PETRA (40): Nemohla jsem otěhotnět, a tak mě přítel sledoval

PETRA (40): Nemohla jsem otěhotnět, a tak mě přítel sledoval

Petra prožívala velkou lásku a velmi toužila po miminku. S partnerem se jí však nedařilo počít, což vedlo k hádkám. Nakonec zjistila, že ji tajně sleduje…

Když mi bylo třicet, měla jsem pocit, že mi pomalu, ale jistě ujíždí vlak. Pak mne ale potkalo naprosto nečekané štěstí. Seznámila jsem se spolumajitelem reklamní agentury, který byl chytrý, pohledný, uměl vydělat peníze a s ničím neměl problém. Zamilovala jsem se strašně a měla jsem pocit, že už nemohu být šťastnější. Bylo mi v té době třicet a o své se hlásily i mé biologické potřeby stát se už co nejdříve matkou.

Ze začátku fungovalo všechno skvěle. Rozuměli jsme si ve všem, nikde nic neskřípalo, měli jsme pronajatý domek a mluvili jsme o budoucnosti. To, že budeme mít dítě, bylo jasné a plánování bylo krásné. Zatím jsem chodila do práce, ale dohodli jsme se na tom, že jakmile otěhotním, zůstanu doma a budu maminka na plný úvazek. Jenomže se nám početí dlouho nedařilo a atmosféra houstla.

Byla jsem nešťastná a vystrašená, že se nám to nepodaří. Partner Marek byl čím dál tím podrážděnější a začali jsme mít celkem velké rozpory. Marek se někde dočetl, že plození brání někdy i to, že má žena více sexuálních partnerů. Od toho okamžiku mne začal podezírat, že mu nejsem věrná.

Situace se vyhrocovala, hádali jsme se kvůli všemu a bylo jasné, že v takové atmosféře na početí miminka není ideální chvíle. Jednou se mi podařilo v autě vylít kávu na sedadlo spolujezdce. Flek byl příšerný a já si řekla, že tedy alespoň nechám vyčistit auto pořádně a odjela na ruční mytí do nákupního centra. Když jsem se vrátila za dvě hodiny, pán z automyčky mi podával telefon se slovy, že jsem ho měla zapadlý za zadní sedačkou. Ten telefon jsem nikdy neviděla...

Zkusila jsem se do mobilu dostat, ale byl zaheslovaný a nepodařilo se mi to. Kolegovi v práci jsem vyprávěla, že je to nějaké divné, že jsem měla v autě telefon, o kterém nic nevím, a že jsem nikoho, kdo by ho tam mohl vytrousit, nevezla. Kamarád mi vysvětlil, že se někdy zapnutý mobilní telefon používá i jako GPS – že tedy zaznamenává pohyb toho, kdo ho má u sebe.

V tu chvíli mi všechno došlo. Měla jsem od Marka v autě špionážní techniku. Když jsem na něj uhodila, jeho reakce mě šokovala. Rozkřičel se na mě, že se nemůžu divit, že mi nevěří, že jsem pořád někde v trapu a že i kdybych byla těhotná, určitě by trval na genetických testech. A to byl konec. Došlo mi, že s takovým žárlivcem bych měla ze života peklo a rozešla se s ním. Dodnes ale vzpomínám na ten šok, když jsem zjistila, že mě nejbližší člověk nechal sledovat…

Doporučujeme

Články odjinud