JANA (40): Z letní lásky se stala osudová, bohužel skončila tragicky | Foto: iStock

Foto: iStock

JANA (40): Z letní lásky se stala osudová, bohužel skončila tragicky

I když na to většina lidí nevěří, letní láska může být osudová. Jana má právě tuto zkušenost a zřejmě by se svým milým zestárla, kdyby krutě nezasáhl osud…

Končila jsem druhý ročník střední školy a patřila do vesnické party. Měli jsme svoji klubovnu, kde jsme se scházeli, společně jsme trávili rozpálené dny na blízkém koupališti. V té době jsem moc zkušeností s láskou neměla, s pár kluky jsem sice chodila, ale bylo to nesmělé vodění za ručičku, občas pusa na neveřejném místě. A pak se na koupališti objevil kudrnatý černovlasý kluk s veselýma očima.

Jeho rodiče koupili v naší vísce chalupu a on z toho nebyl na větvi. Když už tady ale měl trávit pár týdnů, chtěl poznat pár vrstevníků. Jeho sebejistota, klid a vtip nás odzbrojily. Ručník si rozložil u mého, nasadil si sluneční brýle a začal mě bavit historkami z pražské školy, kde studoval. Bylo mu sedmnáct, mně o rok míň. Smáli jsme se a povídali si další dvě hodiny.

Když jsem druhý den nedorazila na koupaliště, protože jsem byla zase zapřažená v rodinném hospodářství, zjevil se u naší branky. Představil se tátovi a zjišťoval, jestli můžu jít ven. Otec ho rázně vypakoval s tím, že na tahání se s kluky mám času dost. Přišlo mi to komické, jak spolu horlivě diskutovali. V té chvíli to byla sranda, protože by mě nenapadlo, že za pár týdnů budu do Petra až po uši zamilovaná.

A tak po mně víc a víc pomrkával, vyhledával moji blízkost, doprovázel mě tmou každý večer domů. Pusu jsme si dali po čtrnácti dnech. Ale před partou jsme vztah tajili ještě celý měsíc. Zrovna tak doma jsem se vymlouvala na kdeco a Petra jim nehodlala přiznat.

Když na konci léta odjížděl do Prahy, citově mě to odrovnalo. Chodila jsem jako tělo bez duše. Ale psali jsme si dopisy, volali si každý den. Jednou měsíčně jsem jezdila za ním a on zase za mnou. Doma to už samozřejmě prokoukli, ale doufali, že mě to přejde právě kvůli vzdálenosti. Jenže se přepočítali.

Milovali jsme se na dálku tři roky. Když jsem odešla na vysokou do metropole, pronajali jsme si svůj první společný byt. Klapalo nám to bez větších potíží další léta. Když mi bylo pětadvacet let, vzali jsme se.

Postupně se nám narodila dvojčata – holky a pak ještě syn. Kdyby mi Petr před pěti lety tragicky nezahynul při práci v lese, věřím, že bychom spolu zestárli. Byli jsme jako dva dílky puzzle, které do sebe naprosto přesně a na milimetr zapadly.

Doporučujeme

Články odjinud