PAVLA (40): Přišla jsem o manžela, druhého jsem dostala k Vánocům

11. 12. 2018
PAVLA (40): Přišla jsem o manžela, druhého jsem dostala k Vánocům
Pavla měla těžké dětství se surovým otcem alkoholikem. Aby toho nebylo málo, když si konečně našla manžela, brzy zemřel. I tak je ale nyní šťastná.

Pocházím z pěti dětí a narodila jsem se jako nejmladší. Na dětství nevzpomínám vůbec v dobrém. Táta hodně pil, nedával mámě peníze a v hospodě byl víc než doma. Vracel se běžně až k ránu, celou rodinu vzbudil a toho, kdo mu odmlouval, bez milosti zbil.

Mamka nás musela dost často doslova chránit vlastním tělem. A tak do práce někdy chodila plná modřin. Ale rozvést se nemohla, to by jí její rodiče nikdy neodpustili. Nepřízeň osudu snášela podle mého názoru více než statečně.

Ze mě ale vyrůstal uzlíček nervů, dítě bez vůle, bez zájmů, bez kamarádek. Kdykoli táta přišel domů, chvěla jsem se strachy a plakala. Když mi bylo sedm, otec se upil k smrti. Ze mě postupem času vyrostla docela pěkná holka, ale špatně jsem navazovala kontakt s ostatními. Byla jsem bojácná a úzkostlivá. Bála jsem se mužů, viděla jsem v nich totiž vždy opilého a hrubého tátu.

Ve dvaceti jsem potkala Petra. Byl trpělivý, hodný a mírný. Postupně si získával moji důvěru. Staral se o mě totiž s láskou. Po dvou letech jsme se vzali a za další rok se nám narodila dcera. Když byl malé rok, Petr utrpěl v práci smrtelný úraz. Zhroutila jsem se.

Abych nás dvě uživila, musela jsem se však brzy vzchopit. „Dítě potřebuje tátu,“ naléhala už po pár měsících od neštěstí moje matka. „Ale vždyť já ho taky neměla,“ připomněla jsem jí vyčítavě. Stáhla jsem se do ulity, o nového muže jsem nestála, navíc jsem nevěřila, že bych ještě mohla potkat dalšího pana Dokonalého.

Mámě jsem řekla, že se už nikdy nevdám, že budu s Mirkou raději sama. Bála jsem se zklamání, obávala jsem se, že už mě nikdy nebude nikdo milovat tak jako Petr. Blížily se Vánoce a v podniku, kde jsem pracovala jako účetní, se konala velká oslava. Všechny moje kolegyně řešily garderobu, aby na oslavách zazářily. Mně se tam vůbec nechtělo.

Nakonec mě kamarádka donutila vyzkoušet si její úžasné šaty, které jí byly už malé. „Tak, a už jsou tvoje. Moc ti sluší, určitě v nich někoho klofneš,“ řekla, když viděla, že mi padly jako ulité. Mračila jsem se na ni, ale na oslavu jsem se vypravila, i když mě bolela hlava a začínala mi angína. Kolega z vedlejší kanceláře, kterého jsem znala jen od vidění, mě asi za dvě hodiny odvážel domů, přitížilo se mi. Doma v posteli jsem zůstala celý týden.

Čtvrtý den se však za mnou zastavil kolega Marek, jenž mě odvážel z večírku, s dotazem, zda je mi už lépe. Pozvala jsem ho tedy na kávu a malá Mirka ho hned chytla za ruku a vedla do svého pokoje. Stavěli si z kostek celé dvě hodiny. U kávy jsem zjistila, že Marek je také vdovec. Byl krátce ženatý, když měli s manželkou nehodu v autě, které ona podlehla. „Ani děti jsme si nestihli pořídit,“ dodal smutně.

Ač jsem nechtěla žádného muže už nikdy vidět, najednou jsem toužila po dalších setkáních s Markem. Jezdili jsme společně na hory, slavili narozeniny i další Vánoce. A právě na ty jsem od něj po dvouletém vztahu dostala zásnubní prstýnek. Plakala jsem štěstím. Měla jsem pocit, že se mi Petr vrátil právě v podobě Marka.

Rok poté se nám narodil syn a my jsme nemohli být šťastnější. Dnes už jsou obě děti v pubertě a dělají nám radost. A já každé Vánoce poctivě děkuju osudu, že jsme se s Markem našli a oběma se nám do života vrátilo štěstí.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Pracovní nálada je hned v pondělí dobrá. Není divu, patříte mezi největší puntičkáře horoskopu a nespokojíte se s polovičním či odbytým výsledkem. To je výborné, protože to na vás…

Nejčtenější články

Doporučujeme