Pavly nejstarší dcera Eva studuje vysokou školu. Každý den do školy dojíždí a využívá pohodlí, které jí domov nabízí. Stěhovat se nechce, s chodem domácnosti pomáhá minimálně, je protivná a neuklízí. Pavle dochází trpělivost a byla by nejraději, kdyby se už Eva osamostatnila. Své pocity si ale vyčítá. Nechce, aby dcera měla pocit, že ji někdo z domova vyhazuje.
Děti jsem si vždy přála. Když jsem s manželem Pepou neplánovaně otěhotněla, vůbec nám to nevadilo. Bylo mi tehdy dvaadvacet a popravdě jsem se na mateřskou moc těšila. Práce mě tehdy nebavila a nenaplňovala. Zůstat s dětmi několik let doma pro mě bylo ideální řešení. Pepa se mnou souhlasil, takže jsme začali budovat rodinu. Nyní máme tři holky a cítíme se jako kompletní rodina.
Holky jsou od sebe v rozmezí kolem čtyř let. Nejstarší Eva má čtyřiadvacet let a nejmladší Verunka má patnáct. Bydlíme na malém městečku v bytě 3+1, takže se tam v pěti lidech celkem tísníme. Holky musely téměř celé dětství prožít v jednom pokoji. Nakonec jsme jim pustili naši ložnici, takže se mohly trošku roztáhnout.
Martina Šebestová
2. listopadu 2021
Když Eva nastoupila na vysokou školu, plánovali jsme, že bude přes týden zůstávat na kolejích. Zbylé dvě dcery tak budou mít každá svůj pokoj a klid. Evě se tam ale nikdy zůstávat nechtělo. Po dvou letech jejího odmítání jsme koleje přestali platit a ona se každý den vrací po škole domů. K dokončení studií jí zbývá ještě jeden rok.
Vždy jsem se snažila vychovat holky tak, aby byly silné a samostatné. Nerozumím tedy tomu, proč Eva taková není. Celou výšku odmítá bydlení jinde než doma. Její kamarádky ze střední jsou na kolejích i přes víkendy, ale Eva se každý den ze školy vždy vrací domů.
Laura Poláková
31. října 2021
Věčné konflikty
Samozřejmě doma má vše nachystané a pod nosem. Má téměř nulové povinnosti, protože každodenní dojíždění jí sebere tolik času, že na ní nemohu nechat úklid nebo vaření. Když uklízíme o víkendech, tak je protivná. Nic se jí nechce dělat a raději je zalezlá v pokoji a dělá, že se učí. Ani ten pokoj si sama neuklidí. Pořádek tam udržuje její mladší sestra Bětka.
Myslím si, že už je Eva dost stará na to, aby zůstávala na kolejích nebo si dokonce našla společné bydlení se svým přítelem Honzou. Když se s ní chci o tom bavit, tak se uráží, že jí mluvím do života, a je na mě protivná. A to jí dokonce nabízíme s manželem finanční příspěvek na byt. Říká mi, že ji vyhazuji z domova. Samozřejmě to tak nemyslím, ale na druhou stranu je to asi pravda. V tak malém bytě je nás moc. Chci, aby její sestry měly také trochu soukromí a totéž i my s manželem. Já jsem v jejím věku už byla matkou a vychovávala jsem dítě.
Martina Šebestová
26. října 2021
Vztah je jeden velký problém
Eva je zaseknutá a nechce se jí z domova odejít a osamostatnit se. Zřejmě jí vyhovuje ten plný servis, který kolem sebe má. Samozřejmě nějak doma pomáhat musí. Pořád je to ale minimum toho, co by měla, kdyby žila sama s přítelem nebo na kolejích.
Jsem zvědavá, co se bude dít, až Eva za rok dostuduje a bude si hledat práci. V této chvíli snad už pochopí, že se musí začít starat sama o sebe a začne si s Honzou hledat byt. Pokud ne, tak už nevím, co mám více udělat pro to, aby se odstěhovala. Nikdy by mě nenapadlo, že soužití s dospělými dětmi může být problém.
Laura Poláková
25. února 2024
Snažím se být trpělivá, aby mi jednou nevyčetla, že jsem ji vyhodila z domova. Už mě ale celá situace nebaví a unavuje. Jsem snad pro to špatná matka? Když to rozebírám s kamarádkou, připadám si tak. Jenže ona má jenom jedno vymodlené dítě a je to kluk mamánek. Ona ho chce mít doma co nejdéle a naopak ho přemlouvá, aby se nikam nestěhoval. Jenže já to vidím celé jinak a nevím, jak se mám vůči dceři správně zachovat.