Kdo tráví nějaký čas v hromadné dopravě velkých měst v Česku – a nejen v létě – dobře ví, že to není místo zrovna voňavé. V horku se line zápach z podpaží na všechny strany. O tyhle cestující ale vůbec nestojí Pařížané ve svém metru. A proto tamní dopravní podnik vydal dvanáct přikázání dobrého chování v podzemní dráze, v nichž kupříkladu líčí, že pot kapající z podpaží a šířící štiplavý odér si mají cestující nechat pro sebe.
„Všichni se tlačí, nikdo se neusmívá a lidé páchnou,“ to jsou nejčastější stížnosti Pařížanů, kteří vyjdou z podzemní dráhy, jedné z nejstarších na světě.
„Slušné vychování ve veřejné dopravě je dnes větším tématem než jindy a zasluhuje si pozornost všech z nás každý den,“ uvedl mluvčí společnosti RATP, která provozuje pařížské metro a která manuál Etiketa pro moderního cestujícího vydala.
Dvanáct přikázání se týká především zdvořilosti, ochoty pomáhat, dobrého vychování a vlídnosti. Manuál používá dost explicitní obrázky, kupříkladu muže stojícího a držícího se za madlo s rukou nahoru, jemuž z odhaleného podpaží kape pot na hlavu sedícího člověka pod ním. Ten se chrání vlastní aktovkou.
„Nabídněte pomoc člověku stojícímu v šortkách s mapou v jedné ruce a hlavou v druhé,“ vybízí přikázání o ochotě pomáhat.
A k zapáchajícímu podpaží manuál radí: „V horkých dnech musí držet paže těsně u těla i tučňák císařský, takže se v těchto dnech držte madla ve spodní části, nikoli v horní.“
Kniha také hovoří o klasických problémech, že se v metru nekouří, neobtěžuje spolucestující hlasitou hudbou, že se má člověk omluvit, když někomu stoupne na nohu či do něj nechtěně strčí, že se má pšikat do kapesníku, zívat s rukou před ústy, hovořit nepříliš hlasitě, pouštět sednout starší, nemocné a matky s dětmi apod.
