Talentovaná elévka
Na Pedagogickou fakultu (literatura a výtvarná výchova) udělala přijímačky hned, jenže ještě o prázdninách před nástupem do školy se dozvěděla, že existuje při Divadelní fakultě loutkářský obor, kde se dají vystudovat scénografie a herectví dohromady.
Takže na školu nešla, a protože na DAMU už zkoušky dělat nemohla, rozhodla se rok věnovat (do těch dalších) přípravě na nově zvolenou profesi.
Tehdy byla v Praze jen dvě loutková divadla – Ústřední loutkové a Divadlo Spejbla a Hurvínka. V tom prvním jí nabídli, že může dělat uklízečku (jenže ta v divadle funguje až ve chvíli, kdy se tam nic neděje)... a tak se osmělila a šla se zeptat do Divadla Spejbla a Hurvínka. Přijali ji a po škole tam také začala pracovat.
Jeden z posledních rozhovorů na kameru, který Helena Štáchová poskytla.
Pokračování 2 / 5
Osudový muž
Láska si nevybírá. Tou Heleninou osudovou se stal právě o sedmnáct let starší Miloš Kirschner. Ředitel divadla, který měl doma nejen ženu, ale v té době také malé děti. Aby neubližovali jeho rodině, celých sedm let lásku tajili.
Rozuměli si i přes velký věkový rozdíl. Byli šťastní, když Helena přišla do jiného stavu. Jenže holčička, která se jim narodila, žila jen jeden jediný den. I tuhle tragédii přežili a další dvě děti, dcera Denisa (ta dnes dělá v divadle S+H dramaturgyni) a syn Miki (i on pracuje v divadle), už byli v pořádku.
Pokračování 3 / 5
Smrtelná nehoda
Vypadalo to, že všechna neštěstí jsou zažehnaná. Rodina šťastně žila pospolu, divadlu se dařilo (Helena Štáchová byla po Kirschnerovi první interpretkou, která se naučila svou roli i v cizích jazycích, takže repertoár a dosah divadla se opět rozšířil).
Jenže v roce 1984 došlo na nešťastnou autonehodu zaviněnou jiným řidičem, který loutkoherečce nedal přednost v jízdě. Následky byly fatální. Prolétla předním oknem a skleněné střepy jí odřízly všechny tkáně v obličeji, nos a rty. Na čas dokonce oslepla.
Pokračování 4 / 5
Nedívejte se na sebe do zrcadla, řekli jí
Nebylo jasné, jestli vůbec bude vidět. Poškození obličeje bylo nakonec tak závažné, že i když nakonec vidět mohla, lékaři jí zakazovali, aby se na dívala do zrcadla.
Měli strach, aby pohled na tu strašlivou spoušť dřív nádherná žena vůbec psychicky zvládla. „Neodvážila jsem se na sebe podívat celá,“ svěřila se Helena Štáchová v pořadu 13. komnata.
Bála se také, že před ní děti budou utíkat. A tak jako první krok doma zakryli všechna zrcadla. Nakonec zapracovala plastická chirurgie a ruce doktora Měšťáka, který jí nejen vrátil obličej, ale taky ji psychicky celou dobu držel nad vodou. Bývalý hrozný stav připomínalo jen několik, téměř neviditelných, jizev.
Pokračování 5 / 5
Rána za ranou
Jen se rodina vzpamatovala z prožitého šoku a Helena se uzdravila, vážně onemocněl Miloš Kirschner. Těžká cukrovka ho připravila nejdřív o oko a posléze o nohu.
Heleně v té době nezbylo nic jiného, než dál zajišťovat chod divadla. Když v roce 1996 zemřel, stala se ředitelkou divadla na přání pražského magistrátu ona. Ze smutku ze ztráty partnera se „vypracovala“. Nezbývalo jí ostatně ani nic jiného.
Jenže útrapám nebyl konec. Nastaly dlouholeté, vlekoucí se soudy o autorská práva na Spejbla a Hurvínka. Prožitý stres se na principálce podepsal. Téměř se zhroutila – a dostala rakovinu lymfatických žláz.
Jednu dobu to vypadalo, že nemoc porazila, ale pak se vrátila znovu. Helena Štáchová zemřela 22. března.
