Dokud jsem v manželství vyšlapovala a motala se kolem domácnosti a dětí, bylo vše OK. Když byly děti dospělé, řekla jsem si, že snad je trocha času jít mezi lidi a nečekat, zda mě manžel někam vezme, když doteďka jsme žili jaksi uzavřeně. Mé koníčky, legální, podotýkám, manžel nerozdýchal a z toho teroru jsem za rok a půl odešla. Musím říct, že lituju jediného: že jsem to neudělala dřív.
No a jinak souhlasím, že některé ty příběhy, které tu popisujete, co jste zažily s některými muži, jsou šílené.... :-(
j66: ano, s trím zachraňováním máte pravdu, jsou kultury, kde se považuje za normální, že v případě nebezpečí se zachraňuje jako první rodič - protože co by bylo s dítětem, kdyby on umřel a dítě zůstalo samo.... (jsou pořád země, kde sirotek zemře, skončí jako otrok, dětská prostitutka atd.atd.). Platí to tam třeba i v případech, kdy je nedostatek jídla - jídlo dostane v první řadě rodič, většinou otec, který musí přežít, aby mohl nějak zajišťovat celou rodinu. Pro nás nepochopitelné (já bych samozřejmě taky zachraňovala první dítě :-) ), jinde zcela logická věc.
farah.farah: Pro nás je to šílené chování nechat dceru utopit, ale podívejte se na to z jiné stránky. Pokud na plodnou ženu sáhne jiný muž, tak nejen že ji si žádný muž nevezme, nikdo si nevezme ani jekí sestry a bratrům nedá nikdo svou dceru za manželku. Celá rodina bude vyobcovaná ze společnosti. Pro toho otce i matku je menší bolest obětovat topící dceru než zničit celou dynastii.
farah.farah: já bych byla se soudy co je kultura a co je přirozenost opatrná. Samice taky mládě seřere nebo opustí mládata , to je také přirozené.
farah.farah: Myslím si totéž, podle mě je to zkrátka "vzor" z dětství, to, co zažily děti samy při výchově, čeho byly svědkem, to si pak nesou do života dál a v různé míře to napodobují nebo přeměňují v něco jiného. Teď třeba případ z mého okolí - kamarádka se rozešla s přítelem, který jí vulgárně nadával, ponižoval ji, nakonec to vyvrcholilo fackou, to byla poslední kapka. Pak mi vyprávěla, že vyrůstal jen s mámou, která ho nesnášela a celé dětství mu to dávala najevo, ponižovala ho nejrůznějšími způsoby. Takže on si to jen přenesl a v dospělosti nesnášel všechny ženské a choval se k nim tak, jak matka v dětství k němu. Bohužel mu ani psycholog zatím nepomohl a ona utekl, dokud byl čas...
helza: já si vždy říkám co se těm lidem muselo stát že se chovají takhle......protože to podle mne vždy musí mít nějakou příčinu nemyslím si že se miminka rodí v takové míře s patologickou myslí či psychickou poruchou jako kolik jich to pak má jako dospělí.tak že se něco muselo stát v dětství v rodině co ty lidi zformovalo a oni se naučili fungovat jen tak že vše kontrolují.....vše manipulují a ovládají
j66: něco je kultura a něco přirozenost, každá samice, která se stará o mláďata bude vždy zachraňovat na prvním místě mládě. samozřejmě kulturní podmiňování je šílená...viz třeba případy kdy nechal otec utonout dceru protože záchranáři byli muži a dle jejich kultury na ženu nesmí sahat cizí muž, tak že jim bránil v jejím zachránění....
farah.farah: Co jsem četla, tak v asijských kulturách, jsou na prvním místě rodiče. Mám takový pocit, že tak to mají nastavené i Romové, ale možná si pletu. Takže koho budete zachraňovat jako první, záleží na výchově a okolním společenském prostředí. Ne vždy to jsou děti!!!
farah.farah: Ale on děti miloval - byly jeho a měl být na co pyšný. Jako když chlap miluje svoje auto, nebo co. Ale on musel být první, on vlastně musel být jediný, komu byla věnována pozornost. A věř mi, bylo to mnohem šílenější, než co jsem tady napsala a přesto dokázal zblbnout i psychologa v manželské poradně tak, že jsem z toho vyšla špatná já. Třeba tak, že půl roku bojoval za to, abych nešla do práce a když jsem tedy souhlasila (stejně jsem nesehnala školku), prohlásil, že jsem líná, nic nedělám a do práce mě nedostane ať dělá co dělá. Ale i mnohem horšími a nechutnějšími způsoby.
farah.farah: Já si to plně uvědomovala ve čtyřech fázích. Poprvé před rozvodem, tedy když mi to začínalo docházet. Pak po rozvodu, když jsem pocítila tu svobodu a najednou žádné napětí, když jsem si s dětmi hrála a podobně a nejhorší bylo, když jsem pak poznala svého současného muže a najednou cítila tu jeho pohodu, to, jak mé uspávání dětí vnímal jako krásný okamžik, jak mě miloval nejen jako ženu, ale jako mámu a tím pádem i všechny ty chvíle, které jsem dávala dětem. A když se nám pak narodila dcera - to jsem ořvala, to mi došlo, oč kluci přišli, když byli malincí.
teď jsem si pročetla i diskusi a musím říct, že ty vaše příběhy jsou daleko šílenější než ten článek. :) Musí to být hodně náročné, když máte děti a pomalu se vám ten chlap začne měnit ve svého druhu psychopata....otázky typu koho by si zachraňovaly prní jestli mne nebo děti....z toho mi až běhá mráz po zádech... boha to je snad jasné, že děti.. žárlení na děti mi připadá ještě daleko zrůdnější než žárlení na jiné muže...protože to jsou přeci i jeho děti.......je to až děsivá představa že váš chlap ty děti v podstatě až nenáviděl minimálně v tom okamžiku kdy žárlil na to že mají vaši pozornost..brrrr....hrůza.
j66: No jo, já vím :)))
helza: to jste teda naivní fakt hodně :-( Jak mi před pár lety opáčil jeden uniformovaný: "paní vy se asi moc díváte na detektivky" A zvlášt upozorňuji na různé chování policajta, když přijdete sami nebo když přijdete s advokátem.
Elynor: Však píšu, že jsem naivní, když věřím, že by toho nikdo nezneužil. :))
helza: s takovým názorem na policejní odposlechy nemůžu souhlasit. Nechci žít ve státě, kde bych musela předpokládat, že "velký bratr naslouchá" všemu a všem. Dosud platí, že je odposloucháváno jen to, na co byl vydán soudní příkaz, že se odposlouchávat má, a že k tomu jsou zatraceně dobré důvody, aby mohl takový příkaz být vydán. Bohužel je veřejným tajemstvím, že to ve skutečnosti tak není, a že mobilní operátoři ochotně umožní odposlechy každého, u koho o to policie požádá, protože je to pro ně nejjednodušší, než se s nimi dohadovat a mít potíže (a že by všichni policisté byli křišťálově nezkorumpovatelní, to není příliš pravděpodobné). Navíc se dá i předpokládat, že ne všichni zaměstnanci mobilních operátorů jsou tak spolehliví, že by nevynášeli data, budou-li za to "něco" mít. Nicméně pořád je to nezákonné a když se na to přijde, je viník potrestán, a odposlechy provedené bez soudního souhlasu nemohou sloužit jako důkaz. Nechci, aby možnost naslouchat byla legální a dostupná všem, koho to napadne.
farah.farah: Psalo nás to více už níže - totiž že to není v pořádku. Diskuse o tom, "zda mi to vadí, či ne" je zcela mimo problém, vyvolala ji nechtíc lojzina svými informacemi.
Elynor: Mně by totiž vadilo to, že si píšeme s kamarádkama a nevadilo-li by něco mně, mohlo by to vadit kterékoliv z nich. Na uzavřených diskusích věříme, že je to pouze mezi námi. A hodně by mi vadilo, kdyby někdo vlezl na můj účet, na Dámě, fb, nebo jinde a psal tam něco mým jménem.........................................................................................................................................Na druhé straně mi vadí, že policie má takové problémy s odposlechy. Jako naivní laik předpokládám, že je nezneužije a že při stíhání nějakého zločince jim pomohou, že mohou zabránit i velké tragédii. A že kdo nic protizákonného nedělá, tak mu vadit nemusí.
No tak v prvé řadě je to pokud vím nezákonné.To si hodně lidí neuvědomuje ale ani v partnerství není dovoleno absolutně vše.¨Druhá věc je né o tom zda tam ona má něco závažného nebo ne ale proč má on nutkavou potřebu za jejími zády si něco ověřovat. Pokud by měl skutečně zájem na tom co dělala přes den stačí se jí zeptat. Také nesouhlasím s tím že nesmí mít žádné tajemství, může nastat situace, kdy se jí třeba kamarádka v mailu s něčím svěří co považuje za naprosto důvěrné a jemu pak do toho prostě nic není a pod.Podle mne je to člověk co potřebuje mít nad vším kontrolu...zatím nic nenašel ,ale co by dělal, kdyby našel něco, co by se mu nepozdávalo? Může se z něj časem vyklubat žárlivec nebo může mít časem příliš majetnické tendence.......zatím to podle toho co je v článku vypadá že jiný problém ve vztahu nemají, že on má jen jinak nastavené to co je a co není OK, ale moc tomu nevěřím, podle mne na sebe nějaký problém nenechá zas tak dlouho čekat...Kde není důvěra nemůže být ani láska.
Ještě k článku - jak se tam píše, že mládenec vyzval slečnu, aby mu taky chodila do pošty a do mobilu - to by mě zajímalo vědět, jestli to myslel vážně a kdyby to ona opravdu začala dělat, jak dlouho by to vydržel tolerovat. Tipuju tak týden, kdo ví jestli. Myslím, že by sám takovou kontrolu nad sebou těžko snášel.
helza: ono se řekne - nedávat nikam nic závažného - ale i tak, to, co si píšu s přáteli, rozhodně není určeno nikomu třetímu a kdyby si to někdo četl, tak mi to teda vadit bude. I když to není nic protizákonného, ani konspirativního, ani nic, za co bych se musela stydět... ale jsou to osobní, soukromé věci. Nic, co bych chtěla sdělovat světu, je to určeno konkrétnímu člověku a nikomu jinému. Takže fakt, že by to případnému šmírákovi k ničemu praktickému nebylo, mě neuklidní - stejně by mi vědomí, že to někdo cizí viděl, hodně, hodně zvýšilo adrenalin, a chtěla bych s dotyčným provést krátký proces. Nezáleží na obsahu sdělení, záleží na tom, že se dostane nepravému. A souhlasím s tím, že data se chránit musí. Jak osobní tak i pracovní. Taky to v rámci možností dělám, i když žádná ochrana samozřejmě není neprůstřelná, ale tak nějak si pořád myslím, že valná většina lidí je slušných a nedělají takové věci. Zejména pak mí bližní. Pokud bych zjistila, že to tak není a že jsem se v nich zklamala, druhou takovou příležitost už nedostanou, a zvýším úroveň ochranných opatření, preventivně.
Elynor: lebahu podle mého nechtěla říct, že by jí nevadilo, kdyby ji někdo někde šňupal, níže už psala, že takové "kámoše" by si domů ani nepustila. Nemluvě o tom, že se žárlivcem z článku by jakýkoliv vztah, jak ji znám, bleskurychle a rázně ukončila. Jenom reagovala na rady lojziny tím, že místo nějakého obranného programu jí stačí nikde nedávat nic závažného, takže případný šmírák by stejně nic nenašel. Já si podobného "miláčka" zažila, utekla jsem nakonec se dvěma dětmi (2+3 roky) a bez ničeho, dobře vím, oč tady kráčí. Rady lojzininy věřím, že se mohou hodit a díky za ně. Ale kdyby mi někdo šňupal v mobilu, či netu, tak taky nenajde nic, co by mě zničilo. To ale neznamená, že bych to brala jako normální.
Je to manipulátor a lhář. Dělal jí to za zády, takže moc dobře věděl, že se to nedělá a ne, že je to normální, jak říká teď. A i kdyby byl tak tupej, že mu to normální připadá, tak ona řekla "ne" a on jí na to "ne" kašle. Nerespektuje ji. A když on kašle na to, co si ona nepřeje, aby dělal, tak nevím, jestli to je láska, spíš kontrola a ovládání druhého.
Však já to nepopírám, u nás nikdo nikam neleze i když je všechno volně dostupné, nezamčený mobil a společný počítač. To bylo jako reakce na sledovací programy, že i kdyby si někdo na mě nějaký nasadil (nevím proč by to dělal) stejně mu to bude k prdu, páč nenajde nikde nic co by nebylo veřejně sdělitelné nebo za co bych se styděla.
lebahu: Ano nikde nic nezveřejňovat je také řešení, ale nic to nemění na tom, že můj mobil, můj mail, můj Skype, můj chat a moje pošta je pro druhého tabu a stejně je to naopak. Prostě i v partnerství potřebuji soukromí a zároveň respektuji soukromí toho druhého.
lebahu: no to zas ne, jak je ctěná libost :-) to teda já osobně trpět nehodlám, a je úplně jedno, co by dotyčný šmírák našel nebo nenašel - už to, že vůbec má tu drzost něco hledat, se musí rázně zamezit. Stejně jako si nepustím do bytu nikoho, kdo by tam začal rejdit a otvírat šuplíky a hrabat se mi ve věcech, tak stejně tak si nepřeju, aby se mi kdokoli přehraboval v elektronických datech, a pochopitelně ani ve fotkách či dopisech papírových. Takovou osobu bych jako spolubydlící nestrpěla.
Holka, utíkej co můžeš. Mám kolegyni, které dělal ten její to samé. Říkala, že jí to nevadí, ale když jí začal dělat žárlivé scény, nikam nemohla sama chodit a dokonce ji párkrát uhodil, tak se probudila, a i když spolu mají dítě, tak zavčas od toho psychopata utekla. Takže pozor na vlka v rouše beránčím.
Mně osobně šmírování nijak nevadí, myslím, že není nic, z čeho bych měla děsy, kdyby to kdokoliv našel. Ale taky nemám internetové bankovnictví a nikde si nezapisuju čísla bankovních účtů. Myslím, že jde i o to, aby se ti někdo nenaboural do nějakého tvého účtu na netu (tedy ne bankovního) a tvým jménem nepsal nějaké šílenosti, třeba nenávistné, rasistické a podobně. Těch způsobů zneužití tvé identity je ale víc.
Ve článku šlo o to, že partner dívky byl stalker. A já psala o tom že můžeme sledovat druhé, aniž by o tom věděli, aniž by se to vůbec někdy dozvěděli. Nikdo totiž k nikomu nepřijde a neřekne" máš ode mne dáreček v pc a díky tomu vím, co píšeš a s kým si píšeš. Proto jsem napsala, nikdy neříkej nikdy... Protože nejde jen o hesla.Pro tu dívku sem vkládám informaci, jak banálně to začíná a jak to často tragicky končí. Proto nemyslím že by měla setrvávat v takovém svazku - dobré čtení - http://www.policie.cz/clanek/prevence-stalking.aspx. Trable s "kamarádkou" - http://www.rodina.cz/nazor17048741.htm, všude tam se dočtete, že to, o čem jsem psala, utok na vaši osobní svobodu nebyly jen plané řeči. Pokud to někteří nepochopili, je mi líto, tak pro ně to určeno nebylo.
Elynor: Ono stačí nikde nedávat fotky apod. za který by se člověk ve slušné společnosti styděl a nepsat nikde nic, co by člověk kdekoliv veřejně neřekl a může tě šmírovat kdo chce, jak je ctěná libost.
lojzina: do určité míry máte pravdu - člověk má být na svoje data opatrný. Ale naštěstí těch "sledovačů" není zas tolik. Většinou si lidi prozradí přístupy a hesla sami, ani se nikdo nemusí moc namáhat, například jsou spousty lidí, kteří si hesla napíší na papírek a nalepí na monitor, nebo na nástěnku v práci. Používají hesla jen tam, kde nezbytně musí, jinak se tím nezatěžují, protože kdo si to má pamatovat. A jako heslo použijí něco snadno uhodnutelného - jména dětí, psů, partnerů, data narození, názvy oblíbených míst, prostě něco, co lze uhodnout, pokud člověk dotyčného blíž zná. Navíc na sebe na internetu vykecají kde co, a neuvědomí si, že z těch mimoděk poskytnutých informací si někdo může dát dohromady jejich identitu. Někdo má na tohle vysloveně talent - projevuje se tak specificky, že lze jeho "stopu" sledovat na různých serverech, i když používá různé nicky. Samozřejmě je dobré vědět, jak se má člověk chovat bezpečně, ale zase nic se nemá přehánět - kdybych nemohla věřit svým přátelům a rodině, a musela bych se jistit, aby se nedostali k mému počítači, tak to by bylo hodně smutné. A naopak, snažit se někoho šmírovat pomocí sledovacího programu, to bych se musela stydět kouknout se na sebe do zrcadla.
lojzina: Dcera má pubertu právě zdárně za sebou (takže už ji prožila s FB a chytrým telefonem apod) a kupodivu ji přežila bez úhony i bez mého šmírování.
lojzina: A k čemu by někomu moje heslo k FB bylo?A to sledování dětí (s kým si píšou apod.) je stejná prasárna jako tady sledování manželky, i když je to jako pro "jejich dobro", aby nenaletěly pedofilovi. Pokud dítě nepoučím a nebudu mu věřit, ale budu ho šmírovat a vyslýchat, koleduju si tím o malér.
labahu, paradox života je, že lidem často ubližují právě jejich nejbližší. A sledovat je chtějí také oni nejvíce a samozřejmě i "kamarádi" a spolužáci..(zkušenosti).Proto si vzpomen na jedno říkadlo, pravdivé: Nikdy neříkej nikdy. Bude Ti k tomu stačit pubertální dcera, která nechápe, že se o ni bojíš - například.Nebo závistivý kámoš, že máš tu holku, která jeho nechtěla.A zajímá ho, co si spolu píšete.Kolega v práci, proč to máš lepší u šéfa..atd.
lebahu 14. 5. 2016 09:41 Netrpím stihomanem. To je k smíchu. Z hlediska své profese se často setkávám s naivními lidmi, co myslí, že se jim na facebook nebo tablet či počítač naboural hacker. Což je uplná pitomost. Na to, aby jste byli hackeři a chtěli odhalit hesla, musíte mít IT vybavení, které nestojí jen třeba sto táců, ale daleko víc, ani byste těm sumám nevěřili. FBI má takové IT programy za miliony dolarů. Takže opravdu je pravda, že za hesla, která znají vaši příbuzní, spolužáci, žárliví stalkeři a podobně, vybaveni obyčejnou, běžnou IT technikou, můžou jen sledovací programy. Pracují na principu, že co napíšete na klávesnici, to se jim zobrazuje na jejich pc. Nestojí moc, pár tisíc, ale musíte umět být rychlí a dostat se k těm zařízením, které chcete sledovat. Hodně toho využívají starostliví rodiče, když si 13ctiletá dívenka začne dopisovat s podezřelým mladíkem, nebo spíše rádoby mladíkem, především pedofilem, nebo zatouží po životě v cizích zemích..s tragickým koncem. Že o tom nevíte, neznamená, že to neexistuje.A než začnu psát bludy, tak si ověřím, jestli náhodou to není pravda lebahu. Až se Ti stane, že někdo získá Tvé heslo k FB, tak si polož otázku, kdo Tě navštívil, kdo měl v ruce Tvůj tablet, mobil, notebook...Jinak k otázce - kdo ztratí moji důvěru, už ji nikdy nenabyde, miluju totiž svobodu, pána bych tedy včas odmítla.A poslední rada - když zadávám heslo, píšu si je na zápisník a z toho to kopíruju pak myší do pc, tím se nepotřebuju dotknout klávesnice, funguje to.
Elynor: Koukám, i tys poznala někoho takového. Myslím si, že každá, která má za sebou podobnou zkušenost nemůže nekřičet: "utíkej, utíkej, utíkej!!!!" A kdybychom měly vypsat všechno, co nám takový vztah nadělil, to by bylo písmen. :)
Určitě je dobré vědět, co sem napsala lojzina. I když si člověk myslí, že teď hned tuto informaci nepotřebuje, jednou se mu hodit může. K příběhu - ani minutu bych s ním nezůstala, ne že od vánoc přemýšlet, jestli s pánem není něco v nepořádku. Je to ve velikém nepořádku, a obvykle se takový člověk nezmění a nepřevychová, spíš dokope svou oběť k poslušnosti. Taky jsem nějaký čas byla s takovým majetnickým pánem, nebydleli jsme spolu, ale i tak zastával názor, že když mám jeho, tak už nikoho dalšího nepotřebuju, nemusím si tudíž psát s jinými lidmi (kromě maminky, to bylo dovoleno), a konec konců ani moje kamarádky nemusím přece vídat tak zbytečně často, je to čas, který bych měla být s ním, jestli ho miluju. On mě miluje a tudíž je mu vzácná každá minuta se mnou, a taky nechodí za kamarádama, ne? V okamžiku, kdy sílu mé lásky začal poměřovat délkou mých mailů, a napsal mi - "dneska jsi mi napsala jenom 63 písmen, i se spojkama, ty už mě nemiluješ?" - jsem pochopila, že budoucnost musí mít jinou podobu :-))
lebahu: hihihi, napsala jsem stihiman, místo stihoman.....No jasně, naprosto s tebou souhlasím. Tak je to se vším. Nemůžeš trvale myslet na to, co je v životě černé, ohrožující a nebezpečné i když je a i když o tom víš. To bys žila jenom napůl, nebo bys nežila vůbec, jenom bys stavěla hradby. Lojzina nám předala nějaké info, pro ni možná nové, možná z nějakého osobního, či profesního důvodu hodně důležité. A snad ani ne zcela mimo mísu, kdoví, jak se bude příběh vyvíjet dál. A možná, že se bude tato informace někdy hodit i někomu z nás.
helza: Pokud bych měla mít strach pustit kámoše, kterej je u mě na návštěvě k počítači, když se chce k sobě mrknout třeba na maily, aby mi náhodou nenainstaloval do počítače sledování... to bych se musela totálně izolovat od světa úplně, když i lidi, které mám ráda a kterým věřím by měli být takto nebezpeční. A lidi kterým nevěřím si prostě domů nezvu.
lebahu: U lojziny ale asi půjde spíše o profesní záležitost, ne o stihiman. Možná je ajťačka, nebo policistka.
lebahu: Souhlas, v normálních rodinách to tak funguje. Mně to někdy i štve, když mi muž nese mobil, ten zvoní a zvoní a on ho nezvedne, protože je pro mě. I teď si tady klidně píšu a vím, že i kdyby stál za mnou, určitě nenakoukne, co tady mastím.
lojzina: Řekla bych že v tomto případě nejde o pouhou ochranu mobilu, ale o záchrau a rychlý útěk pryč od něj. Mobil by si samozřejmě asi před ním měla ochránit, je pravděpodobné, že ji bude sledovat dál. On totiž už samotný rozchod bude asi dosti dramatický. Ale čím déle ho bude odkládat, tím hůře.
lojzina: To už je slušný stihomam, ale nebojte, dá se to léčit. Tak nějak u nás doma můžou zůstat nezaheslovaný mobily na stole, otevřený počítače a klidně i volně přístupný větší finanční obnos... a garantuju, že nikdo z okruhu mé rodiny a přátel (tedy lidí, kteří tu bydlí a nebo si je domů zvu a nehlídám každý jejich krok) se ničeho z toho ani nedotkne.
hynek: Myslím si, že většího pitomce a ideálnější protějšek pro takového žárlivce, jako jsem byla já, už nenajdeš. Přesto i u nás nakonec došlo k tomu "horšímu případu" a já popadla děti a z manželství odešla. Tehdy ale bylo jednodušší odejit s dvěma dětmi prázdnou a začít od nuly. Sám rozvod už byl dosti hororový, ovšem nějaký spor o majetek se žárlivcem si popravdě ani nedokážu představit.........................................................................................................................................On totiž takový člověk asi nakonec potřebuje svou majetnickou a žárliveckou agresi nějak uplatnit a když má ženu tak zamilovanou, hodnou, splachovací, až pitomou, najde si způsoby jek ji vmanipulovat do zcela bezvýchodných situací, kdy jí může "dát kapky". Stačí, když si vyrazí na tanečky - půjdeš s ním, chceš se předvádět chlapům. Nepůjdeš, určitě si pozveš chlapa. Souhlasíš s ním v čemkoliv - nezáleží ti na něm. Nesouhlasíš - nestojíš za ním. ...
lojzina: Další možnost je, že uděláte zálohu kontaktů, potom dáte na mobilu tovární nastavení a nic mu už odcházet nikam nebude. Kamarád stalker se bude chtít dostat znovu do vašeho mobilu a proto vás bude intezivně vyhledávat, aby se k němu dostal. Takže spolehlivě poznáte, který šmejd to byl.
Jsou už dávno programy a to jak do mobilu, tak hlavně na počítače, které z flešky nainstalujete sledované osobě do zařízení, ta nic vůbec nepozná, ale všechny její zprávy bude na svém zařízení číst ten, kdo jí to nainstaloval. Tohoto hlídacího psa bych si nechala zkontrolovat v servisu nebo pořádným antivirem typu Kasperský a podobně. Jinak až po kontrole si VŽDY zamykejte tato zařízení i když jdete jen na WC. Tomu stalkerovi na to stačí jen pár vteřin, aby to nainstaloval. Proti šmejdům se brante lidi. Ani kamaráda nenechávejte samotného u pc či mobilu, proto to má zámky lidi a nejlépe na heslo a zamykejte i kvůli pár vteřinám, třebaže zalijete jen čaj. Chápejte, až se budete přihlašovat, vaše hesla jdou i k němu. A lidi myslí, že hacker...ne, váš mizera kámoš !!
Kupodivu, zde vůbec nepůjde o Vojtu, ale o Petru. Jsou hodnoty, které akceptujeme a které ne. Tak jak je pro pána "normální" lézt BEZ VĚDOMÍ druhým do mobilu, pošty, mailu, tak je pro majoritní společnost podobné jednání nejen osobně nepříjemné a urážející, ale i společensky nepřijatelné. Natolik, že může jít dokonce o trestněprávní delikt. Jiná věc je, na čem se lidé mezi sebou dohodnou. To se nestalo. Co z toho plyne? Vojta je imanentní žárlivec, s narušenou sebedůvěrou. Takový člověk je velmi rizikovým faktorem pro vztah, bez ohledu na jiné, třeba i skvělé, vlastnosti (zodpovědnost, smysl pro rodinu, sympatické chování...). Pokud Petře nebude vadit v lepším případě "jen" prohlížení soukromí, omezování osobní svobody, vyptávání "komu co kdy" psala, soustavná potřeba utěšování o věrnosti, v horším neustálé špizování, následné žárlivé scény, bití, někdy žel i ublížení na zdraví a smrt, pak nemusí v sobě nic řešit. V opačném případě si bude muset vyptat klíče od garsonky zpátky, nebo hledat "jinačí byt".
niki.6: U nás stejně, po 13. letech. Ale děti byly naštěstí ještě malé. On žárlil i na děti. Dodnes si pamatuju, jak mě vyslýchal, koho bych - kdyby se topil on i děti, zachraňovala jako prvního. A dodnes si pamatuju jeho zuřivý pohled v zádech, když jsem jim večer četla pohádku.
Dasa52: Nejspíš jde o diskusi o tom, jak pisatelka nakoukla omylem a ... Tam podle mne nešlo primárně o to, zda je špatné šmejdění v mejlech a mobilech partnera. Tam šlo o to, co v té náhodně otevřené složce slečna našla. A o to, že část diskutujících považovala její obsah za tak pobuřující, že bez ohledu na to, jak byl objeven, o něm diskutovala a jeho autora odsoudila. A taky se diskutovalo o tom, zda se to může stát - totiž omylem otevřít cizí složku - a zda se má dotyčná partnerovi přiznat, že to udělala, nakoukla atd. A ano, kdosi tam tvrdil, že to určitě dělá každá, jenom se k tomu nehlásí. V každém případě byla tuším jediná. A možná i ona by vnímala tohleto pravidelné prohledávání mobilu jinak a i ona by viděla, jak moc to není v pořádku. Samozřejmě jistě to vědět nemůžu.
Muhehe! Tak kde jsou ti diskutéři, co tady nedávno psali, že na tom není nic špatného? Osobně radím udělat tomu rázný konec. Není o co stát. Chlap, který považuje ženskou za svůj majetek není vhodný partner. Nechápu to, fakt se to vymyká mému rozumu. Soukromí je něco, čeho se nehodlám vzdát za žádnou cenu.
Vřele doporučuji - sbalit kramle a bič a pryč!!!!!!!!!!! Tohle znám na vlastní kůži. Nejdřív chce odříznout od přátel a pak od rodiny. Nakonec citové vydírání a končil výhrůžkami smrtí. Bohužel v tom zahučely naše dvě děti a rozvod po 15 letech nebyl žáden med. Zmizte, dokud je čas a nepojistí si vás "náhodným" těhotenstvím :(((.
Naprosto souhlasím s Mata69 a Helzou. Také jsem si zažila podobné. Např.chtěl abych si nalakovala nehty červeně (nehty si nelakuji vůbec) se slovy "Kdybys mě milovala, tak to pro mě uděláš!" odpověděla jsem mu, že pokud by on miloval mě, tak to po mě nežádá, když ví, že to nemám ráda. Je jen otázka času, kdy se bude muset dovolovat, zda smí jít do obchodu nakoupit sama apod. Je to opravdu chorobný žárlivec. Chce ji vlastnit.
Bude hůř, tohle je začátek. Sama to cítíte, že to není v pořádku a nejste s tím v pohodě. Příště mu budou vadit vaše kamarádky, bude se zajímat kudy chodíte z práce, s kým jste tam mluvila. Psala to už Helza, tihle žárlivci jsou na pohled úžasní partneři, milují až za hrob, nepotřebují jiné přátele, chtějí být jen se svou láskou. Není to zdravé. Jestli tohle dělá v samém začátku vztahu, je to špatné. Já to nevidím jinak, než ze vztahu vycouvat. Dokud je čas. Pak to bude totiž těžší a těžší.
Chorobná žárlivost je strašlivá věc a s takovým člověkem se žít v žádném nedá - bude se totiž stupňovat a bude hůř. Nejhorší je, že právě tito lidé bývají ve vztahu naprosto úžasní, pokud je jejich partner jejich - jejich zcela a se vším všudy. Prožila jsem manželství s podobným, dokonale milujícím mužem a dlouho jsem neviděla, nebo nevnímala tyto náznaky. Dnes bych prchala, dokud je čas. Jeho tvrzení, že není co skrývat a podobně, jsou čirá demagogie a proti té nelze nikdy nijak argumentovat. Pokud autorka stále věří, že nejde o nic vážného, ať se zamyslí nad tím, kolikrát v době společného soužití strávila večer sama s kamarádkami, kolikrát si sama, bez něj někam vyrazila.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.