Ještě ráno jsem netušila, že potřebuji nové boty. Ostatně - já je vlastně vůbec nepotřebovala, ale�
Odpoledne jsem zjistila, že by se mi velmi hodila nová řasenka. V časopise jsem uviděla navíc novou řadu jedné známé firmy a řekla si, že to je přesně to, že to je prostě ONO!
Paci paci pacičky, koupila jsem botičky�
Ještě ráno jsem netušila, že potřebuji nové boty. Ostatně - já je vlastně vůbec
nepotřebovala, ale�
Odpoledne jsem zjistila, že by se mi velmi hodila nová řasenka. V časopise jsem uviděla
navíc novou řadu jedné známé firmy a řekla si, že to je přesně to, že to je
prostě ONO!
Venku bylo ošklivo, manžel koukal na lyžování, sedla jsem do auta a vyrazila. Našla
jsem příslušný obchůdek, bylo tam pusto a prázdno a jen osamělá spíš slečna, než
paní prodavačka, dorovnávala do regálku parfémy. Otázala jsem se jí na novou
kosmetickou řadu a orientačně na cenu. Věnovala mi pohled, který říkal: "Co
otravuješ? Tobě stejně žádná kosmetika nepomůže!" A pak otráveným hlasem
procedila mezi zuby něco o čtyřech "kilech" za kus. Nějak jsem najednou
novou řasenku přestala potřebovat a ani obal od celé kosmetické řady mi nepřišel už
tak úžasný. Nu což, koupím si jinou, jindy a hlavně JINDE. Otočila jsem se k
odchodu a odpovědí na pozdrav mi bylo otrávené zakroucení hlavou.
Ovšem znáte to, ne? Když už jste v tom nakupování, kocháte se. Vešla jsem do obchůdku,
v jehož výloze mě zaujaly kalhoty. Patřičnou velikost jsem si vzala s ramínkem do
kabinky, vyzkoušela je, s lítostí jsem zjistila, že za předpokladu, že bych vydržela
vůbec nedýchat, by mi byly tak akorát. Smůla. Odnáším kaňata na věšák, ale tam
kde původně byly, nebylo místo. Patřičně jsem oblečky na věšáku přerovnala, aby
se kaňátka vešla tam, odkud jsem je vzala. Sotva se mi to podařilo, přisupěla
prodavačka, tentokrát paní v letech, kalhoty drapla, bleskla po mně pohledem, který mě
měl asi zabít a rázně je pověsila na sousední věšák. Proč, to jsem jaksi
nepochopila. Ovšem moje touha ty naprosto úžasné kalhoty vlastnit, byla náhle pryč.
Co na tom, že kdybych si vyzkoušela kalhoty jiné a o číslo větší, moje peněženka
by dozajista a k radosti majitele obchůdku pohubla�
Přešla mě chuň kupovat řasenky, kalhoty, přešla mě chuň kupovat cokoliv. A jak
se tak už skoro otráveně ploužím, ani nevím jak, ocitla jsem se v krámku s obuví.
Zrak mi klouzal z botky na botku, jedna hezčí než druhá. Je plesová sezóna a střevíčky
jak pro Popelku se to tam jen hemžilo. Jen z těch cen se mi trochu točila hlava. Kde se
vzala, tu se vzala, stále vedle mě drobná dívka s úsměvem na tváři a ptala se, jaké
mám přání. Vypadala, že kdybych se rozhodla právě na létajícím koberci odletět
do exotických krajin, nebyl by pro ni problém to zařídit. Světe div se, byla to TAKÉ
prodavačka! Nacházely jsme společně nové a hezčí a ještě hezčí střevíčky, až
jsem usoudila, že ty černé, s korálky kolem kotníku, tak ty že prostě musím mít.
A sama jsem je ani před tím, než mě na ně upozornila, neviděla. Spokojenost byla na
obou stranách, s úsměvem jsme se rozloučily.
Tak mě napadá, že dnes jsem měla možnost posoudit jak to vypadá, když se někdo
mine povoláním, nebo naopak jak to může vypadat, když ke své práci člověk přistupuje
se zaujetím a možná i láskou�
Autor: ebra