PAVLA (35): Tchyně nám rozmazluje syna, když se ozveme, citově nás vydírá

22. 10. 2020
PAVLA (35): Tchyně nám rozmazluje syna, když se ozveme, citově nás vydírá
Babičky jsou k nezaplacení, když je potřeba pohlídat děti, jakmile ale příliš zasahují do výchovy a svá vnoučata rozmazlují, málokterá maminka si to nechá líbit. A přesně to řeší i Pavla, která už si se svojí tchyní neví rady.

Na jednu stranu jsem vděčná, že tchyni máme. Mí rodiče bydlí na druhé straně republiky a ona je jediná, kdo nám může občas pohlídat syna. Chce nám pomáhat i jinak, pořád od ní něco dostáváme my i Vojta. Jenže to přehání jak s dary, tak s rozmazlováním vnuka vůbec. A nenechá si to vysvětlit.

Vím, co by mi asi všichni řekli: Na pomoc je ti dobrá, ale chceš, aby všechno bylo podle tebe. Jestli má hlídat vnoučata, tak ať si to dělá po svém, ne? Ano, souhlasím a taky jsem to takhle vždycky chtěla…

Než se Vojta narodil, vycházeli jsme s tchyní celkem bez potíží. Odjakživa jsme ji sice museli trochu usměrňovat, protože je rozená organizátorka a v dobré víře, že pomáhá, se často lidem do života plete víc, než dotyční oceňují. Ale pořád to bylo snesitelné a žádné neshody jsme neměli.

Pak jsem otěhotněla a už to začalo. Vojtíšek je zatím jediné vnouče v rodině a tchyně je vdova, takže se pro ni už v mém břiše stal středobodem světa. Když jsem byla ve čtvrtém měsíci, začala nakupovat výbavičku a pořád mi něco nosila.

Vůbec ji nezajímaly mé chabé námitky, že si tyhle věci chci nakoupit sama podle svého a že mi vůbec nedá šanci, abych si taky udělala radost tím, že si vyberu nějaký obleček. Natož mojí mámě nebo třeba kamarádkám.

Vždy jen mávla rukou, že je to maličkost. Že se to ztratí, že toho bude potřeba ještě spousta. A že ať jsme rádi, že nemusíme utrácet, protože budeme brzy potřebovat každou korunu. Když ale jednou přišla s tím, že nám koupila kočárek, bouchl už do stolu i můj jinak klidný muž a došlo k docela velké hádce, po které bylo pár týdnů dusno.

Jenže tchyně je splachovací a po porodu se vše rozjelo nanovo. A jak Vojta roste, vše se stupňuje. Tchyně se v něm vidí a celý její svět se točí kolem něj. To je v pořádku a my jí to přejeme, ale ona tou svou láskou a péčí dusí jeho i nás.

Na každou návštěvu přinese novou hračku. Ne jednu, ale třeba tři. Bohužel jsou to často hračky k ničemu, jen nějaká plastová autíčka, jakých máme už milion, hlavně aby nepřišla s prázdnýma rukama. Vojta to vůbec neocení, je vším přehlcený! Tchyně pokaždé volá, podívej, jakou má ten kluk radost, to mu chceš upřít? Protože vidí jen těch pár minut, kdy ho nová věc zaujme, než ji odhodí do kouta.

Totéž se děje s oblečením. Mohli bychom zásobovat azylový dům, a to ještě děti různého věku. Protože dostáváme už teď věci, které budou Vojtovi tak za tři roky. Jakékoli prosby i důraznější zákazy se míjejí účinkem. Tchyně jen řekne, že nemůžeme staré bábě vzít jedinou radost a ať jsme rádi, že nemusíme nic kupovat my, a jede si po svém dál.

Manžel to řeší tak, že jednou za čas část věcí vezme a prostě je odveze někam na charitu. Tchyně to ani nepozná, takže je to vlastně elegantní řešení, ale mně z principu vadí, že vůbec nerespektuje, co jí říkáme.

Ještě horší je však způsob, jak se chová k Vojtovi. Jsou mu čtyři, je ve věku, kdy je výchova opravdu důležitá, ale babička by se od něj nechala snad i umlátit, jen aby mu udělala radost. Dovolí mu absolutně všechno, neskutečně ho rozmazluje a nedá na něj dopustit.

Já to beru, babičky jsou od toho, aby trochu rozmazlovaly, přimhouřily oko nad něčím, co u rodičů neprojde, protáhly večerku, podstrčily bonbon, neřešily každou maličkost. Ale v tchynině podání to není takto. U ní to znamená, že Vojtíšek je nejhodnější a nejdokonalejší dítě na světě, které prostě nezlobí.

Když jí vyprávím historku, která ho zrovna nešlechtí, vše bagatelizuje. Pokud se mu něco nelíbí, tak si nechá poručit a je po jeho. Takže s babičkou se nečistí zuby, nejí zelenina, nemyjí ruce před jídlem, kouká se pořád na televizi, na hřišti se berou hračky jiným dětem, hladí se cizí psi bez dovolení majitele a za všechno Vojtovo zlobení můžou rodiče, protože on nemá jedinou chybičku.

Když si vezme syna na noc domů, někdy i na víkend, vrátí se nám skoro cizí dítě. Rozjívené, hlučné, neposlušné. Dítě, které zapomnělo všechna pravidla slušného vychování i základní hygieny. Vojta má babičku omotanou kolem prstu a dobře to ví. Není divu, že to pak zkouší i na nás. A babička se ho ještě zastává.

Už jsme s mužem dost zoufalí. Když jsme babičce řekli, že pokud alespoň trochu nebude respektovat naši výchovu, nebudeme jí moct vnuka půjčovat na víc než hodinovou procházku, rozplakala se a začala nás citově vydírat. My navíc její pomoc opravdu potřebujeme a to je kámen úrazu.

Člověk nechce být nevděčný a diktovat si jen svoje podmínky. Ale její přístup je prostě dlouhodobě zkázonosný a my už nevíme, jak jí to vysvětlit.

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Milí Blíženci, od tohoto týdne počítejte s úbytkem energie. Na neobvyklý přísun vitality jste byli zvyklí, a proto vám to může způsobit problémy a změnit plány. Vše se vylepší dostatečným…

Nejčtenější články

Doporučujeme