Jednou z nejrozsáhlejších kategorií vtipných a rádoby vtipných videozáznamů na internetu je ta na téma „ženy a parkování“. Opravdu, k vidění jsou scény, o nichž si můžeme myslet, že jsou nahrané. Jak tomu opravdu je?
Dlouho se tvrdilo, že problémy žen při parkování jsou jen výmyslem machistických mozků. V posledních letech stále více žen pravidelně usedá za volant, vyjíždí na nákupy, vozí děti do a ze školy a k tomu potřebují také umět zaparkovat. Vhodných míst je však stále méně.
Proto se odborníci pustili do podrobnějších výzkumů a technici do konstruování zařízení, která by parkování co nejvíce usnadnila. Je načase – parkoviště se stále ještě plánují podle starých norem, které odpovídají škodovkám, jež tu jezdily před třiceti lety.
Vejít se na takové parkovací místo třeba s „esuvéčkem“ Volvo či Audi a potom z něj i vystoupit, je téměř nemožné, jak se můžete přesvědčit třeba v podzemním parkovišti pražského obchodního domu Kotva; bohužel se s tím často setkáme i u nově projektovaných parkovišť.
Recept zní: Povídat si
Všichni se shodují, že ženy jezdí v zásadě opatrněji. Nízkému číslu v počtu nehod způsobených řidičkami napomáhá to, že nejezdí tak agresivně jako muži a více dodržují rychlost. Tomu také nasvědčuje, že čím závažnější následky havárie má, tím je menší procento žen mezi účastníky nehody.
„Kupodivu je to stejné i u drobných škrábanců vzniklých při parkování,“ tvrdí Dagmar Frantová z pražského autoservisu. „Ženy spíše přijdou s tím, že se vrátily k zaparkovanému vozu a našly na něm škrábanec. Pak chtějí kvůli manželovi lak co nejrychleji opravit. Prý mu nevysvětlí, že jej nezavinily samy.“ Ovšem problémy s parkováním u žen potvrzuje i dopravní psycholožka Vlasta Rehnová. „Ženy neumějí moc předvídat,“ říká. To se pak pochopitelně odráží i v poměrně složitém postupu při parkování, žena hůře odhadne, že při takovém a takovém úhlu natočení kol už nemá naději se na parkovací místo vejít.
„V sebevědomí by měly ženy za volantem trochu přidat,“ nabádá dále Vlasta Rehnová a jedním dechem dodává, že naopak muži by měli něco ubrat. „Ženy prostě jezdí jinak než muži, ale neznamená to, že špatně. A k tomu špatnému parkování – nezbývá než nenechat se odradit a trénovat a trénovat,“ radí psycholožka a přiznává, že sama se to učila v klidu na sklizeném poli.
I její další rada je zajímavá – muži si o řízení i o autech často povídají třeba v hospodě. Znají pak řešení problému i v případě, že se s ním ještě nesetkali. Ženy by v tomto měly následovat jejich příkladu, popovídat si o tom, co se jim za volantem nepovedlo, a také naopak, co se jim podařilo.
Orientační body a směr
Psychobiolog Qazi Rahman z University of London si kladl otázku, jestli je představa špatně parkující ženy jen předsudek. Jeho výzkumů se zúčastnili lidé s různou sexuální orientací, výsledkem byla studie zabývající se kognitivní biologií a vlivem sexuální orientace. Výzkum doložil, že ženy, a dokonce i homosexuální muži, mají slabý smysl pro orientaci a váhají, když mají rychle určit stranu. Dopouštějí se stejných chyb, takže populární videa, na nichž ženy třeba po dvacáté najíždějí do stejného místa, zřejmě opravdu nejsou inscenovaná.
Ženy i gayové při orientaci užívají orientační body, kdežto heterosexuální muži se orientují hlavně podle směru a vzdáleností. V praxi si to můžete vyzkoušet, když se zeptáte na to, jak se dostat na nějaké místo. „Pojedete tudy na takové malé náměstí se sochou svatého, pak zabočíte doleva. V dálce uvidíte bílý dům. Zajedete k němu. Tam je kruhový objezd. Dáte se druhou odbočkou, projedete lesíkem a za ním zahnete doleva. U prvního rybníka pak ten penzion je.“ Ve druhé verzi uslyšíte něco jiného.
„Vydáte se tudy rovně a asi po 300 m odbočíte k severu. Po půl kilometru je kruhový objezd, na něm namíříte rovnou proti sluníčku. Za další kilometr je odbočka na východ a po ní to bude už jen takových 500 m.“ Jistě poznáte, od koho je který popis. Při testech, kdy si dobrovolníci měli zapamatovat podle mapy trasu, takto postupovali na jedné straně heterosexuální ženy, gayové i lesbičky, na straně druhé pak heterosexuální muži.
K obdobným výsledkům došli i badatelé z Bradfordské univerzity, kteří se také zaměřili na rozdíly ve způsobu řízení mezi ženami a muži. Podle nich ženy dokážou sledovat daleko více podnětů než muži a bohužel toho i zneužívají, třeba při úpravách make-upu za jízdy. Muži zase lépe předvídají a rychleji zvolí vhodné řešení.
Technika řidiče zastoupí
Dnes už více než čtvrtina vozů nově uváděných na trh má nějaký parkovací systém. Lepší vozy mají vestavěnou navigaci, jejíž dotyková obrazovka se může proměnit v monitor, na němž se zobrazí nejbližší okolí vozu. Parkovací asistenti, například Bosch nebo Valeo, mohou používat venkovní kamery a senzory. Pomocí akustických signálů ještě systém zdůrazňuje naléhavost zpomalení manévru či úplné zastavení.
Nevýhodou může být citlivost, kdy sonary zobrazí jako nebezpečnou překážku například vzrostlejší pampelišku. To ovšem není všechno, je také zapotřebí vybrat vhodné místo k parkování. Při pomalé jízdě okolo řady parkujících aut řidič stiskne příslušné tlačítko a senzory začnou snímat mezery mezi nimi. Počítač vyhodnotí, zda zrovna tenhle prostor, který právě míjí, je schopen vůz pojmout. Na indikované vhodné místo upozorní akustickým signálem a vyzve řidiče k zařazení zpátečky. Ten v tu chvíli musí pustit volant, aby neblokoval parkovací zařízení. Na starosti mu zůstane pouze plyn a brzda. Celý manévr může opět sledovat na obrazovce. Nakonec je vyzván, aby zařadil rychlost a auto dorovnal.
Tím nejjednodušším pomocníkem je tzv. couvací senzor, naopak nejlepší systémy dokážou provést celý manévr prakticky samy, zatímco řidič už stojí na chodníku. Příkladem může být systém testovaný ve voze BMW 730i. Výhodou jiných, například systému Beep & Park Keeper od značky Valeo, je to, že navíc ohlídá automobil i v době, kdy je zaparkovaný. Senzory totiž snímají pohyb okolo vozidla neustále. Jestliže se pak k němu nějaký nešika bez parkovacího asistenta až příliš drze přibližuje, systém ho varuje prostřednictvím světel vozu, a když ani to nepomůže, spustí výstražný zvukový signál. Co víc byste si ještě od podobného zařízení mohli přát?
Pokud se vám tedy parkování příliš nedaří a máte pocit, že se to prostě nikdy nedokážete naučit, nemusíte věšet hlavu, už za pár let to bude archaická a nepotřebná dovednost, kterou vykonávají elektronické systémy.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.
ČTĚTE TAKÉ:
Martin Maxa: Kde přišel k záhadné chorobě?
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU