Nevím, ale mě praštilo do očí "já, já". Připadá mi, že se mamka synovi moc plete do života, ani mi nepřipadá jako náhoda, že si syn našel holku-y až když byl mimo domov. Že je střídal jako když objeví zmrzlinu, no tak jo. Ale chtěl vůbec syn vztah? Nebál se vztahu, uměl se bavit a chodit? Nepřipadá mi jako náhoda, že ho zkušenější žena "vedla" ve vztahu. Syn nezmiňuje sex, nebo něco obecného, ale zduraznuje stejnou vlnu a to mu holky jeho věku nemohly dát, protože on je ve fázi "učím se s někým chodit, chodím s někým dejme tomu už 8 měsíců atd. a vede ho žena podobného věku jako mamka. A vnoučata by byly podle tohohle chudáci, tedy spíš mladá snacha. Třeba s paní zůstane, spíš myslím že se vedle ní pochlapí a založí si rodinu s věkem podobnou partnerkou, až se pochlapí. Hlavně at se s ní nerozchází kvůli očekávání maminky. Tátův postoj je ok, nechat syna, hl. že je mu dobře. No a mamka s ní nechodí (kde je psáno že by měl i tak děti, syn), kamarádit s ní nemusí, syn žije dobře, tak...
já nevím co o tom říká Gaussova křivka, ale když jsme se o podobném případu bavili zrovna tento týden v práci, většina chlapů říkala, že ideální žena je rozvedená, o 5-10 let starší s dvěma dětmi 3+ let. Důvody? Obyčejná pohodlnost: umí vařit, uklidit, zařídit věci na úřadech, děti se už nepočůrávají a neřvou, rozvedené ženy jsou tolerantnější a mají více zkušeností a to nejen vztahových, ale i v sexu. Co mě nejvíc překvapilo, že většina z nich říkala, že na vlastním dítěti by netrvali, protože s dítětem do 3 let je to "vopruz" a nedá se na nic "použít". Takže matky mých kolegů asi budou také mít problém :-D
Zebruška: Myslím si, že to Hynek myslel zcela pragmaticky, když s nadhledem a humorem jemu vlastním napsal: »I když to v lidové mluvě zní divně, tak z vědeckého hlediska, vycházeje z Gaussovy křivky, tak ano, jsou mimo normu, chcete-li "nenormální".« To, že je to v dnešní době standart totiž neznamená, že je to v normě i z biologického hlediska. Podobně, jako kdyby většina dam chodila ulicemi v podpadcích 10 cm vysokých, neb to bude in, ba, i kdyby takto chodily všechny, pořád to ze zdravotního hlediska normální nebude.
hynek: ale no ne, snad si taky doopravdy nemyslíte, že je každá žena, která dnes nemá ve 40 letech děti, divná, nenormální atd.? Lze odsouhlasit, že věk 40 let je nevhodný pro prvorodičku - ze zdravotního, biologického hlediska bezesporu. Ale to už jsme někde jinde, to už řešíme úplně něco jiného. Podstata mého příspěvku spočívala v nesouhlasné reakci s příspěvkem mambule, která tvrdila, že žena nemající ve 40 letech dítě má vztahový problém, je s ní něco v nepořádku a už se to hodně vymyká běžnému standardu. Stojím si za tím, že to je nesmyslné tvrzení, že na tom není nic neobvyklého, zvlášť pokud žijeme ve společnosti, kde je momentálně standardním přístupem k založení rodiny vyčkávací taktika ve smyslu "nejprve si užijeme, pak se zajistíme a pak máme děti". Snadno se pak ženě stane, že si nejdřív užijí, pak se zajistí - a pak jí třeba manžel uteče za mladší, zkrátka rozejdou se a ejhle, ženě je 40 a nemá děti. Nevymyká se normálu, dělala jen to, co dnes už vpodstatě je standardem (a zase nijak nehodnotím, zda to je dobře nebo ne), jenom zkrátka to plánování nemuselo vyjít. Přijde mi opravdu směšné v těchto souvislostech tvrdit, že taková žena je divná a nenormální a nevím co ještě.I s tou Gaussovou křivkou bych byla opatrná při hodnocení, co je normální a co ne, Ona de facto ukazuje jen to, co je nejčetnější, což ovšem nemusí znamenat, že to ostatní je nenormální. Podle toho by pak divná a nenormální byla i žena, která má dětí třeba pět nebo šest - taky se to zcela jistě vymyká obvyklosti ve smyslu nejvyšší četnosti, ale řekli bychom o ní, že je divná, nenormální, má jistě problémy atd.? Asi ne. I když mambule možná ano :-)
Mata69 - 7.47 + Zebruška - 9.31: "...normální žena" má po čtyřicítce za sebou vztahy, ze kterých má děti? Všechny ostatní jsou nenormální?" I když to v lidové mluvě zní divně, tak z vědeckého hlediska, vycházeje z Gaussovy křivky, tak ano, jsou mimo normu, chcete-li "nenormální". Jinak se mi následující příspěvek Mato líbí, a i tak nějak se k tomu dá přistupovat. Zebruško, navážu, pokud si člověk uvědomí podstatu svého bytí zde na zemi, tak zachování rodu je jedním z hlavních smyslů života. Z tohoto pohledu jsou "divné" i "nenormální", a to bez ohledu na současnou módnost či tlaky "tvůrců nového světového řádu" a jejich politických nohsledů. Dlužno ovšem dodat, že jde o obecný jev a život je krásný právě v té neuniformitě. Proto nikoho ani nesuďme: každý máme své úkoly a pro mohé ženy je bezdětný život právě jejich posláním.. Helza - 9.30: Krásný příklad - když se dva mají rádi, věk je fakt nepodstatný, a to ho ještě o 10 let přežila... lebahu - 11.23... :)) j66: I když se dá se spoustou souhlasit, dost v té historii paušalizujete. Ale to je pouze drobná připomínka, než kritika... :) Zebruška jestšě jednou: "Dnes je naopak už celkem normální, když teprve kolem čtyřicítky má žena první dítě. Neříkám, že to je ideální stav, ale normální už to zkrátka je... Nehledala bych v tom neobvyklosti, nenormálnosti, divnosti či cokoliv podobného." Sice rovněž "nehledám", ale suše konstatuji, že JE v tom nejen uvedené, ale v případech 40 letých prvorodiček jde dokonce o významný sociálně patologický jev a biologicky o zcela nevhodný věk. Bez ohledu, co si sami o tom myslíme. 10.34 - Asi případ od případu, v mnoha rodinách je pro všechny snesitelnější postavit rodiče před hotovou věc, než si "půl roku" kazit život mentorováním "co by se slušelo a mělo". :)
Těším se na vaše komenty. :) Ale předně, proč to vůbec dotyčná Pavla řeší? Vždyť ona s ní "spávat" nebude. I když v tom vidím v podstatě jediný možný problém - vysoký věk potenciální matky. Jinak mám několik přátel či známých s netradičně vyšším až vysokým rozdílem věku a starší partnerkou. Obecné zjištění: v zásadě na věku nezáleží a každému co jeho jest. Někdo má rád holky, jiný zase...
Vztah rozmluvit? Ach jo, takové rodiče, aby člověk pohledal... Vážená paní, váš syn je dospělý člověk a pokud k sobě našel někoho, s kým je mu dobře, měla byste z toho mít radost. Ano, někdy si děti nevolí partnery dle našeho očekávání, někdo moc mladé, moc staré, moc chudé, před pár dny dokonce s podřadným zaměstnáním, někdo dokonce stejného pohlaví! Jenže pořád je to výběr toho konkrétního člověka a ne jeho rodičů. Ten člověk bude se svým partnerem žít, ne jeho rodiče. Mimochodem můj otec si vzal ženu o 3 roky starší než já, měla jsem mu jeho vztah vymlouvat?
Zebruška: no hlavně je to zbytečné. Dospěli lidi si do vztahů kecat nenechají. Za 10 let budou z dnešních adolescentnich dvacítek chytré třicatnice, hoch bude mít kolem sebe kamarády s luxusními manželkami a roztomilými dětmi, doma odkvetajici klimakterickou dámu a jinak asi nic. Jak znám chlapy, vůbec bych se nezalamovala a nechala vše na přírodě:-) když to vezmu kolem a kolem, do rizika jde hlavně ta ženská, pokud to pro ni není jen hra.
A ještě jedna poznámka k článku - zase mě tady docela fascinovalo, že ač syn tušil, že jeho vyvolená bude pro rodiče šok kvůli věkovému rozdílu, tak se rozhodl jim o tom neříct předem a čekal, až ji uvidí. Už víckrát jsem na to v různých článcích narazila, že byli rodiče značně překvapení, koho jim to dítě přivedlo představit. Mně tohle připadá strašně divné a takové nefér k těm rodičům. Vlastně je tak postavil do strašně trapné situace, kdy vůbec nevěděli, co by měli říct, jak se zachovat, pak ta návštěva dopadla tak, jak dopadla. Kdyby jim o tom řekl dřív a nechal je, aby se s tou informací nějak srovnali, tak by možná to setkání dopadlo líp. Oni by nebyli šokovaní, nemuseli by se tak soustředit na to, aby zakryli svoje rozpaky, mohli by si líp popovídat... Vycházím ze zkušenosti z naší rodiny - můj bratr žil dlouhou dobu s partnerkou o 10 let starší. Také si nebyl jistý, jak tento fakt naši přijmou (měla v té době navíc už dvě pubertální děti a velmi problematický vztah se svým bývalým, který se řešil i za pomoci policie, takže nic extra příjemného pro ni, ani pro nového partnera), nicméně řekl jim všechny podrobnosti předem, dal jim čas si to srovnat a vzájemné seznámení pak proběhlo velice pohodově. Ona dokonce pak měla velice hezký vztah s naší mamkou a i když se s ní brácha pak asi po 12 letech rozešel, tak se i nadále s mamkou kamarádila a až do mamčiny smrti se pravidelně vídaly.Co si o tom myslíte vy - dali byste kdysi svým rodičům předem takovou informaci o své(m) nové(m) vyvolené(m), když byste tušili, že to je něco, co se jim moc líbit nebude, nebude byste je postavili před věc, až při představování partnera?
mambule: to ano, to taky chápu, že si paní přeje vnoučata a je smutná z toho, že třeba nebudou. Mně by taky bylo líto, kdybych jednou vnoučata neměla. Ale scestné je, že by chtěla kvůli tomu začít synovi mluvit do toho, s kým má nebo nemá žít, a ještě ji napadne, že by začala "masírovat" synovu partnerku, aby vztah ukončila. Jednak proto, že není povinnost dětí dávat rodičům vnoučata, jednak proto, že vůbec není jisté, že by s jinou partnerkou syn děti měl a chtěl.
Zebruška: nevíme dokonce ani, jestli je paní bezdětná - vycházím jen z toho, že o dětech není žádná zmínka :-) A paní Pavlu trápí obava, že v novém svazku už žádné děti nebudou, tedy každopádně že její syn zůstane bezdětný, a tyto starosti (ač se netýkají přímo jí, ale jejího syna) mi připadají tak nějak lidsky pochopitelné. I když vzhledem k jejímu věku a věku jejího syna předčasné :-)
mambule: a jak víte, že dotyčná paní plných 25 let s nikým nechodila nebo jí všechny vztahy krachují? O tom přece není v textu ani zmínka, takže my nevíme, jestli třeba od 20 do 40 let nežila v dlouhodobém svazku, ve kterém zkrátka jen ti dva neměli děti. To, že dnes žena nemá cca ve 40 letech dítě, není rozhodně nic, co by se vymykalo běžnému standardu. Dnes je naopak už celkem normální, když teprve kolem čtyřicítky má žena první dítě. Neříkám, že to je ideální stav, ale normální už to zkrátka je... Nehledala bych v tom neobvyklosti, nenormálnosti, divnosti či cokoliv podobného.
Tak ono nemusíme tak daleko do minulosti (a studovat kroniky a dobové romány pro ženy), sňatky se ještě poměrně běžně domlouvaly za první republiky, takže třeba jejich děti ještě žijí. Docela mě z některých vzpomínek (pracuju se seniory) mrazí, to jsou náměty na román. Neříkám, že to nikdy nefungovalo (spoustu párů bylo schopných fungovat jako přátelé, i ta láska tam někdy vyskočila), ale pokud se rodiče sekli ve výběru, byl to docela horor ze kterého nebylo úniku. Rozvod už sice možný byl, ale byla to taková ostuda, že "kvůli lidem" v manželství setrvávali.
Dasa52: Manželství bylo nejobvyklejší zajištění, dívka nebo i chlapec taky mohli vstoupit do kláštera, ale tomu klášteru se musel upsat majetek, služba Bohu byla také jen pro movité. Pak byly i jiné způsoby, ono se to samořejmě měnilo v průběhu doby. Ono hlavně je třeba si uvědomit, že muž se obvykle ženil, až když byl schopný rodinu zajistit. Nezajištěnému muži, nikdo dceru za manželku nedal.
j66: 100% souhlas s těmi dohodnutými svazky a zejména s tím, že rodina byla (a je dodnes) především ekonomická jednotka. to, že je někdo ženatý/vdaná, nevypovídá nic o tom, že má skutečného partnera. ekonomicky nezávislí jedinci se dnes ani neberou a žijí "na psí knížku". v dobách, kdy nebylo běžné, aby ženy pracovaly, nic jiného, než sňatek, ani nezbývalo, jinak ženská zůstala na krku rodičům, případně sourozencům.
lebahu: A ještě bych dodala, že domácnost mohla být uspořadaná tak, že když nechtěli, tak se se vlastně ani moc nevidět nemuseli. Třeba v knize Pýcha předsudek, je to popsáno tak, že Šarlota sedávala ráda v zadním pokoji, protože její manžel to tam měl z ruky a viděli se jen u jídla. . Bylo to jako vždy, kdo chtěl ten si poradil.
lebahu: Nemáte úplně pravdu, i v těch dobách se sňatky rozpadaly, resp. manželé spolu třeba po narození dětí nežily , případně byla jen společná domácnost. Ale manželství nebylo určené k tomu aby si manželé koukali do očí a zamilovaně si špitali ještě v 50-ti. Byla to především ekonomická jednotka , ale většinou se dohadovalo tak aby se ženich s nevěstou jeden druhému bud líbili nebo aspon aby se snášeli. Samozřejmě byly i případy Maryši. Ano rozvody existovali tak akorát v královských rodinách, ale v kronikách nebo v literatuře najdete dost zmínek, že manželka toho a toho žila u sestry 1/2 roku a 1/2 roku u rodičů. Děti zůstaly obvykle u otce.
j66: Dohodnuté sñatky byly pevné, protože se domlouvaly v dobách, kdy rozvod byl něco nemyslitelného. To že spolu zůstali 50 let až do smrti nic nevypovídá o tom, jestli byli šťastní a co se u nich děje za zavřenými dveřmi.
Dasa52: nic ošklivého se mi nepřihodilo - naopak, jsem na prahu čtyřměsíčních prazdnin :-)- jen se mi zachtělo trochu osvětlovat možné duševní pochody těch prdlych tchyni. Ale je to dost marné :-)
mám partnera o víc než 10 let mladšího a to už 15 let. on žádné děti nikdy nechtěl a o to, co chtějí jeho rodiče se fakt nestarám. ostatně v době, kdy jsme se poznali, jsem ještě klidně mohla otěhotnět, kdybychom o to stáli.
mefi: Takové dohodnuté snatky, kdy dohazovač a rodiče koukali kompatibilitu snoubenců, tak to byly obvykle pevné a úspěšné sňatky.
Mata69: divím se, že reagujete na invektivy mambule, když je jasné, že poslední dva dny mluví z cesty. asi se jí přihodilo něco ošklivého, tak potřebuje plivat žluč na všechny kolem sebe.
Lidskou přirozeností je "projektovat si představy". Spousta lidí ví, s kým a jak by měl ten druhý žít, čím by se měl smysluplně živit, jaké by měl mít ambice...doplň si....aby BYL ŠŤASTNÝ. Že on má o svém životě a "štěstí", jehož je strojvůdcem, úplně JINOU představu je jim vcelku ukradené. Nežiješ podle mého, žiješ špatně. hotovo. Zkušenost je nesdělitelná a každý si čenich musí natlouct sám. Pro "tchyně" z posledních dnů by byl požehnáním Kecal a dohodnuté sňatky.
Tak když si spolu rozumí tak není co řešit je to jejich věc a v dnešní době už mi to připadá normální ......
No rodiče taky nebyli zrovna odvázaní z toho, že můj muž je jejich vrstevník....celkem bych řekla, že za těch téměř 20 let to ještě neskousli.mambule, Váš náhled na svět, normálnost a nenormálnost dětnosti a bezdětnosti mi silně připomíná moji tchyni, budiž jí země lehká...oprava, máte trochu víc pochopení pro "zdravotní omezenost".
Ono to ale může být tak, že kolegyně prostě ulovila mladého kolouška a on je do ní zamilovaný. To zase není nic neobvyklého, a bylo to tu už dávno Já bych to nechala plynout a uvidí se.
mambule: Jestli má kluk smysl pro černý humor, může jim pak zajistit společný pokoj ve starobinci.
lebahu: možná jí jde taky o toho kluka. Pokud je potenciální snacha bezdětna a i zůstane, bude mít v šedesáti na krku dvě staré báby, stěží o sebe rozeznatelne, a bude se o ně starat sám.
Já sí říkám čím víc bude matinka bojovat za to, aby se ti dva nevzali, dosáhne jen toho, že se synáček sekne, udělá si to po svým a matinka bude ze hry.
Zebruška: když já dělám aktivity, který s prckama zrovna moc nejdou. Proto jsem ráda, že jsou odrostlejší a buď to provozují s námi nebo je můžeme nechat doma napospas. :-) Nejsem příznivec toho, vláčet dítě ve vozíčku za kolem na celodenní tůře, to fakt ne. Golfový turnaj s dítětem v kočárku (nebo batolícím se kolem nohou) taky nejde skloubit. Aktivit, které jsem přizpůsobovala dětem jsem si užila až až, je čas taky žít svůj život. Až mě jednou těmi vnoučaty oblaží, budu jistě ráda . Možná dospěju i do stadia "babička profík", ale rozhodně nežiju momentálně tím, že bych se na vnoučata těšila a řešila, jestli mě kluci nějakými vnoučaty potěší.
Že z toho není urvaná, na to má pochopitelně právo, ale to je taky její jediný právo. Může se synka opatrně mezi čtyřma očima zeptat, jestli si to dobře rozmyslel a nastínit problém "děti", jestli je připraven na variantu, že to třeba už nepůjde. Scházet se s nastávající snachou a snažit se "apelovat" na to, že jejímu děťátku ničí život atd. To je slušná podpásovka.Pokud do toho bude vrtat dál, může se taky stát, že "starší mladá paní" sice ještě stihne porodit vnoučat několik, ovšem urejpaná babička je uvidí tak možná na fotce. Takový ty, který přesně ví "co se sluší a patří" dokážou kolikrát totálně rozbít a rozhádat celou širší rodinu.
Zebruška: smát se klidně můžete. Pokud ženská od 18 do 43 let, tedy plných 25 let, buď s nikým nechodí, nebo jí všechny vztahy zkrachují, takže je v dosti pokrocilem věku sama jako kůl v plote, ani to děcko nemá, tak tomu budu říkat třeba hodne neobvskle, když vás slovo nenormální tolik dráždí. Netvrdím, že všichni musíme žít jak přes kopírák podle stejného protokolu, ale popsaná situace se už hodně vymyká běžnému standardu a tedy se matce syna nedivím, že je z toho nervózní. Pokud je dotyčná skutečně bezdětná, něco se stalo - netvrdím že její vinou, mohlo jí potkat nějaké neštěstí. Anebo se rozhodla dobrovolně a kluka si našla jako napůl muze a napůl svoje dítě, no je to jejich věc ale normální mi to též nepřijde.
mambule: já se musím smát - jak jste přišla na to, že když dnes nemá žena ve 40 dítě, tak není normální, má problém, je s ní něco v nepořádku? To je přece úplný nesmysl. Mám kolem sebe několik kamarádek, které jsou v tomto středním věku bezdětné, a představte si, že jsou úplně normální, žijí nebo žily v normálním partnerském vztahu, jen zkrátka ten vztah nepřinesl děti - nechtěl partner nebo měli nejdřív jiné priority a pak se rozešli, takže na dítě jaksi nedošlo apod. Anebo zkátka nechtěla ta žena, jedna moje kamarádka děti prostě nechce. Není divná, ani nenormální, jen si prostě myslí, že by jí péče o dítě nešla, že by nebyla dobrá matka, navíc jim vyhovuje vztah tak, jak ho mají, a nechtějí se už vzdávat svých zvyklostí, tak dítě ani neplánují. No a co. Mně by to třeba nevyhovovalo, ale jim ano a jsou úplně, ale úplně normální :-)
lebahu: Moje teta byla taky o 15 let starší než strýc. Navíc, on byl plukovník CK rakouské armády, takže se směl ženit až ve 30. Brali se tedy, když mu bylo 30 a tetě 45 let a to už měli spolu 4 děti. A byla to nádherná rodinka. Když strýc zemřel, zjistila teta, že ji dokonale zabezpečil do konce života. Přežila ho o 10 let. Koneckonců můj muž je taky mladší než já, i když ne o tolik.
Mata69: a tak to já si zas dovedu představit, že někdo se na vnoučata těší už brzy, to ještě neznamená, že nemá jinak co dělat. Jako mně by taky nevadilo, kdyby mě některé dítě udělalo brzy babičkou, přijde mi, že každé malé dítě v rodině to tak nějak rozsvítí a i ty různý aktivity jsou zábavnější s prckama, takže já bych třeba klidně v 50 tahala s sebou vnouče v kočárku a užila si to :-) Ale holt takový věci nezáleží na budoucích prarodičích, to je věc pouze těch potomků, jestli chtějí mít děti nebo ne, a není jejich povinnost pořizovat rodičům vnoučata. Takže hodnotit vztah syna podle toho, jestli to vypadá na vnoučata pro mě, mně taky přijde divný.
Můj syn má partnerku starší o pět let a neřešíme to, ale kdyby si býval přivedl mou téměř vrstevnici asi bych s tím měla taky trochu problém. Jinak ve 48 jsem měla dvouletého vnuka.
Nečetla jsem komentáře, takže reaguji přímo na článek ... tak syn je konečně v pohodě ... málo ... konečně našel někoho s kým je mu fajn ... málo .... ale hlavně, že by chtěla vnoučata, no aby se neposrala (sorry za slovník, ale jinak to napsat neumím). Kde je psáno, že by s mladou mohl mít děti. Paní by se líbila asi taková so je mladá, blbá, naklepou plno děcek a aby se o vnoučata pak musela strarat, páč by mladá zdrhla s nějakým debilem. To by se ji určitě líbilo víc. Hawk :)
Mata69: Přesně tak... já mám momentálně jedno z nejšťastnějších období svého života... zaopatřený harant pryč z baráku... ježiš jak mně je dobře. Poslední po čem toužím je, aby mi v dohledné době pořídila vnouče a nedej bože mi to sem chtěla cpát na hlídání, to mi fakt do plánů na nejbližší roky rozhodně nezapadá. Jako možná do nějaké té babičkovské féze dospěju, kdy budu šišlat nad cizíma kočárkama a otravovat "kdy už mi konečně pořídíte vlastní", těžko říct, ale že bych imaginární vnoučata řešila dopředu? Budou budou, nebudou, je to její život, ať s ním naloží jak chce.
Mata69: bezdetnost že zdravotních důvodů jsem vyčlenila mimo již ve svém prvním příspěvku a jinak jsem ráda, že jste kariéru a zabezpečování dala do uvozovek ;^)
mambule: a já myslím, že se to dneska ženským lehce "přihodí" že zůstanou ve 40 bez dětí. Do třiceti let žádná děti nechce - užívá si, cestuje, necítí se na to. Po třiceti má už třeba postavení a buduje "karieru" nebo se "zabezpečuje". Může se rozejít s přítelem, nevzali se (není to moc "in" se brát), nebo dítě chtěli a ono to nešlo, rozešli se a najednou kouká a je jí 40 a dítě nikde.
Docela by mne zajímalo, proč ženský, sotva jim děti vylétnou z hnízda, mohly by se věnovat samy sobě, začnou hrozně řešit, že už by chtěly vnoučata. Na rovinu, bude mi za pár měsíců 47 a vnoučata jsou fakt to poslední, nad čím dumám. Jsou to ženské, co nemají svoje záliby, svoje koníčky? My máme s manželem takových aktivit, že jsme rádi, že už se jim můžeme věnovat, že i ten nejmladší je provozuje s námi, nebo může klidně zůstat doma a my nemusíme sebou vláčet děti. Možnost je ovšem i ta, že než ten nejmladší z hnízda vyletí, asi ten nejstarší z nás babku s dědkem udělá...:-/
Mata69: u "kolegyně z firmy" se nedá předpokládat, že by byla bezdětna kvůli nějakému "vyššímu poslání", takže ano -podle mého názoru s bezdětnoú ženou po čtyřicítce něco není v pořádku, detaily viz níže. Ale za rok může být všechno jinak a okolí jejího potomka si pak bude plést matku a babičku :-)
lebahu: no to už by si holka ani neškrtla!
Paní by měla žít svůj život a být ráda za to, že je syn šťastný a spokojený. Jasně, člověk z toho nemusí skákat radostí do stropu, ale co no? Mám kamarádku, je jí 45, má nového přítele,o 16 let mladšího a s ním miminko. Sama je už půl roku babičkou. Neříkám, že si myslím, že mít děti po čtyřicítce je super, ale oba vypadají nadmíru spokojeně. A o to jde ne? Moc nechápu proč paní řeší jestli bude mít od syna vnoučata. Copak je nějaká povinnost "dát" rodičům vnoučata? A už vůbec nechápu proč to řeší v 48 letech. Asi by bylo dobré mít nějaké koníčky a svůj život a neupínat se na to, když už budu babičkou.
Mata69: A nedej bože aby byla kosmetička, to už je pak chuděra ale úplně v prdeli. :-D
mambule: "normální žena" má po čtyřicítce za sebou vztahy, ze kterých má děti? Všechny ostatní jsou nenormální?
Ještě že život nefunguje podle toho "co by se mělo" a co je a není "exotický jev", jinak bych nebyla na světě, babička byla skoro o 15 let starší než děda. Oba byli narození "za císaře pána", takže to není ani žádná "nová móda", že si celebrita přechodu nabrnkne kolouška. Někteří lidi mají asi děsně nudnej život, když musí organizovat životy druhejm (třeba vlastním dospělým dětem).
Elynor: ano, může to tak být. U mužů není neobvyklé, že uzavřou partnerství s dívkou ve věku své dcery. Žena, která si našla partnera ve věku svého realne existujícího syna, mi však přijde jako dost exotický zjev :-) No a pokud má dceru dvacítku, tak ta jí chlapa prebere :-)
No a v podstatě je to jedno - jsou oba spokojení a šťastní? Dle článku ano, tak hurá, každý šťastný rok se počítá, a ve 48 jsem já osobně teda vůbec neřešila vnoučata, to jsem měla fůru jiných starostí a zájmů, a totéž bych doporučila paní Pavle - obstarat si nějaké ty koníčky a záliby, a nemontovat se potomkovi do života, a vnoučata buď jednou budou nebo taky ne, ale s tím ona stejně nemůže nic udělat :-)
mambule: ona už může mít děti dospělé - je jí 43, klidně může mít z předchozího vztahu třeba 25leté "dítě", a to už by asi do nového vztahu moc nezasahovalo :-)
V článku se nepíše nic o tom, zda má ta žena nějaké děti. Ale vypadá to, že spíš ne. A v tím bych viděla zakopaného psa. Normální žena totiž za sebou po čtyřicítce už mívá nějaké vztahy, že kterých má děti. Pokud ne, je s ní něco v nepořádku. Buďto zdravotně, takže to není její vina, tedy je to vlastně v pořádku :-) ale pokud je bezdetná kvůli jiným okolnostem, tak má nějaký vztahovy problém. A to bych úplně na lehkou váhu nebrala. Samozřejmě se s tím nedá dělat nic, jen čekat, jak to dopadne. Také je normální, že člověk očekává pokračování vlastního života v potomcich, takže smutek paní pavly chápu. Potomci nemusí být nutně vlastní.... V její situaci bych tiše doufala, že si syn najde časem jinou partnerku, se kterou založí rodinu, on má na děti ještě času dost a paní pavla ve svých 48 letech má na vnoučata ještě taky času dost :-)
Jejda, teda doufám, že si tyto poslední dva články tady zapamatuju, abych náhodou někdy v životě neměla pocit, že mám právo organizovat svým dospělým dětem jejich partnerské vztahy :-) Je to děs.... jasně, člověk by pochopil, že nebude matka z tak velkého věkového rozdílu hned od začátku bůhvíjak nadšená, ale chtít někomu rozmlouvat vztah s přesvědčením, že jedině já vím, co je "správné" a jak to "má být", je vždycky cesta do pekel. Neřešila bych, co bude jednou za x let, protože to nikdy nikdo neví, ani s vrstevníkem, ani s nikým jiným. Ti dva spolu můžou prožít několik krásných let, které je obohatí, i kdyby jim to nemělo vydržet navěky věků. Na děti ta synova partnerka taky ještě na dnešní dobu není nijak stará, klidně můžou pisatelku do roka udělat babičkou :-) A kdyby ne, no tak takových párů je, co z nějakého důvodu nemají děti, a jejich rodiče se s tím musí smířit, že si neužijí vnoučata.... Taky není nikde řečeno, že se stejně starou partnerkou by je měl (třeba by zrovna s tou je mít nemohl nebo by je nechtěli). Paní by tomu měla nechat volný průběh a pokud spolu budou šťastní a spokojení, tak se těšit z toho, že syn našel lásku. A pokud spolu spokojení nebudou, tak se jistě zvládnou později rozejít i bez přičinění paní matky :-)
Matka by si mohla uvedomiť, že jej syn je dospelý človek a ona už nemá riešiť jeho život, ale tolerovať jeho výber partnerky a neriešiť jej vek. Podstatné by malo byť to, že on je šťastný a spokojný. To či budú mať deti alebo nie je jedine ich rozhodnutie. Pre syna by urobila viac, ak by ho podporila. Mať vnúčatá je požehnanie ale nie privilégium.
Však ona neříká, že ví co je pro něj nejlepší. Já mám zatím oba syny maličké, ale taky nevím jak by mi bylo příjemný, kdyby si chtěli vzít někoho skoro v mém věku. Zatím si to neumím představit. Ale nevím, proč by jako nemohli mít děti. Zase až tak stará není :))
Á další mamička, která ví, co je pro jejího synáčka to nejlepší!
Vím, že je to jiné ,ale mám manžela o 15 let staršího jsme spolu 20 let a dokonce i máme syna 8 let i když on už dva syny má.Proste se nám nedařilo dříve mít dítě.Takže ve věku to není.
Presne ako môj manžel. Nikdy si nerozumel s rovesníčkami, až našiel mňa o 13 rokov staršiu a sme spolu šťastní už vyše 20 rokov...
taky si myslím. :)))
dneska se tu sešly tchýně s vymatlaným mozkem!
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.