Podle výzkumu sexuologického ústavu v Praze se v Česku přibližně 46 % vdaných žen a 66 % ženatých mužů přiznává k nevěře. Žádný, ani dobře fungující vztah vůči ní není imunní. Z toho je potřeba vycházet. Něco takového se prostě stává.
Muži dokážou být chorobní žárlivci a při pohledu na milovanou ženu v náruči soka se jim zatmí před očima. Co se ale týká důvtipu, schopnosti a mazanosti v pátrání po nevěře, na ženy zkrátka nemají.
K osvědčeným ženským pátracím metodám patří kontrolování partnerova mobilu, sms, emailu, prohlížení spodního prádla, límečků košile, prohledávání kapes, hledání dlouhých vlasů, otisků rtěnky, stop parfému, vyptávání kamarádů, kolegů, časté telefonáty na služební cesty, záměrně předčasné a neohlášené návraty domů a desítky dalších více či méně záludných akcí.
Není ale rozumnější držet se zlatého pravidla, že po nevěře se zásadně nepátrá? Otázkou totiž zůstává, co s odhalenou pravdou nakonec uděláme a je-li ta hořká jistota opravdu to, co jsme chtěly poznat.
Pokud totiž o partnera stojíme, nechceme brát dětem tátu a rozbíjet rodinu, která jinak docela dobře funguje, je lepší se do této potupné anabáze vůbec nezapojovat. Neprospívá to ani jedné straně a můžeme přitom nevratně přijít o partnerovu důvěru. Prospěšnější pro vztah je oboustranná volnost a dostatek prostoru k tomu, aby se oba mohli seberealizovat a cítili se spokojeni.
A když už se nějaká ta nepříjemnost provalí, účinnou ženskou zbraní je sebrat všechnu sílu a sebevědomí a ukázat chlapovi, že dokážete žít i bez něj. Oklepat se a jít dál. Je to rozhodně důstojnější varianta než ztrácet sebeúctu v roli detektiva.
A co vy, dámy, pátráte po nevěře? Napiště nám váš názor do diskuze pod článkem.
ČTĚTE TAKÉ:
Sámer se naváží do Agáty: Nejdřív má být svatba a pak děti!
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU