to nás může motivovat a „nakopnout“ k lepším výkonům. Ostatně jeden citát za všechny: „Závist je nejupřímnější formou uznání.“
A příklad k tomu: Mladá dívka ze zapadlé části Anglie s Aspergerovým syndromem, které se spolužáci posmívají kvůli nepříliš atraktivnímu vzhledu, touží po jediném. Stát se zpěvačkou. Tiše závidí operním divám talent, popovým hvězdičkám zase sexy image. Až po letech se rozhodne zúčastnit talentové soutěže – a světe, div se, neatraktivní a zatracovaná žena zazpívá tak, že rozpláče porotu a stane se přes noc hvězdou. Susan Boyle… Pamatujete? Jasný případ, jak jedna nevinná závist a touha být lepší může změnit váš život o 360 stupňů.
Pokračování 3 / 9
Lžeme
„Lež má krátké nohy, ale umí, mrcha, i strašně rychle utíkat,“ říká se. Ale není lež jako lež. Drsná, nevinná, milosrdná… má mnoho podob a my s ní čas od času svádíme boj. I když nám bylo už v dětství vštěpováno, že lhát se nemá, přesto si sem tam něco vymyslíme a přibarvíme. Abychom vypadaly lepší, odpoutaly pozornost, zakryly své slabiny, kryly někomu záda… Někdy zalžeme podvědomě, jindy si lež umíme i krásně připravit.
Na to, jak dlouhé ty nohy vlastně má, až tolik nemyslíme. Buďme jako děti – pokud lží nikomu neublížíme, budiž nám odpuštěna.
Markéta Žídková
12. září 2017
Pokračování 4 / 9
Vyšilujeme
Hysterky – nedá se s nimi vyjít, ale prý jsou skvělé v posteli. Pláč, řev, teatrálnost, divokost, náruživost… to všechno ale bývá příslibem toho, že se ženou, která těmito „vlastnostmi“ disponuje, bude podobný i sex. „Hodné ženy = nudné ženy. To můžu podepsat,“ říká pětadvacetiletý Cyril. Jeho bývalá partnerka je prý těžká hysterka, jejíž doménou byly scény jak doma, tak ve společnosti. V posteli ale byla ďábel.
„Teď chodím s nesmírně atraktivní, ale přísně vedenou holkou, která chodí každou neděli do kostela a při slově debil zčervená. No a podobnou barvu má to děvče i v posteli… To mě tedy opravdu nijak zvlášť nebere.“ Všechny hysterky teď jistě zaplesaly! Ostatně kousek z nich je snad v každé z nás.
Kristýna Witnerová
5. července 2018
Pokračování 5 / 9
Jsme (sebe)kritické
„Mám strašné vlasy, jsem moc tlustá, nejsem fotogenická…“ Podle jednoho britského průzkumu se prý my ženy kritizujeme v průměru až osmkrát denně! A totéž „provádíme“ i svým polovičkám. Věděla jste, že právě to na nás muži nesnášejí nejvíc? Jednak mají rádi ženy sebevědomé, ne ty, které se neustále podceňují, a hlavně nesnášejí, když je kritizujeme. Takže, milé dámy, až si budete chtít postěžovat na nelehký životní úděl, zavolejte kamarádce, sestře nebo to hoďte na papír. Rozhodně vám bude líp, uvidíte!
Ivana Štědrá
11. prosince 2016
Pokračování 6 / 9
Domníváme se, že ...
„Určitě na tom večírku flirtuje s jejich atraktivní účetní… Jen jestli mě šéf nechce vyrazit, už zase mě skoro nepozdravil… Myslím, že mi je nevěrný, chodí z práce domů čím dál později!“ Ach, ty naše věčné domněnky… Autor slavné knihy Čtyři dohody Don Miguel Ruiz tvrdí, že domněnkami, které bereme osobně, vytváříme spoustu emocionálního jedu, protože většinou je začneme šířit i dál a ony pak žijí vlastním životem. V partnerských vztazích jsou dokonce přímo smrtelné. Ale ať děláme, co děláme, stejně si stále vytváříme domněnky, že jiní vědí, co chceme nebo co cítíme, a budou se podle toho sami od sebe chovat.
Laura Poláková
11. dubna 2024
Pokračování 7 / 9
Jsme zapšklé
„Nejvíc mě štvalo, když mi ten můj po rozvodu přiznal, že Evička byla mnohem míň protivná, nenadávala na všechno, víc se usmívala a byla pozitivní. No jistě, bodejť by Evička nebyla sluníčko, když byla jen jeho milenkou, zpestřením, které mu nemuselo vařit, prát, žehlit a věčně po něm uklízet. Evička neměla dvakrát týdně ve své vypiglované garsonce důvod tvářit se zakysle!“
Slova jedné z vás jsou důkazem, že muži nás mají radši, když jsme veselé a hravé. Ovšem ruku na srdce, jak si pořádně ulevit od shonu, práce, zlobivých dětí a věčného bince? Na to být zapšklé máme prostě sem tam právo, ať se to nám či našim polovičkám líbí nebo ne!
Pokračování 8 / 9
Pomlouváme
Lépe to herečka a zpěvačka Bára Poláková vystihnout nemohla: „Tak už to o ní teď víš, no to se o ní teď říká. I on to o ní prej ví, dyť se to dávno už ví. I tamta támhle to ví, no tak to bejt tak musí…“ Originálním textem i klipem o „super“ kamarádkách, které se trumfují v drbech a klepech „o tamté“, autorka přesně vystihla, jaké my ženy někdy jsme. Rády někdy někoho probereme tak, že na něm nenecháme nit volnou. A co, no. Však i chlapi v hospodách na tom nejsou jinak, i když nadávají spíš na poměry než sami na sebe.
Pokračování 9 / 9
Žárlíme
Kdo nežárlí, nemiluje… Žárlivost je ve vztahu hřebíkem do rakve… Na které straně stojíte vy? Osho, indický duchovní učitel, tvrdí, že žárlivost přichází, když ve skutečnosti toho druhého nemilujeme. Pokud milujeme, žárlivost nikdy nepřijde. „Když jste s partnerem spojeni sexuálně, pořád se bojíte, že může jít k někomu jinému. Využíváte jeden druhého. Nemilujete a víte to, proto se bojíte. Z tohoto strachu se stává žárlivost,“ praví guru.
Ale mít se na pozoru před případnou konkurencí je vlastně namístě. Jen místo žárlivých scén bude lepší zajít ke kadeřnici, hodit se do gala a připravit hezký společný večer, který ho ujistí, že lepší ženu jinde nenajde.
Laura Poláková
4. dubna 2018