Petra (36): S kamarádem jsme si „zbyli“: Může fungovat vztah z rozumu?

3vca: jestli slečna má potíž vnímat toho dotyčného jako muže, tak s ním vůbec neměla chodit na rande, a něco si s ním začínat. Měla říct rovnou, že není pro ni dost přitažlivý a že teda chce ještě čekat na tu velikou lásku. Nějaké srandičky od spolužáků by pustila jedním uchem tam a druhým ven, nechala to bejt a šla hledat prince. Jenže ona se rozhodla zkusit, jestli by to náhodou nešlo, což samo o sobě je dost hazard, není to pokusnej králík, aby si s ním zahrávala, a teď má problém, který si ovšem sama způsobila. My jí to nevyřešíme.

Pracuju se starejma lidma a při práci si vyslechnu neuvěřitelný množství příběhů a vzpomínek. Paradoxně nejtrvanlivější a nejspokojenější bývají sňatky z rozumu. Ty, který začínaly "velkým třeskem", láska až za hrob... se buď rozpadly a nebo (protože to je generace, kde se rozvody ještě moc nepěstovaly) to bylo trápení do smrti jednoho z nich.

3vca: Tak proč s ním lezla do postele (s bráchou by tam taky nelezla)? "Špatná" je tím, že předstírá, jak ho má ráda, jen aby nebyla sama, ale přitom paralelně hledá jestli se neobjeví někdo lepší.
Fajn, ať mu to na rovinu řekne, že je jen náhražka a on ať se rozhodne, jestli to bude brát taky tak, nebo jestli se na ni vyprdne.

Zdravim komentujici,
mam z toho dojem ze nikdo z Vas nema tuseni, o cem ta pani mluvi.
Chtel byste nekdo chodit treba s vlastnim bratrem? Bratrancem nebo chlapcem, se kterym vyrustate celej zivot? .. Prisli byste si v takovym vztahu oka?
Kdyz tam neni pritazlivost, tak tam proste neni. A to se jen tak nezmeni. Delate tu vsichni chytraky a jak je pani hloupa a nezrala.
Ovsem ani jeden z Vas. Ani jeden z Vas. By nechtel bejt ve vztahu s nekym, kdo ho nepritahuje jako muz/zena, koho mate potiz tak vnimat.
Pisete tu opravdu jenom pseudomoudry kecy.

Člověk se může naučit mít druhého rád, když chce a snaží se. Ale slečna nechce, ona by si radši počkala na "něco lepšího", otázka je, zda je sama takový zázrak, aby si mohla takhle vybírat. Je to poněkud nefér vůči tomu mládenci. Mohla by s ním sice nějaký čas pobýt a přitom se rozhlížet, není-li někdo na obzoru, ale on by to měl vědět, že je jenom nouzovka na přechodnou dobu, aby se taky mohl dle toho zařídit.

hynek: přesně tak! Píše že je hodný, hezký a nevím co ještě. Co by za takového jiné ženské daly. 8 z 10 by ho určitě bralo kort v jejím věku. Potřebovala by pořádné zklamání od jiného chlapa a pak by si takového vážila a byla za něj ráda. Život holt je složitý,že.

Tak ta je úplně out a nezbývá jí nic jiného, než zůstat sama...

Nehledě na to, že pokud ona dáma postrádá v milostném životě vášeň, je to s největší pravděpodobností tím, že ji tam nevkládá a čeká, co bude. Očekává zázraky výměnou za vlažný čaj v oprýskaném šálku.
Pokud se hodlá neustále soustředit na absenci LÁSKY z její strany, vlastně si jakýkoliv nárůst citu a přerod v lásku zakazuje a nemůže si tak ani všimnout, že "už je to ono".

Sňatek z rozumu určitě fungovat může, ale tenhle případ to nebude. Paní totiž ještě na toho "pravého" čeká, Dokud si v tom sama neudělá jasno, tak bych jí vztah s kamarádem nedoporučovala. Pokud to není jen kamarád s bonusem, tak by mu tím opravdu ublížila. .

Mnoo,kdysi dávno rodiče dohazovali svým dětem protějšky,protože s odstupem viděli jak své děti,tak potencionální adepty na manžela(manželku).Odhadli předem,zda se k sobě hodí postavením,vzděláním,sociálním původem atd. Dnes je nejdříve šílená láska,pak šedivý život,nakonec ošklivý rozchod, rozvod.Myslím si,že je lepší prožít spokojený život bez šílené lásky: přátelství je pevnější svazek.A hlavně: jistotu nemáme v ničem,jen ve smrti.Hlavně nepodvézt přítele,raději se mu přiznat s nejistotou,než ho ranit náhle se zjevivší láskou k někomu,koho neznáte,jen se necháte obalamutit žvaněním,a pak se ukáže jen hrozná pravda:že nesahá vašemu kamarádovi z mládí ani po kotníky,leč bude již pozdě,nikdo si nenechá enónovat na hlavu a vy zůstanete úplně sama,bez blízké duše.

Jestli slečna čeká na prince v bílém Mercedesu, musí sama být princezna v červeném Ferrari. To, že dosud nemá partnera svědčí o tom, že nenašla rovnováhu mezi svými požadavky a tím, co je sama schopna nabídnout. Dopadne jak ta v článku, co zde vyšel nedávno "je mi 50 a stále nikoho nemám, mám taky právo na lásku?".Moje doporučení je, ať svého kamaráda pustí k vodě, ne kvůli sobě, ale kvůli němu, protože je to normální oportunistka a až se objeví někdo jiný, kdo jí bude schopen dát jejích "5 minut vášně", tak současného kamaráda bez milosti pustí k vodě a ublíží mu a jeho připraví o možnost najít si někoho, kdo ho bude mít rád

....a s padesátkou na krku stále čeká "co když přijde ta pravá láska".....

co když, co když.......přijde mi poněkud dětinské zakládat rozhodnutí o vztahu nebo sňatku na obavě že mi možná něco imaginárního v budoucnosti uteče. Jedno je jisté, budoucnost je nejistá. Co když ji za rok přejede auto a ona ochrne, co když pravou lásku nikdy nepotká a co když ano....no tak to prostě bude řešit až to nastane....Neříkám, že do toho vztahu má nebo nemá jít, ale rozhodně by se měla vybodnout na to vázat to rozhodnutí nějak na možného budoucího milého. Jde o to jestli s ním chce nebo nechce být teď. Pokud je to teď OK ale není to ideální a není zatím jiná alternativa...proč v tom chvíli nesetrvst. Jestli jí ale hodně trápí že tam není láska jestli ji to svazuje a ve výsledku je jí hůř než když byla sama tak pryč od toho.