PAVLA (48): Snacha mi nechce půjčovat vnouče, nevěří mi, že to zvládnu

Naprosto Pavle rozumím. Kdo toto nezažil, není schopen pochopit. Pavle držím pěsti, ať se netrápí, i když je to těžké ...

Meli by si spolu vytvorit vztah!

Meli by si promluvit!

Tak za prvé nechápu, jak může ve 48 letech chtít někdo být babičkou na plný úvazek - to jako nechodí do práce nemá žádné koníčky, nemá vlastní domácnost?
Za druhé už po porodu věděla, že snacha jednala unáhleně kvůli hormonům, takže to asi bude případ nesnesitelné tchýně, která ví všechno nejlíp. A její prohlášení: tak doufám, že o další vnouče už nepřijdu… Vážená dáma by si hlavně měla uvědomit, že o žádné vnouče nepřišla, její vnouče žije a je zdravé a nejspíš šťastné. Já jsem své děti nedávala nikomu z prarodičů na hlídání do 4 let a to proto, že nikdo z nich nebydlel blíž než 200 km a já byla na mateřské, takže k tomu nebyl celkem žádný důvod. Hlídali mi lidé, kteří bydleli ve stejné zemi a stejném městě. :-D Přes to si nemyslím, že by moje matka jako babička o něco významného přišla, užila si hlídání dost, když jsme se vrátili do ČR. I manželovi rodiče měli děti často skoro celé prázdniny na chatě.

Dg.:chlap pod pantoflem.Vo tom to je.

Tak to znám,jako by jste psala o naší rodině.Mám dvě vnučky a jen jednou jsme mohli s manželem na procházku s kočárkem.Pak nastala hysterická kontrola dítětě. Připadala jsem si,jako bychom byli pedofilové a snacha kontroluje,zda vnučky nebyla zneužita.Od té doby se nevnucuju. Když náhodou přijedou k nám,všechno dělám špatně.Vnučky od nás nic nesmí,vozí si svoje jídlo i vodu.Jí u nás jen syn.Sice mě to mrzí,ale já mám aspoń klid a nemusím hlídat.Mám psy a kočky,věnuju se jim.Beru si nalezence z útulků a léčím je a dávám dokupy.Jsem totiž zdravotní sestra-záchranář.Celá synova rodina se nechce nechat očkovat,má na to svůj názor.Nedají se přesvědčit,tak kdyby náhodou chtěli přijet,tek je pustím dovnitř,jen když budou očkovaní.My s manželem očkovaní jsm e,ale jsme už starší ročník,tak se nenechám od nikoho nezodpovědného nakazit.

Není dobré dělat si z jedné věci životní cíl a středobod zájmu. A taky není dobré o něco příliš usilovat. Život se skládá z práce, starostí, radostí. Vnouče a zážitek s ním je jenom jedna z možností, jak strávit volný čas. Nikoli jediná. Možná z toho důvod snacha odmítá kontakty s tchýní. Aby to dítě nakonec nepatřilo spíš babičce, než rodičům. Nakonec snad maminka jedno dítě zvládne v pohodě, a není potřeba je hlídat. Miminko spinká nebo jí, o hlídání lze mluvit, když objevuje svět, čtou se mu pohádky, chodí na prolézačky....A jsou i rodiče, co se dítěte rádi zbaví i prarodiče, co naprosto nemají zájem hlídat. Což je daleko horší, než funkční rodina.... Promiňte paní Pavlo, ale to, že Vy jste vychovala x dětí, Vám ještě nedává patent na to, že všechno víte a děláte správně. Buďte ráda, že to mladí zvládají a že vnouče má doma, co potřebuje. Ano, cítíte se vyčleněná a opomíjená. Nezlobte se ale, ve 48 letech snad umíte taky trávit čas jinak, než věčným vnucováním se. Až budou potřebovat, jistě si řeknou. Prostě kdybyste bydlela třeba daleko od nich, taky byste vnuka nevídala často. Tak si myslete, že bydlíte daleko. Jednou jim určitě dobrá na pomoc budete. Co Vy víte, co oni vědí...přijde nemoc, dojíždění za prací, cokoli....určitě taky ještě chodíte do práce, jistě si najdete i jinou zábavu.

Mluvit v souvislsti s vnoučetem o půjčování mi přijde přinejmenším divné. Půjčovat si lidské mládě ? :-o

No jo, ono to není poznat, jak je to dítě dnes velké, v článku to není, a já bych si tipla na maximálně tři roky. Možná spíš jen dva. To už by i na tu televizi koukat mohlo :-) Pavle bych doporučila najít si i jiné zájmy. Ve 48 letech není důvod dělat "babičku na plný úvazek", to má žena přece ještě normální aktivní život, práci, koníčky, chlapa... nebo ne? Jenom vnouče a jinak nic? Hm. No a mně vnučku ještě nesvěřili na hlídání, a to už chodí do školy ]:-D Ale to není můj problém, spíš jejich, tedy rodičů. Nabídla jsem opakovaně, že kdykoli řeknou, ochotně ji vezmu někam na výlet, nebo pohlídám o víkendu, aby si rodiče mohli udělat čas pro sebe bez potomka. Nevyužili příležitost, tak co už. Buď k tomu jednou dojdou nebo taky ne. Bydlím 100 km daleko, a mám dost co dělat, nenudím se, vnouče není jediným smyslem mého života, byť je to fajn nějaké mít, zvlášť když jsem to už ani nečekala, že budu někdy babičkou. Ono se to nějak vyvine. Ani ostatní dvě babičky to dítě nehlídají, nevím, jestli proti tomu protestují, a domáhají se toho, myslím, že spíš ne. No a že se Pavla domáhala návštěvy porodnice, to by se měla probudit, to se nedělá, aby se tchyně cpala do porodnice, to jsem teda nezažila, že by to někdo chtěl nebo udělal. S tím šestinedělím měla snacha taky pravdu, a poporodní deprese klidně mohla být jen výmluva - ta tvoje máti pořád prudí, řekni jí, že mám poporodní deprese, snad dá potom pokoj ]:-D

Tak prvně - kolik je tomu vnoučeti, že má snacha obavy, že "by mu cpala sladkosti a nechala ho dívat se na televizi"? Protože dále v článku se píše, že po roce syn Pavle sdělil, že měla jeho žena poporodní deprese. Tak snad opravdu Pavla není takový blázen aby ani ne ročnímu dítěti cpala nějaký sladkosti (dost dětí bývá do roka plně kojeno) a dívat se na televizi? To by asi ani toho malého moc netankovalo.
Jinak - jestliže měla opravdu poporodní deprese, měli to řešit, to se asi jen tak samo nezvládá a neodezní. Bez odborné pomoci...medikace...atd. A jestliže šlo o skutečně poporodní deprese, a ona snacha čeká další dítě, nevím jestli to je něco, co by to mělo napravit. Syn by se měl probrat, protože jestliže jeho žena má obavy, které jsem zmínila výše, tak asi blázen je. A poporodní deprese (ty skutečné) nejsou žádná legrace.
Pavle je 48 let, takže usuzuji, že ještě normálně pracuje, takže bych řekla, že zrovna moc "babička na plný úvazek" nemá šanci být. A s ročním dítětem to na nějaké velké "skotačení v parku" taky zatím moc nebude. Ano, třeba snacha pochopí, že se jí babička hodí a třeba taky pochopí, že to babička zvládne. Ano, když už bude moci vnoučka hlídat, bude dobré, aby respektovala přání snachy o výživě, výchově...A měla by si se synem a snachou promluvit, proč má snacha takové obavy, ubezpečit jí, že bude její požadavky na stravu a výchovu respektovat a že babička, která se vnoučeti věnuje, je pro něj velký přínos. Zatím byl vnouček hodně maličký, určitě by ho neměla na celý víkend, ale třeba na tu procházku s kočárkem. Určitě není nic zmeškáno.