Petr doufá, že je jeho žena pouze přechodně opojená mocí, penězi a možnostmi, které jí její nová práce přinesla. Chce věřit, že se vše jednou zase srovná.
1. Vždycky jsem ji znal a také si ji bral jako skromnou holku, nyní je vše jinak.
Jsem optimista a doufám, že to mou ženu přejde, že je jen přechodně opojená mocí, penězi a možnostmi, které jí její nová práce přináší. Má manželka je neuvěřitelně schopná a cílevědomá. Při dvou malých dětech dostudovala vysokou školu, udělala doktorát a ještě zvládla založit a podílet se na vedení mateřského centra v našem městě, i když zrovna děti nejsou její profesní parketa. Já jsem ji sice vždy podporoval, ale upřímně řečeno, jsem jí moc prakticky nepomáhal, pomáhali nám ale moji rodiče. Já se věnoval práci, ve které jsem se snažil vybudovat solidní jméno a rodinu finančně zajistit.
Díky kontaktům partnera spoluzakladatelky mateřského centra, který si asi všiml, jak je moje žena schopná (a také věděl, jaké má vzdělání), získala má paní velmi dobrou pracovní pozici v jedné nadnárodní společnosti. Netrvalo ani půl roku a má cílevědomá manželka výrazně povýšila. Ve výběrovém řízení strčila do kapsy několik kolegů, kteří se o pozici také ucházeli. Rázem měla takřka trojnásobně vyšší plat než já a řídila asi 150 lidí. Navíc měla vzhledem k charakteru práce otevřené dveře do světa. Přál jsem jí to, měl jsem radost a vlastně se mi i hodně ulevilo, poprvé jsem totiž cítil, že celá tíha finančního zabezpečení rodiny neleží převážně na mých bedrech. Nicméně dnes bych raději nesl tíhu než pýchu a nové móresy mé ženy.
- Jak se vyvíjel Petrův příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Žena vždy komentuje, co mám na sobě a často mě požádá, abych se převlékl.
Chápal jsem, že kvůli práci vyměnila šatník – a to velmi nákladně, a začala chodit do různých salónů. Chápal jsem, že si našla paní na úklid a žehlení. Dokonce jsem rozuměl tomu, že nám tato paní začala i vařit, protože má žena měla méně času a v tom zbývajícím volném chtěla relaxovat a věnovat se dětem a sobě. Nechápal jsem ale, že jsme místo hezkých výletů do přírody začali s dětmi jezdit na golf, který nikoho z nás nebaví. Nevím, proč se mají děti kamarádit s dětmi jejích nadřízených, navštěvovat se s nimi a chodit na různé nesmyslné zájmové kroužky, z nichž většina děti vůbec nebaví. To samé se týká nejrůznějších oslav a párty. Pokaždé když někam odcházíme, komentuje žena, co mám na sobě a často mě požádá, abych se převlékl, protože prý vypadám jako bezdomovec.
Ještě horší je, když neglosuje mé oblečení, ale mne samotného – ale to dělá jen v soukromí. Mezi lidmi se chová naprosto opačně! „Oprašuje“ mé sportovní úspěchy (pár jich bylo, ale je to dávno), vypráví, jaký jsem skvělý kuchař a vytříbený gurmán, jak perfektně umím francouzsky a že je můj otec skvělý lékař. Na pár hodin mám vždy pocit, že jsem někým jiným.
Pokračování 3 / 4
3. Dřív jsem mohl leštit auto před domem, dnes už nesmím.
„Petře, mohl by si své matce nějak naznačit, aby s dětmi neustále nechodila pouze na to hřiště za domem. Děti potřebují rozvíjet, a pokud se budou jen plácat venku, mezi tím sídlištním potěrem, budou peníze za jejich vzdělávání vyhozené oknem.“ Takové a podobně laděné „rady“ slýchám v mnoha variacích takřka každý den.
Dřív jsem mohl leštit auto před domem a chodit běhat ve starých kraťasech, děti mohly lítat u domu po hřišti a mít k svačině tatranku a jablko, dnes jsou pro ni tyto věci naprosto „out“. Nechápu to, vždyť je to tak chytrá ženská! Stačilo jen pár měsíců na nové pozici, a místo prima holky do nepohody mám doma nafrněnou dámičku.
Samozřejmě, že jsem rád, že máme v rodinném rozpočtu mnohem víc peněz a žena je v práci tak úspěšná, ale jako by peníze odnesly pohodu i rodinné štěstí. Přijde mi, že ani děti nejsou nijak spokojenější. Určitě vnímají, jak to mezi mámou a tátou skřípe. Žena mi totiž často dává „sežrat“, kam to dotáhla a kolik do rodinného rozpočtu přináší, zatímco já podle jejích slov „trčím“ už 10 let v jedné bezejmenné firmě, v laboratoři s předpotopním vybavením. Jenže mě má práce baví a nechci ji jen kvůli své ženě měnit.
Pokračování 4 / 4
4. „Jak to vypadá ve světnici, tak to vypadá i v ložnici,“ říkávala moje babička.
„Jak to vypadá ve světnici, tak to vypadá i v ložnici,“ říkávala moje babička a měla
bohužel pravdu. Nějak nám ta emancipace vůbec nesvědčí. Snad bych přežil i ten nezáživný golf a bílé triko s límečkem, ale ta nadřazenost, lehké pohrdání a lpění na hloupostech mě strašně vytáčí. Stále doufám, že to ženu přejde, nikdy jsem si dřív nevšiml, že by měla k takovému chování sklony. Dokonce jsme se spolu občas smáli jedněm společným známým, kteří zdědili hodně peněz a z normálních lidí se během pár týdnů stali neuvěřitelní snobi.
A hlavně, kdyby šlo jen o mě, nějak se se vším časem vyrovnám, jsem docela flegmatik, ale nelíbí se mi, že má manželky chování, názory a ironické komentáře o lidech vliv na kluky.
Chtěl jsem, aby kluci chodili například do skauta, jako já, aby z nich vyrostli féroví chlapi do nepohody – což se kluci dobře naučí v přírodě a v kolektivu, který ctí a uznává nějaké morální hodnoty, v partě kluků, kde za ně žádná „mamka“ neumyje hrnek a nebude za ně nosit batoh. Žena je proti, skauti nejsou dost „in“ a nejen skauti, ale i ježdění vlakem na výlet a třeba i chození na ryby. „Uvědom si, že nevychováváš sedláky, ale budoucí právníky, lékaře nebo manažery, a ti potřebují úplně jiné dovednosti a znalosti, než vykřesat oheň!“ tak tím mě nedávno má žena naprosto odrovnala. Moc doufám, že časem „vystřízliví“ a zase se vzpamatuje.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
