farah.farah: jestli ono to nebude spíš tak, že paní vyhovovalo, dokud byl komunistický papaláš a "měl konexe" a prachy a zajídat se jí to začalo právě proto, že ho vyrazili z práce. komunistické paničky chodily ohozené z tuzexu, děti měly lepší hračky, než ostatní (což sama zmiňuje - aby mohla klukovi koupit něco pořádného), načančané byty podpultovými materiály a bylo jim jedno, KDE se ty věci berou. morálně je to silně pod ryskou, aspoň pro mě. je to prostituce se vším všudy. já prostě ráda žiju za své a podle svého. není to vždycky zrovna přepych, ale až umřu, tak se mí příbuzní nebudou aspoň radovat.
Elynor: já všechny články co tu jsou čtu spíše jako povídky smyšlené, a kde je pisatel dopisu? Měl by se zapojit, Jestli vůbec ví že tu jeho dopis vyšel..........ale spíš ten člověk ani není.....
Elynor: V tom máš naprostou pravdu, tedy v tom, že ti, co byli nahoře před listopadem, byli po listopadu rázem ještě výš. A nejvíc a nejhlasitěji odsuzovali všechno, co s tou bývalou vládnoucí stranou jakkoliv, třeba jen okrajově souviselo i všechny, kteří se s ní za totáče zamotali, ovšem pouze tak nepatrně, že si po revoluci nemohli nic velkého pro sebe urvat .
Paní na snímku je patrně z nějaké fotobanky, a příběh bude vymyšlený. Je tam fůra nesrovnalostí. Ono už jenom to, že by po revoluci nějaký kovaný straník ze dne na den ztratil vliv a přišel o zaměstnání - tihle naopak ten vliv zpravidla využili ve svůj prospěch a stali se z nich podnikatelé, protože měli kontakty a finanční zázemí lepší než kdo druhej. No a i kdyby tenhle pán byl mimořádné poleno a nedokázal využít svých výhod, jakpak to, že z platu invalidní prodavačky nejen že žila celá rodina, ale ještě si pán mohl vyžrat 40 kg nadváhy? Ty letopočty a věk zúčastněných taky nějak hapruje a celkově se mi to zdá jaksi nedomyšlené a nepropracovaná fabulace.
Když jsem si článek přečetla, měla jsem dojem, že jsem ho napsala já. Až na malé detaily se shoduje s mým životem. Je mi dnes 80 roků a mohu jen říci, život není jednoduchý jak si dnes mnoho mladých lidí představuje. Dnes jsou zase jiné těžkosti a problémy , které musí lidé řešit. Je to nezaměstnanost, dluhy a podobně.
helza: Ne. To je ilustrační foto a americký obličej.
Možná, že jsem ťululm, že to nevím. Ale docela by mě zajímalo, zda dopis psala paní, která je na fotografii.
Tak ještě , že ti komunisti byli. :-)) Ted na ně každý svede všechno, paní, že se špatně vdala. Další to že neměl byt , protože ....bla bla bla, Proboha každý je zodpovědný sám a byl před komunistama, za komunistů i po komunistech. Vždyt ta paní z článku odejít mohla, ale nechtěla!!!. Je lehké nalhat sama sobě, že manžel byl tyran a ubohou prodavačku s invalidním důchodem by politicky pronásledoval. Proboha co by jí mohl udělat ? Naopak , kdyby chtěla ona tak mu mohla zavařit mnohem víc, napsat že pije (drahý alkohol) má poměr. To všechno jemu mohlo ublížit mnohem víc než jí. Nakonec by i ten byt dostala ona a on by šel na ubytovnu. Prostě je to tak, že podmínky jí nevyhovovaly , ale sama rozhodnout a přijmout zodpovědnost za rozhodnutí nechtěla. A ted má radost, že se vše vyřešilo za ní samo. Takových lidí je plná každá hospoda, hohužel :-(
Lupínek1: jsem ráda, že tu konečně někdo píše, že za komunistů byty nebyly, natož zadarmo! To se tu totiž objevuje často.
Victor: Proč tak silná slova? Třeba to byla jejich dohoda a on je teď šťastný, že má něco jako vnoučata. A když muž žije s ženou, která má nemanželské děti a často ani neví s kým (ó, jaká chudinka), tak to ta žena není coura? Kdyby si každý muž nechal udělat DNA svých potomků, to by se ani národ zbláznil. Mnohdy ani některá matka si není jistá, kdo je otcem jejího dítěte.
Dasa52: Zažila jste období komunistů? Jak si představujete tehdy "jít si po svým"? Zejméma, když ten manžel byl velice silný straník. Dovedete si představit, co by se s tou paní dělo? Tehdy se stranické nepřízně každý bál, protože pak neměl šanci na nic. A kam měla jít? Byty nebyly. MOc se zapomíná na to, že bydlení bylo tehdy převážně nedostupné. I na družstevní byt se čekalo dlouho. I do soukromých domů byli přidělování národním výborem nájemníci. Majitel měl právio ve svém domě získat další byt ppouze v případě, že se uvolnil a požádal o něj pro svou vdanou dceru nebo ženatého syna. Ani sám pro sebe neměl na něj nárok. Když někdo i nakrásně dostal soudní výpoveď tak bydlel v bytě dál, dokud mu národní výbor nepřidělil další byt. Na tohle všechno se zapomíná. Spoustu rodin i po rozvodu bydlelo ve společném bytě, i míst v ubytovnách, které byly přidělovány manželům, kterým nebylo svěřeno dítě, bylo málo. Navíc každý neměl ten žaludek toho druhého vyhodit na ulici. A ani to ze zákona nešlo.
Neznám stáří diskutujících žen, ale něco k tomu mohu napsat. Je mi 70 let. Jsem vdaná potřetí. První manželství trvalo jen několik týdnů a k rozvodu jsem se odhodlala jen z toho důvodu, že jsem měla zázemí u matky a vlastní byt jsme neměli. Za komunistů se nas byt čekávalo i 10 let a víc. Pak jsem se vdala podruhé a bydleli jsme v domě manželovy matky. Manžel nebyl špatný, ale s tchýní jsem si užila své, aniž by se mě zastal. Odstěhovat se a ani získat družstevní byt něchtěl a já sama na vesnici jsem neměla možnost nikam se dvěma dětmi odejít. Byl slaboch a začal pít, takže domácnost jsem převážně držela nad vodou já ze svého platu. Rozvedla jsem se, až když bylo mladšímu 20 let, tj. v r. 1989. Pak jsem se vdala znovu, bydleli jsme v Praze ve státním bytě, který se neprivatizoval, takže jsme platili nájem. Byt jsme časem vyměnili za menší, ale i tak nájem spolkne 2/3 našich společných příjmů (důchody + příležitostný přivýdělek + státžní příspěvek na bydlení). Manželovi se blíží 80.rok a že bychom opět se stěhovali, nepřichází v úvahu, protože manžel je nemocný a potřebuje mít svůj pokoj. Jako bývalý vysokoškolský učitel má důchod dost nízký a můj také není žádná sláva, protože jsem se těsně před důchodem starala o nemocnou matku. S důchody vycházíme jen tak tak jenom díky tomu, že jsme dva. Nedovedu si vůbec představit, že jeden z nás zemře a druhý zůstane bez druhého příjmu. Buď skončí pod mostem jako bezdomovec, nebo zemře hlady se stoupajícími dluhy. Na obojí prostě nebude. Docela chápu paní, že se nerozvedla. Ono totiž ve vyšším věku zakládat novou domácnost a všechno začínat znova chce opravdu odvahu a hlavně silné finanční zázemí, které naše generace - pokud nepřikrádala - většinou nemá mít z čeho.
Dasa52: Život není tak jednoduchej, to co paní popisuje je chlap manipulátor. Sice jí nemlátil ale psychický teror je na týrání to nejhorší, člověška to vyšťaví uvěří, že je bezpečnější zůstat tam kde je. Takhle z dálky silácká slova o tom že měla odejít jsou fajn, ale pro člověka co je soustavně mnoho let ponižován a zastrašován to rozhodně nijak lehké není.
Petruna: nevím, kolik je tobě, že neumíš počítat. Generace, která se nerozváděla je 50 let mrtvá. Koukni se laskavě do statistik, kolik bylo od roku 1950 v ČR rozvodů. Není žádné hrdinství zůstávat ve vztahu, kde jeden druhému ubližuje. Taky nepovažuju za žádný důvod, když je jeden na druhém finančně závislý. Tomu já říkám příživa, vyčůranost, lenost. Sama v tom článku říká, že když ten chlap přestal po revoluci práskat spoluobčany a šmelit s podpultovým zbožím a konečně komunistického zmetka vyhodili z práce, tak že uživila celou rodinu i s ním. Takže proč tedy zůstávala, i když to škodilo jí i jejímu synovi, který jí přemlouval, aby od něj odešla. Nakonec se ani nemusela rozvádět, stačilo si sbalit osobní věci a jít si po svých.
Martinica: a jak to, že pak uživila celou rodinu? Já nepíšu, že je to lehké a bez zázemí, bez pomoci své rodiny...Jak píšu, vyhodnotila to jako jediné řešení - udržela životní úroveň sobě i synovi (i když vzhledem k tomu, že pak stejně rozpočet táhla sama, je to diskutabilní)
šiška: Rejža Menzel to má už jakési pomotané.Normální chlap,mít dvě nemanželské děti,tak tu couru vyhodí z baráku i s něma.To mi nikdo nevymluví.
j66: souhlas, až na závěr.. despotové si vyhledávají tyhle oběti a mají na ně neuvěřitelný čich.. zpočátku jsou i medoví. O tom by mohl vyprávět každý psycholog.
Mata69: to ano.. ale spočítala jste si, kolik brala ? Mě se nikdy v životě nepodařilo získat svůj vlastní byt, dokud mi nepomohla babička. Prostě to finančně nejde. A nejde to často ani dnes, jít do jistoty s pár korunama.. nemá zdaleka každý víc, než 10-12 tisíc.
šiška: je to možné.. ne každý má krásné dětství, a dívka s mindráky těžko pochopí, že není nemožná a ošklivá blbka...
j66: paní možná byla méně samostatná.. tahle generace dělala výchovou dost úšlapky s mindrákama, včetně ve školách. Dne s je to jiné. Nebyla bych v odsudku až tak tvrdá, dost ji chápu. Nedokáže každá odejít, když nemá kam a za co... i dnes. Takových je..
j66: to se tu v článcích stává často. Asi není předpoklad, že to budeme tak pitvat :-)
Ted jsem to znova četla a roky mi tu nehrají. Paní píše po revoluci (1989) ztratil manžel vliv a živila jsem ho 2 roky . Syn mě přemlouval at se rozvedu , ale mě se přhoupla 50-ka. A na konci je Milena 62 let At počítám jak chci tak mi to nevychází . Ten článek musí být aspon 10 let starý nebo někdo neumí počítat.
j66: no ano, v danou chvíli jí to přišlo jako dobré řešení - ale z článku to vypadá, jak kdyby žadonila o politování jaký život měla.
šiška: Tak manželství jsou různá, ale např. staticky je pravděpodobnější, že otčím zneužije nevlastní dítě než že dítě zneužije vlastní otec. Takže zabránovat otci ve styku s dítětem , jak je u nás dost rozšířené a místo toho dítěti vnutit otčíma taky není dobrá cesta . A tyto matky to přece taky dělají v zájmu dítěte, resp. nalhávají to sami sobě.
Mata69: Jasně že to jsou výmluvy, zůstala s ním protože to vyhodnotila pro sebe jako lepší. Úplně stejné výmluvy jsou : rozvedla jsem se kvůli dětem. Především každý vyhodnocuje co je důležité pro něho a co zvládne a pak teprve to ostatní. Dotyčný třeba ani tyran být nemusel, resp. byl dominantní, ale prostě jím to neklapalo a nesešli se. Já si i myslím, že když ho pak živila ona, tak mu to dala pořádně sežrat.
Rejža Menzel má také ženu která by mohla být jeho vnučkou a k tomu dvě nemanželské dcery. Ví že nejsou jeho a stejně je má všechny 3 rád a žije s nimi. Chlapi mají vše přírodou nastavené jinak než ženy. Mají to jednodušší. Co je pro ženu nepřijatelné, to je pro chlapa normální. Dle psychologů, žena která si prý nechá ubližovat od partnera, neváží si sama sebe!
Rozhodně bych paní neodsoudila za to, že se jí ulevilo smrtí manžela. To rozhodně ne. Ale tím, že s tím tyranem setrvala, musel to s ní prožívat i její syn. Píše, že by to ekonomicky nezvládla. Tak jak to, že pak (sice horko těžko) uživila i manžela? Vím, co to bylo za minulého režimu mít opravdu velký vliv a co takoví lidé mohli...ale myslím na druhou stranu, že by až tak bez prostředků, jak on vyhrožoval, nezůstala.No prostě neměla celý život odvahu se od něj odtrhnout a důvody - ekonomické, syn...apodobně jsou jen výmluvy a omluvy svého chování. Synovi to nic dobrého nepřineslo a paní by se holt prostě na svý nohy postavit musela.
Máme v rodině případ, že kvůli despotismu a panovačnosti chlapa manželka našla sílu odejít v okamžiku, kdy děti byly dospělé. Asi po 20-ti letech manželství. Až pán vážně onemocněl - vzhledem k tomu, jak dlouho spolu žili - ona se taky podílela ve finále na péči a pomoci o něho (byl to přece otec jejích dětí a dlouholetý partner) a potom pomáhala i zařizovat pohřeb. Ale to neznamená, že by se nechala šikanovat až do smrti. Život máme přece jen jeden. Zkrátka se ve vhodný okamžik rozvedla, žili odděleně a byli v kontaktu přes společnou rodinu - taky řešení.
To že se paní ulevilo, je celkem pochopitelné. Nerozvedla se, protože by to ekonomicky neutáhla a neudržela by životní úroven. Na tom není nic nepochopitelného. Každý vyhodnocuje pro a proti. No a pak , když se situace obrátila tak jí to přišlo slušné se o manžela postarat. Já to chápu, dokud byl muž schopný tak ji živil a když přestal být schopný tak ho měla poslat pod most. Jo spousta lidí to udělá. To si každý musí rozhodnout sám co unese Na druhou stranu on její manžel "despota a tyran" si manželství taky mohl představovat jinak a spokojený evidentně také nebyl.
Elynor: No ono se na to odjakživa nahlíželo jinak u chlapa a u ženské. Takže děd, kterýho popadla druhá míza a našel si mladičkou babičku je pro ostatní chlapy borec, možná by stálo za to zjistit jak dopadla a jak společnost nahlížela na jeho první ženu. Ještě takových 30 - 40 let zpátky byl status "rozvedená" cejch. Jako děcko jsme měli ve třídě jedinou holčičku z "rozvrácené rodiny" a učitelky ji buď litovaly a nebo se na ni dívaly skrz prsty. Dnes abys děcko, kde jsou rodiče sezdaní, oba poprvé a dítě je společné, ve třídě hledala lupou. Prostě rozvod se nenosil, co by tomu řekli lidi atd. Ono ideální by to bylo někde uprostřed, pokud to nejde, je lepší se rozejít v každé době, ale dnes se lidi rozvádí kvůli malichernostem. Jinak "veselých vdov" (kterým je bez manžela líp) znám několik (pracuji povětšinou se seniory 80+), takže paní není jediná, které se ulevilo.
Petruna: ále - to není "generace" - můj děd se dávno tomu rozvedl se svou první chotí, a následně se znovu oženil s mladičkou dívkou = s mou babičkou, a neměl s tím nejmenší problém :-) a to byl o tři generace dál v minulosti než paní zmíněná v článku.
Někdo se prostě rád cítí jako "oběť" - kdyby to řešit chtěla, tak mohla už dávno. Sama si to vybrala.
Rozhodně vás neodsuzuji . . . život je těžký . . . Doporučuji vám přečíst si povídku z knihy Zpátky ve hře ... od Michala Wievegha povídka se jmenuje : Subtilní věci chlapi nikdy nepochopí . Je to o ženě, které manžel umřel na dovolené u moře...Ani tuto ženu neodsuzuji...
Dasa52: Nevím kolik je ti let, ale paní patří do generace, která se opravdu, ale opravdu nerozváděla, jen když šlo o život. dneska se na manželství kouká jak na spotřební zboží, rozbije se, přestane se mi líbit - hned se vymění.
Nevím, proč bych měla paní odsuzovat. A že neodešla? Takových znám desítky. A sama se těším, pokud tedy nezemřu dřív, až budu bohata (hahaha) vdova. Jestli budu mít výčitky těžko říct. Jo, ženská to má prostě vždycky těžké. Sama bych s důchodem nevyšla, takže - i když to není takové peklo jako měla paní - holt musím ledasco skousnout a...... čekat.
Nechápu. Nejdřív nechtěla odejít kvůli penězům a když už na něm nebyla závislá, tak zase kvůli tomu, že byl na ní závislý on? To je jak teta Kateřina ze Saturnina. Nevěřím, že se to stalo.
Dopadlo to naštěstí pro paní dobře! Žila s despotou a tyranem. Škoda tolika let co se trápila a nenašla odvahu od kruťase odejít, když už synek dospěl a osamostatnil se, nechápu co jí bránilo konečně odejít.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.