Před několika lety se Pavla bála, že ztratí svého manžela, který si našel milenku. Nevěděla, jak jejich vztah zachránit, a doufala v osud. Kdo by čekal, že je spojí zpátky dohromady bouračka?
S Vojtou jsme začali randit už na vysoké škole. V té době mu zemřela maminka na rakovinu. Jenže pořekadlo: co tě nezabije, to tě posílí, fungovalo i na nás.
Trávili jsme spolu každou volnou chvíli, povídali jsme si a rozebírali všechno možné. Jeho trápení nás neskutečně spojilo, takže bylo logické, že se po státnicích vezmeme. Všechno bylo jako v ráji. Skvělá práce, spousta lásky, dokonce i byt jsme dostali.
Laura Poláková
6. září 2024
První zádrhel přišel, když jsme se rozhodli pořídit si miminko. Myslela jsem, že stačí vysadit antikoncepci a bude to. Jenže nebylo. Dokonce ani po třech měsících, po půl roce ani po třech letech.
Vyzkoušeli jsme všechno, co nám kdo poradil. Prý tak zaručeně otěhotním. Milovali jsme se v lese, za úplňku, u moře… Nezabralo nic. Začala jsem být hysterická, trpěla jsem depresemi, hodně pila a měla pocit, že život bez dítěte nemá smysl.
Laura Poláková
20. září 2018
Můj muž to takhle se mnou vydržel několik let, ale po jedné mé scéně se rozhodl, že se ode mě odstěhuje. Byla jsem na dně. Prosila jsem ho, ať mi dá šanci a vrátí se. Na usmířenou jsme se pomilovali a já po osmi týdnech zjistila, že čekám dítě! Všechno bylo zapomenuto a náš vztah chytil druhý dech. Narodila se nám dcera a my byli konečně rodina. Dnes je jí 25 let a je dávno samostatná.
Když v osmnácti odjela na zkušenou do Anglie, zjistila jsem, že je mi můj muž nevěrný. Měl poměr se svou asistentkou. Bylo to k nepřežití. Jediné dítě vylétlo z hnízda, já si připadala stará, k ničemu a bála jsem se, že zůstanu sama. Snažila jsem se ho udržet u sebe za každou cenu. Přece neztratím tolik společných roků kvůli jeho druhé míze!
Laura Poláková
18. září 2018
Modlila jsem se, ať se stane něco, co nám pomůže. A stalo se! Málem jsme se zabili. Naše auto najelo na krajnici, překlopilo se na bok a my se řítili v neovladatelném voze do protisměru. Naštěstí tam nikdo nejel a my po pár metrech zastavili. Já měla zlomenou nohu, Vojta pohmožděný hrudník, takže nic vážného. Ale pořádně to námi zacloumalo.
Když nás pustili z nemocnice, sešli jsme se doma, otevřeli si víno a mluvili spolu jako zamlada. Naprosto otevřeně. On mi přiznal, proč hledal jinou, já popsala svoje pocity. Oba jsme najednou věděli, že už se neopustíme.
Laura Poláková
16. září 2018
Došlo nám, co je důležité a nad čím můžeme mávnout rukou. Troufám si říct, že teď už nás nic nerozdělí. Když jste tak blízko smrti jako my tehdy, vidíte věci úplně jinak.