PAVLA (41): Moje šéfová chtěla žít můj život, radši jsem si našla jinou práci

6 komentářů

Anonymizovaný
16. prosince • 13:40

I mě se stalo něco podobného. Bohužel mi to dělala tchyně. V rámci dobrých rodinných vztahů jsem se jí snažila vysvětlit že si svůj život představuju jinak. Ona to chápala tak, že když na ní nekřičím a nevyhazuju ju z domu tak si může dělat co chce. Pochopila až sem ju vyhodila z domu. Vlastně ne. Největší tragédie pro ni byla když sem se k ní obrátila zády v dědině. Před lidima.

Anonymizovaný
24. října • 6:11

Pro mě je nepředstavitelné už jen to, že bych někomu kromě nejužší rodiny (manžel, starší sourozenec) dovolila zaobírat se malým miminkem, natož novorozencem! I babička, děda, teta a strýček s dětmi směli pouze přinést dary :-), nahlédnout do postýlky a nazdar - až bude děťátko větší a odolnější.
Paní je zřejmě ten typ, co na sobě nechá štípat dříví a její bývalá nadřízená "energetický upír" nebo cosi podobného.

farah.farah
23. října • 14:24

OK dejem tomu že je příběh pravdivý.......podle mne to celé co se mezi nimi stalo vůbec nesouvisí s pracovní pozicí, prostě mla za kamarádku někoho kdo ve skutečnosti kamarádka nebyl a kdo ji používal k tomu aby si na n í honil své ego a ovládal jí. Ale nutno podotknout že i když to není v pořádku tak se jí to dělo jen proto, že to umožnila..tzn místo aby při prvních signálech chování které se mi nelíbí jasn řekla že toto tedy ne tak ji nechala ...viz porodnice a pod.prost se pořád dělo něco co se jí nelíbíli a pořád to nechávala být a tak si ta druhá ukrajovala stále větší a větší území až jí téměř obsadila celý život. Znám to, kdysi jsem měla podobnou zkušenost s jednou "kamarádkou" která mne takto obsadila...........a po letech na férovku říkám že jsem si za to mohla jen a jen sama právě tím že jsem ji tehdy nic neřekla a vždy to nechala být a postupně se dělo něco podobného jako zde chování se stále zhoršovalo až už jsem i já natvrdlec pochopila že tohle přátelství už dávno není a rázem bylo po přátelství ale po letech vím že kdybych včas dala mantinely a nedovolila jí je překračovat, tak jsme mohlay být kamarádky dál....zkrátka lidi se k vám chovaj tak, jak jim vy sami dovolíte.

helza
24. října • 13:44

@farah.farah: Někdy je ale takovýto "tichý agresor" mnohem horší, respektive velice dlouho mnohem hůře identifikovatelný, než klasický násilník a manipulant. Po letech si možná říkáš, že sis to zavinila sama, ale není to tak jednoznačné sebeobvinění. Kdyby ses zachovala jinak a bránila se dřív, než bys poznala, o co tvé kamarádce jde, taky bys na sebe vůbec nebyla pyšná.

Anonymizovaný
23. října • 12:28

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pracovitost, šikovnost a znalosti v oboru, jsou z počátku nadřízenou ceněny, ale posléze, kdy dotyčnou zjevně převyšujete, se vše změní v závist a kamarádství na pracovišti v intriky proti vám. Paní si nasadila "veš do kožichu", ne že to byla přítelkyně. I v přeneseném významu platí : "co je v domě, není pro mně".

Rambíša
23. října • 11:06

Nějak se mi nechce věřit,že by tohle mohlo být pravdivé! Ta šéfová je vylíčena jako futrál přetvářky a licoměrnosti,pisatelka jako skoro nevinná oběť.Příliš literární výmysl,řekla bych.

Doporučujeme

Články odjinud