Jesenka, Vegetka, Granko či Kofila a Margot se těší oblibě Čechů už dlouhé desítky let. To jiné výrobky zmizely v propadlišti dějin. Zavzpomínejte s námi na pulty s potravinami z dob socialismu – na plastové obaly na chlazenou drůběž, skleněné láhve na olej či máslo v pergamenovém papíru.
Margot vznikla za války, Pedro v roce 1968
Dezerty Metro, čokoládová tyčinka Milena, Pribináček nebo Termix? To všechno jsou sladké výrobky, které si drží více než 50letou tradici. Retro značky jsou stále in, i když se jejich složení za desetiletí často výrazně změnilo. Někdy k lepšímu, jindy suroviny nahradily levné tuky a sladidla.
Změnila se také jejich cena, některé potraviny byly za socialismu dotované ze státního rozpočtu, a přesto drahé vzhledem k výši platu. V roce 1989 byl podle Českého statistického úřadu běžný měsíční příjem okolo 2000 Kčs čistého. Přitom například kilo kuřete stálo 30 Kčs, jemné párky 25 Kčs za kilo a salám vysočina 1 kg 60 Kčs.
Některé pochutiny předrevoluční éry na pultech už nenajdeme, některé si ale drží místo na výsluní dodnes a Češi je stále milují. Pojďte si s námi projít 12 nejoblíbenějších, mnohé další si můžete připomenout na fotkách ve fotogalerii:
FOTO: archiv firmy Orion, Kateřina Moravcová, Zbyněk Pecák
Tyčinka Margot
Tyčinka Margot, důvěrně zvaná margotka, patří k nejoblíbenějším tradičním sladkostem. Začala se vyrábět kolem roku 1944. Tehdy se ještě nejednalo o pravou Margot tyčinku, v začátcích výroby se do dutinky vkládal plátek margotového těsta a celá laskomina se přelila čokoládovou polevou a zabalila do zeleno-žlutého obalu. Margot v dnešní podobě začal vyrábět závod Zora v Olomouci v roce 1960.
Míša
Zejména v létě nabízí mrazící pulty nepřeberné množství zmrzlin i jejich příchutí. Po klasickém polárkovém dortu už lidé tolik nesahají. Zato velké oblibě se stále těší tvarohový Míša, výrobek, který vsadil na tradici a rozšířil se i o ovocné variace. Pro velkou popularitu se prodává nejen jako nanuk, ale i ve vaničce.
Kofila
Kofila má už opravdu dlouhou tradici, a to od roku 1923. Její nezaměnitelný žlutý obal s mouřenínem s turbanem na hlavě je pořád blízký původnímu obalu Kofily, který vytvořil tehdejší přední český výtvarník a malíř Zdeněk Rykr.
Jesenka
Kondenzovaná slazená smetana v tubě je sice kalorická bomba, ale na trhu je spolu s dalšími slazenými mléčnými pochoutkami Piknik a kakaovým Pikao nepřetržitě už od roku 1958. Stala se tak jednou z nejstarších českých značek a úspěšně se prodává dodnes. Vyměnila jen původní obal za plastový, receptura zůstává stejná.
Pedro
Žvýkačka Pedro je po delší pauze opět k dostání a navazuje na úspěšnou tradici, svého času u nás neměla konkurenci, v 80. letech se Pedra vyrábělo téměř 900 tun ročně. Výroba Pedra byla zahájena roku 1968 ve Velimi. Záhy se k ní přidalo Bajo (s vloženými obrázky), Rekord (s obrázky rekordů), Pupu nebo Zajda.
Sunar
I když už se dávno nevyrábí v tuzemsku, sušené mléko pro kojence přišlo v Československu na trh už v roce 1950 pod značkou SUšená NÁRodní. Ačkoli už řadu let nepatří Čechům a dováží se ze Švédska, patří mezi nejprodávanější kojenecká mléka v Česku.
Studentská pečeť
Studentská pečeť je na trhu už od roku 1975. Rychle si získala oblibu díky směsi arašídů, rozinek a želé v hořké nebo mléčné čokoládě.
Horalky a tatranky
Šestivrstvá oplatka s krémovou náplní a po obvodu máčená v čokoládě se původně v roce 1945 vyráběla do tvaru trojúhelníku. Tatranka tak měla připomínat štíty hor. Ale ani šest vrstev oplatek jí nevydrželo. Po znárodnění původního výrobce Theodor Fiedor šla kvalita dolu. Klesl podíl náplně, původně tvořil podíl arašídů dokonce 10 procent. A začal se i zvyšovat podíl cukru a rostlinných tuků.
Dnes ji vyrábí s různými příchutěmi a v různých polevách hned několik výrobců a pod různými značkami. Její mladší sestra Horalka s arašídovou náplní pochází ze slovenské Seredi, kde se od roku 1965 vyrábí takřka v nezměněné podobě rovněž dodnes. Oplatka měla nejen chutnat, ale také zasytit.
Vegeta
Sypká přísada na dochucení polévek, omáček a dalších slaných jídel nesměla chybět snad v žádné kuchyni. Jugoslávský výrobek z 50. let se úspěšně dovážel nejen do socialistického Československa, ale také do zemí Sovětského svazu či Maďarska.
Zázrak ochucovadla nestojí na ničem jiném než na glutamátu sodném. I když se dnes zatracuje, mnoho lidí bez něj stále nedá ani ránu. Stejně jako nezaboří lžíci do polévky, aniž by ji vylepšili alespoň několika glutamátovými kapkami „maggi“. Ani černá lahvička s červeným uzávěrem se nezměnila.
Limonáda Kofola
Kofola je dítě politické poptávky – na konci padesátých let minulého století chtěli soudruzi vytvořit vlastní alternativu k “imperialistické” Coca-Cole. V národním podniku Zátka v Praze tak vznikl sirup KOFO, který byl základem pro výrobu nápoje Kofocola, která se kvůli strachu z atorských práv přejmenovala poté na Kofolu.
Granko
Už žádné připálené kakao v rendlíku a škraloup. Granulované kakao ocenila řada československých hospodyněk. V 70. letech totiž i Čechoslováci chtěli po vzoru západu vyrábět vlastní rozpustný kakaový nápoj. Na jeho název byla vypsaná soutěž, kdy nakonec vyhrálo Granko ze zkratky „granulované kakao“. V regálech má své jisté místo stále, i když jen na českém a slovenském trhu. Tradiční tuzemskou potravinu vyrábí nadnárodní firma a dováží se z Maďarska.
Vitacit
Citronový, malinový, nebo pomerančový? Který jste měli nejraději?
Legendární rozpustný nápoj teď slaví neuvěřitelné 47. narozeniny! Jeden z nejoblíbenějších socialistických výrobků byl patentován v roce 1970 a stále se vyrábí. Základní suroviny jsou samozřejmě pořád stejné – tedy cukr a kyseliny citronová a askorbová. I dnešní Vitacit je k dostání s citronovou a pomerančovou příchutí. Původně byla na trhu i verze malina, o tu však nebyl zájem, a tak ji nahradila jahoda.