Když stála Pavla před rozhodnutím, jak bude vypadat její život, rozhodla se pro složitější cestu. Dodnes ale říká, že udělala dobře, i když neměla na růžích ustláno.
Nikdy jsem neměla lehký život. Máma se o mě příliš nestarala, tak jsem už v osmnácti odešla z domova a pronajala si s kamarádkou garsonku a našla si práci servírky. S penězi to bylo těžké, tak jsem si časem ještě přibrala brigádu u úklidové firmy.
Po čase jsem začala pravidelně uklízet v jedné bohaté rodině, která se ke mně stavěla moc hezky. Brzy jsem k nim zapadla. Nejspíš i díky tomu, že jejich dcera byla stejně stará. Paní se ke mně chovala skoro jako k dceři, vzala mě párkrát do divadla, nezapomněla mi popřát k narozeninám, k svátku.
Laura Poláková
12. srpna 2018
V restauraci, kde jsem pracovala, mi osud brzy přivál do cesty přítele. Seznámili jsme se kuriózně, polila jsem ho kávou… Chemie mezi námi zafungovala na první pohled. Druhý den přišel znovu na oběd a pozval mě do kina. Rozuměli jsme si. Z prvních nesmělých doteků a polibků se pomalu vyklubala láska.
Po nějaké době jsem zjistila, že s Richardem čekám miminko. Byla jsem z toho překvapená, ale říkala si, že se přece máme rádi, navíc Ríša bydlel v domku na kraji města a těšil se, jak se k němu brzy přestěhuji.
Laura Poláková
9. srpna 2018
Takže jsem ho pozvala druhý den na večeři, do krabičky vložila dětské botičky převázané stuhou. Když Richard přišel, předala jsem mu krabici s tím, že pro něj něco mám. Pomalu rozvázal mašli: „Co to má být?“ Štítivě chytil do ruky pletené bačkůrky pro miminko. Když jsem mu vše vysvětlila, ostře zareagoval: „Zbláznila ses? Mám před povýšením a ty si vymyslíš toto…“
Když jsem mu řekla, že nejde o výmysl, trval na tom, že dítě mu zničí kariéru. Když jsem se rozplakala, řekl jen: „No tak, neblbni. Necháš si to vzít a možná později si dítě uděláme. Až budu mít vše v práci jisté. Až budu mít vyšší plat, až vás uživím.“ Jenže já se rozhodla pro dítě a s Richardem se rozešla. Přece se nemůžu zbavit svého dítěte jenom proto, že se jeho otec na ně necítí.
Laura Poláková
7. srpna 2018
Byla jsem sama a těhotná k tomu. Proplakala jsem noci a pak jsem se rozhodla najít mámu. Zoufale jsem potřebovala někoho, kdo mě pochopí. Ale byla to chyba, jak jsem časem zjistila. Sice jsme si na první schůzce měly co říct, dokonce jsme si i poplakaly, ale později to bylo horší.
Když mě pozvala jednou na oběd a já jí prozradila, že bude babičkou, reagovala jen slovy: „A máš muže?“ A tak jsem jí vyprávěla o Richardovi i o rozchodu. „Má pravdu, nenech si zkazit život,“ řekla mi věcně. „Ale to je moje dítě!“ namítla jsem. Máma nesouhlasila. Tvrdila zarputile, jak je to těžké vychovávat sama dítě, bez peněz.
Laura Poláková
5. srpna 2018
Nakonec jsme se rozešly ve zlém. Měla totiž pocit, že jsem si přišla jen pro peníze. „Konečně mám peníze, dobrou práci i byt. Nenechám se o to od tebe připravit,“ křičela na mě, než zabouchla dveře.
Naštěstí mi na čas pomohla moje „adoptivní‘ rodina z vily. Ovšem jen do chvíle, než jsem porodila zdravou a krásnou dceru Valerii a jejich dcera Mirka o pár měsíců později postiženého syna. Potom jsem totiž u nich už nebyla vítána. Mirka těžce nesla pohled na moje zdravé dítě. Chápala jsem to.
Doma jsem si mohla dovolit být jen půl roku, pak jsem si sehnala kamarádku na hlídání a honila peníze, abychom vůbec s dcerou přežily. Richard mi sice nějaké posílal, ale bylo to málo. Více mě však trápilo to, že jsem neměla nikoho, komu bych se mohla svěřit se svými radostmi a trápením.
Valinku jsem vychovala, neměla jsem sílu hledat si nový vztah. Přesto jsem nikdy svého rozhodnutí nelitovala. Jsem ráda, že jsem si svou dcerku uhájila přede všemi. Dnes bych sice třeba mohla být po Richardově boku, mít byt, majetek i peníze. Ale bůhví, jestli bych po potratu vůbec měla děti.
Laura Poláková
31. července 2018
Dnes je z Valerie dospělá studentka a já pomalu začínám ve svém životě postrádat mužský element. I dcera mi pořád říká, abych si někoho našla, že jsem stále ještě mladá a nemůžu pořád jen spoléhat na ni… Tak uvidíme, jestli mám ještě šanci na lásku.