Komentáře k článku zpět na článek

evelyn 4. 2. 2015 | 14:26

Abych pravdu rekla, mne by to bylo fuk, kdo tam je, hlavne, at to mam za sebou, ale v dobe, kdy ja rodila, to byla cista scifi, ani navstevy do porodnice nesmely.

IvanaJ 4. 2. 2015 | 11:01

u prvního porodu manžel být nemohl. jednalo se o předčasný porod ( i když hodně podceněný, ale to je na jinou diskusi ) a tehdy se s otcem u porodu teprve začínalo. synovi bude letos 22 let u druhého porodu před 10 lety manžel byl. nechtěla sem ho tam kvůli sobě, aby viděl jak "trpím" to ne. po první zkušenosti sem chtěla aby tam byl, proto aby ohládal malýho hned od jeho prvního výkřiku.
byli jsme ale domluvení, že v průběhu porodu, kdyby změnil názor může kdykoli odejít já se zlobit nebudu. manžel šel k porodu rád, absolvoval se mnou exkurse po vybraných porodnicích, podporoval mě v mých rozhodnutích. věděl co chci a co ne. na porod vzpomínáme do dnes oba rádi bylo to velice silné i když ta poslední půl hodina byla snad nejdelší v mém životě a v tu chvíli mi manžel moc pomohl. oba nás ten zážitek neskutečně obohatil.ale nikdy bych si nedovolila manžela nutit k tomu , aby šel se mnou. potom by to mohlo dopadnout opravdu zle

IvanaJ 4. 2. 2015 | 10:57
Veronika468 4. 2. 2015 | 07:58

Já teda svůj vlastní porod ještě za sebou nemám, ale vzhledem k tomu, že studuji porodní asistenci na VŠ, byla jsem u nesčetně porodů a hodně miminek jsem i sama odrodila, umím si udělat svůj názor. Ten je takový, že obdivuji všechny otce u porodu svých partnerek, kteří to dokážou zvládnout a co víc, jdou tam rádi. Chápu ženy, které nic podobného nikdy neviděly a nezažily, že mají strach z neznámého a je pro ně psychická podpora blízkého člověka důležitá, už jen z toho důvodu, že prostě neví do čeho jdou a mají obavy, nechtějí být samy. Je pravda, že i zdravotnický personál má tendenci se k rodičce chovat daleko ohleduplněji, pokud má po boku manžela, přítele...Nechápu naopak ale ženy, které k tomu svého partnera vysloveně donutí. Je to stejné, jako jej nutit do čehokoliv jiného, na co se necítí. Já sama za sebe si myslím, že až jednou budu na porodním sále z druhé strany - jako rodička, zvládnu porod stejně dobře s partnerem, jako bez něj a upřímně řečeno se mi na porodu samotném z fyziologického hlediska nezdá nic krásného, ani romantického a dobré rodiče dělají jiné věci, než společné prodýchávání kontrakcí na porodním sále, někdy i déle než 12 hodin, kdy se prostě nic neděje. Spíše je to celé o kvalitě komunikace mezi partnery - mě je upřímně jedno, jestli tam partner bude, nebo ne, nechala bych to na něm s tím, že až dojde opravdu na lámání chleba a on se v dané situaci přímo na sále ocitne, může změnit názor a během druhé doby porodní prostě na chvíli odejít na chodbu a počkat tam. Nebo taky nemusí, ale zlobit se na něj za to rozhodně nebudu.

Mata69 3. 2. 2015 | 14:36

Elynor: čoveče...měla jsem manžela u všech svých porodů a nikdy jsem nad tím neuvažovala že by tam byl jako nějaký publikum, že by to měl být pro něj adrenalinový zážitek a nebo že by tam byl proto, aby ke mě potom cítil neskonalý obdiv.
A rozhodně tam nebyl z důvodu, že je to "móda"...Jednak tam být chtěl - chtěl být se mnou, chtěl být u toho až se narodí jeho děti a jednak jsem já byla neskonale ráda, že tam se mnou je, že mi "kryje" záda a že mi pak zprostředkoval zážitky, které já už měla zahalené v mlze.
Pravda je, že kdyby nechtěl, nenutila bych ho.
Chci jen říci, že nejde říci, že každý pár, který je u porodu společně to dělá kvůli tomu, že se to tak zrovna dělá, že je to in a podobně.

Elynor 3. 2. 2015 | 11:46

Mně už to může být jedno, nicméně v dobách, kdy to bylo aktuální, bych manžela hnala pryč, i kdyby on sám stokrát chtěl být u toho. Porod není ani divadlo ani adrenalinový zážitek, tam nemá žádné obecenstvo co dělat. Že je to teď móda a protože všechny kamarádky tam měly manžela, tak ona "musí" taky, to je jiná věc, ale jestli je pro někoho důležitější, aby měl o čem vyprávět, než aby měl klid na narození potomka, a ten obdiv obecenstva k tomu potřebuje, ať si to pro mě za mě užije. Ale dělat scény, aby si to vydupala, o tom si teda myslím svoje a pro paní to není nijak lichotivé. Silně pochybuju, že má potom tatínek lepší vztah k potomkovi, když byl nucen slzavými scénami, aby se účastnil.

Mata69 3. 2. 2015 | 11:35
nemehlo 3. 2. 2015 | 09:12

Manžel byl u prvního porodu v době, kdy to začala být novinka - před 22 roky. U druhoho porodu už nechtěl být, první zážitek mu stačil. Popravdě i mě. U prvního porodu mě manžel do porodnice doporovodil kolem půlnoci, kdy mi odtekla voda, po vyšetření mu sestra poradila, ať se jde domů vyspat, že před polednem neporodím. Tak se šel domů vyspat. Přišel kolem sedmé ráno, pěkně vyspaný. Zjistil, že mě má rodit jeho spolužák, který byl těsně po atestaci, tak si začali vykládat zážitky z vojny, zjišťovat, jak se kdo má atd., jako kdyby seděli v hospodě u piva, a že já rodím bylo vedlejší. Naštěstí sestry zavolaly primáře, který mě odrodil, (malá se narodila v 7.45hod) a na lékaře, (manželova spolužáka) který mě měl původně rodit, zbylo pouze křísení manžela, který se u porodu složil. Když jsem byla podruhé těhotná, tak jsem mu řekla, že ho u porodu nechci, a byl tomu velice rád.

Přečtěte si také

Horoskopy

Poslední dobou pro vás není nic nemožné, a proto se snažíte kolem sebe rozdávat optimismus a dobrou…

Nejčtenější články

Doporučujeme