Jediná žena má šanci stát se primátorkou Prahy – Markéta Reedová. Někteří o ní mluví jako o jediné vrcholné pražské političce, která není zkorumpovaná. Je vzdělaná, pracovala několik let v Londýně, v pražské komunální politice je osm let, tři roky prosazovala řada opatření proti korupci ve vedení magistrátu. Jedno je jisté: dokáže říkat věci, které nejsou populární.
require="" ($droot."inc/foto.php");=""?>
lightbox("2010/8",="" "reed-velka1a.jpg","reed-velka1.jpg","","left");=""?>„Podle průzkumů vychází, že ženy nechtějí volit ženy-političky. Pak se ale nemohou divit, že například hlavní město investuje do věcí, které jsou bližší mužům – třeba 70 milionů korun do pofidérní vize pořádání olympiády.“
Proč ženy nechtějí volit političky?
Nevím, proč to tak je. Je to asi nedostatek sebevědomí, který ženy nutí volit muže, kteří nakonec jdou proti jejich zájmům. Věřím, že se tento pohled změní a budeme jako v jiných zemích, kde ženy předsedají vládě nebo rozhodují o státních financích. A nemusíme chodit daleko, stačí se jen podívat k našim sousedům na Slovensko či do Německa.
Čím by podle vás mohly být ženy v politice lepší?
Neříkám, že ženy jsou lepší než muži. Ale jejich pohled je jiný a v politice by měl být zastoupen. Vezměme si například způsob, jakým se rozdělují veřejné finance. Ačkoliv všichni tvrdí, že prioritou je financování vzdělání, podpora rodin apod., v realitě pak pánové nakonec dají nejvíce peněz do betonování a nákupu zbraní. Ve sféře sportu jdou peníze zejména do vrcholového sportu jako je fotbal, namísto peněz do veřejných sportovišť, kam může každý z nás a zejména naše děti. Věřím, že ženy se mohou pokusit toto změnit nebo alespoň trochu pootočit kormidlo.
Nepřijde vám v této souvislosti paradoxní, že proti vám kandiduje bývalý hokejový brankář, zpěvák nebo bývalý šéf centrální banky?
No, přijde mi to poněkud úsměvné. Díky těmto kandidátům mám pocit, že si některé politické strany myslí, že jsou voliči trdla a budou volit známé tváře, které o Praze nic nevědí a ani se zde nenarodili. Není to nic osobního, ale snad by přece měly rozhodovat spíše schopnosti, zkušenosti, znalost pražských problémů a silná vize, jak je řešit a Prahu posunout dále.
Vy jste si ale také vyzkoušela showbiznys, když jste se nechala fotit pro kalendář dosti odvážných fotek...
Zase tak odvážné ty fotky nebyly a ani neměly být. Podívejte se na ně – to přece nejsou fotky z Playboye, jak nás nařknul jeden zatrpklý publicista. Mimochodem, napsal o nich deník Wall Street Journal, který je celosvětově respektované ekonomické médium. A jelikož to převzala i další média, doteď mi chodí na Facebook pozdravy.
Jaký byl tedy důvod nafotit ty fotky?
Samozřejmě jsme chtěly udělat něco netradičního. Musíte si uvědomit, že to bylo v době, kdy měly Věci veřejné volební preference kolem tří až pěti procent. Dostat se do médií bylo tedy prakticky nemožné – díky kalendáři se lidé dozvěděli, že do parlamentu kandidují čtyři mladé ženy. Já jsem sice nekandidovala, ale přišlo mi správné je podpořit. Navíc jsme výtěžek z dražby kalendáře věnovaly na dětský nadační fond a kalendáře bylo možné zakoupit, abychom podpořily naši volební kampaň i finančně.
lightbox("2010/8",="" "reed-velka2b.jpg","reed-velka2.jpg","","right");=""?>Chystáte pro komunální volby něco podobného?
Jste známá především nekompromisním postojem proti korupci. Jde především o ní?
Ne, korupce je v Praze zahnízděna hodně silně a okrádá nás všechny. Musíme ji zlikvidovat nebo aspoň výrazně omezit. Přesto bych hlavně chtěla uspět svou vizí, jak by se měla Praha rozvíjet. Zjednodušeně řečeno, důležité věci by se měly dotahovat do zdárného konce, nemělo by se investovat do pitomostí, preferuji více zeleně na úkor betonu, hlavní město by mělo být mnohem ofenzivnější vůči subjektům, které chtějí v Praze stavět či pro ni pracovat.
Jak to myslíte?
Například právníci. Pro Prahu dělají externě důležité smlouvy – ty se pak ukáží nevýhodnými a myslíte, že to má nějaký dopad na ty experty, kteří je měli na starost? Nemá. To samé platí pro firmy, které provozují pražský majetek, klasickým příkladem je pražské výstaviště. Tam si dělá provozovatel, co chce a hádejte, na čí úkor…
Stačí být tedy důslednější?
Jistě. Není to možnost, ale povinnost. Už mám plné zuby velkolepých plánů, které někdo pro vlastní potěchu vymyslel a které nás stojí miliony korun ročně. Před několika lety například pražská ODS prosadila, že by měla být Praha kompletně pokryta sítí bezdrátového internetu. A víte, jaký je výsledek? Pokryto není nic, ale hlavní město přesto platí desítky milionů korun ročně firmě, která má projekt na starosti.
Tomu se nedá věřit. To jsou jen předvolební řeči, ne?
Ani omylem, mohu vše dokladovat do poslední koruny. Praha je specifická tím, že si opozice nemusí nic vymýšlet. Projekt Bezdrátová Praha nás stojí čtvrt miliardy a každý si může dnes a denně ověřit, že bezdrátový internet zdarma od magistrátu ve své ulici nemá. Nemusím snad ani zmiňovat Opencard, která se nezastavila na prodělku přes tři čtvrtě miliardy, ale stejná firma s projektem nerušeně pokračuje pod křídly Dopravního podniku. Takto bych mohla bez problémů pokračovat dalších sto řádků. Už kvůli tomu nemůžu nekandidovat. Praha je bohaté město – chci, aby to bohatství lidé viděli v kvalitních službách, infrastruktuře, bezpečnosti a ne v projektech, které slouží jako pokladnička pro vybraná individua.