PETRA (42): Podvedla jsem manžela. Snažím se náš vztah po nevěře obnovit

Já být manžel Petry, řeknu jí na rovinu, že zrazená důvěra se už z logiky věci nikdy neobnoví, takže buď konec, rozvod, což bych volil a nebo ještě teoreticky druhá možnost, můžeme to spolu nějak pytlíkovat dál, ale už nikdy to nebude jako dřív. Tak si vyber a pak si ale nestěžuj. Mimochodem kdo podvede jednou, není pak otázka zda, ale jen kdy podvede znovu. Podvádějícího totiž pak na uzdě nedrží morálka a svědomí, pouze strach z dalšího průseru a následků. A tenhle strach vždy po čase zeslábne... Kdo chce jistotu, že ho partner už skutečně nikdy nepodvede, je jediné řešení, rozchod (rozvod), i za cenu obtíží,s tím spojených.

Já se ze zásady odmítám ženit, protože i jako chlap se o sebe plně dokážu postarat sám včetně domácnosti (úklid, vaření, praní, žehlení atd.), čili ženskou vyjma sexu a občasných společných chvil (výlety, víkendy, dovči) vůbec nepotřebuji, takže proč si ji držet pořád doma. Takhle jsem zcela svobodný, nikdo mi do ničeho nekecá, dělám si co chci, kdy chci, nemusím řešit nějaké problémy partnerské i vyplývající ze spolubydlení a jako doživotně zajištěný nebudu ze svých vydělaných peněz nikoho živit, vyjma sem tam pozornost, dáreček, zaplatit večeři atd., to zas ano. Zkrátka když už to neklape nebo mne už dotyčná nepřitahuje, tak zvonec a konec, holek jsou kvanta a jak se říká, za ženskou a za tramvají se neutíká, za chvíli přijede další. V tomto kontextu jsem nikdy nebyl nevěrný, prostě jsem s původní skončil, když se objevila nová. Totéž naopak, pokud by mi byla partnerka nevěrná, a je jedno, jestli víckrát nebo jen úlet, okamžitě konec, sbohem, přes to nejede vlak. Též se pevně držím zásady, je-li konec, tak definitivní a nevratný, už mi nikdy nevolej, nepiš, zapomeň. Nějaké druhé vstupování do stejné vody ani smykem. A zásada č.2, snad ta nejdůležitější, nedopustit, aby dotyčná se mnou počala. To je oblíbený častý trik, jak se dostat k chlapovým penězům, i kdyby mě už nechtěl, stáhnu ho aspoň o alíky.

Až paní zjistí kolikrát jí byl manžel nevěrný, tak polituje že to bylo jen jednou... :)))

Na nevěru musí mít nevěrník určitou úroveň a inteligenci.Zde příklad toho,jak Petra svůj úlet naprosto nezvládla a následky žehlí až moc dlouho.Zkušený nevěrník je připraven, hlavně se nepřizná,ani kdyby ho mučili,zapírá a mlží,má předem vše rozmyšleno. Petra se nechávala oblbovat od nějakého kolegy v práci,zřejmě mu skočila na špek ( on = zkušený nevěrník???) a dál už asi nebylo nic,sex nestál zanic ,někdo je načapal při činu,a proto asi Petra honem honem vše nic netušícímu manželi vyklopila,snad v domnění,že předejde udání,nebo snad že by měla výčitky svědomí? Tak nyní může snášet modré z nebe a dělat mužíčkovi pomyšlení a lézt po kolenou a čistit mu obuv....a ono nic,žádné rozhřešení,žádné "ale tak si to tak neber,Petruško,že jsi uklouzla,však ono to přejde" nenastalo. A nyní, co dál?

Mě by zajímalo, kdo tyhle články vymýšlí.Příště by měl být redaktor trochu pečlivější, aby to znělo alespoň reálně.
Paní(42 let), syn vlastní firma, dcera veterinářka.
Opravdu nevím, v kolika by musela mít první dítě.
I kdyby syna v osmnácti, a dceru hned v devatenácti, tak to stále, s délkou studia veteriny, nevychází.
Takže příště pečlivěji, pane redaktore:-D
Nebo spíše paní redaktorko.
Za mě tyhle slátaniny píšou zapšklé ženy pro další zapšklé soukmenovkyně;-D

Řekla bych, že chudinku z ní nedělám. Jde mi o adekvátnost reakce manžela. Půl roku si od ní nechat, abych tak doufám formulovala přesně, posluhovat, aniž bych ze strany muže zaujala jednoznačné stanovisko, jestli jako s ní hodlám zůstat, nebo zda mě tím dopálila natolik, že se s ní stejně rozvedu, až s tím fullservisem jednou přestane, taky není moc fér. Z jeho strany. Samozřejmě, od ní vzešla prvotně ta rána pod pás. Ale je namístě spíš říct, mám tě ráda, udělala jsem chybu, nechala se pobláznit, ale chci s tebou zůstat, stojíš o to, abychom udělali tlustou čáru? Než dělat doma služku a nemít za to ani uznání, ani nic, jen být a stravu?

Ono je hlavně divné, že se někdo vůbec přiznává. Co si myslí, že se tím vyřeší? Nebo napraví? Nebo získá? Nikdy nic, vždycky to může vést jedině k větším problémům.

Asi souhlasím s tím co napsala Radna, že je to celé nesmysl. Petra 42 let a starší syn má firmu a mladší dcera veterinářka ??? A ještě si neumím představit , že někdo přijde domů a řekne byl/la jsem nevěrný/ná a víckrát se to nestane.

Pan Jarda se vyjádřil jasně, krátce a nekompromisně, leč asi špatně formuloval svoji úvahu ohledně řešení situace. Vyhodit můžete tak leda rozbité boty. Ohledně manželky je to trochu složitější. Máte zřejmě na mysli rozvod a majetkové vypořádání, viďte. I přes chybu, kterou udělala, je manželka Petra nebo jiná přece jen člověk. Samozřejmě lze být nesmiřitelný, neodpustit. Na to má muž, kde hodně hraje roli uražená ješitnost, právo. Otázka je, zda ta, kterou si potom vyberete, nebude dělat zase jiné chyby. Ostatně, kdo je bez nich. Je potřeba si uvědomit, že existuje plno jiných problémů v manželství. A že určitě je i plno nevěr existujících, opakovaných a nepřiznaných. Pokud se muž chce trvale hrabat v jednom poklesku a trvale ho dávat své ženě takzvaně sežrat, nepřinese to nic kladného ani jemu, ani jí. Žena, která tu chybu udělala a přiznala se k ní, by mohla usoudit, že takhle žít nechce a rozhodnout se pro rozvod sama. Je docela možné, že by tenhle krok mnozí možná i pochopili. Jednou ji tenhle způsob života, když ona permanentně žehlí svůj poklesek, kdy dává do vztahu se svým mužem veškerou energii a nic za to nedostává, jenom mlčení a pohrdání, nutně musí přestat bavit.

Ja bych ji vyhodil a nasel jinou zenu. Neveru neodpoustim! At se sbali a jde.

Žena nevěru,milý Jardo,nepřekousne,žena se vědomě obelhává,že bude vše "jako dřív",většinou kvůli dětem, protože je sama neuživí, protože nemá kde bydlet, protože rodiče manžela začnou štvát děti proti ní, protože pořád ošetřuje nemocné děti a zaměstnavatel ji vyhodí atd,důvodu je tisíc. A tak drží ústa ,trápí se a chátrá. Žádná nevěra nikdy neupevnila vztah,to vám řekne každý zkušený psycholog. Nevěra je VŽDY konec vztahu. Buď se provalí a pak to dopadne jako tady a když se neprovalí,vztah zničí chování nevėrníka- vědomě lže,je v trvalém napětí,hledá na svém partnerovi chyby,nemá čas, když ho partner potřebuje,dává najevo pohrdání atd. A podvádí znovu a znovu a zdůvodní
to "dusnou atmosférou",kterou sice sám zavinil,ale to si nepřipustí a ještě si připadá v právu. A máme tu paskvil vztahu,ve kterém trpí děti.

Zěna nevěru překousne a může vše fungovat jako před tím. Muž se s tím nikdy nesmíří proto se to muži nesmí nikdy říci. I když spolu zůstanete tak už nikdy stejně.

Mně manželka podváděla víc než 1,5 roku s mým (tenkrát) nejlepším kamarádem a bratrancem. Když jsem je spolu nachytal, tak mi druhý den jen suše oznámila, že se s ním stěhuje pryč. A to jsem jí ještě před tím řekl, že začneme od začátku, od nuly, ale byla zatvrdlá jak kámen. Měla se se mnou moc dobře a to byl asi ten problém. Ani slůvko omluvy.

Takto urputná snaha mi přijde spíš kontraproduktivní. Teď už bych doporučila spíš zvolnit. Manželovi dala svoji lítost dostatečně najevo. Nyní zbývá jediná věc: přiznat si, že nemůže ani sebevětším, sebelépe míněným úsilím ovládnout vůli druhého člověka, v tomto případě manžela. Vnitřně se smířit s možností, že on už ten zájem prostě mít nebude, i kdyby se zlomila vejpůl. Dát mu ten (tak často omílaný) prostor. Respektovat jeho a nakonec i respektovat sebe. A té práce bych se rozhodně nevzdávala.

Já vím, jak jsou ty články kolikrát nesmyslné, ale nemůžu si pomoct. 42 let a mladší dcera je veterinářka? Jako vážně? Aspoň základní počty příště použít prosím!

Souhlas.
Pokud on sám nebude chtít v manželství zůstat, kdyby se rozkrájela, neuspěje.Už jsem tu myslím psala někdy někde případ ze sousedství. Paní taky uklouzla. Její muž tedy byl nesympatický, k lidem odměřený a nepříjemný, na to, jaký byl abych tak řekla na chlapa drobné postavy, uměl si hrát na někoho. Oblečením, gelováním vlasů, arogantním chováním, vznášel se nad ním oblak vůně. Jeho žena byla obyčejná, milá, příjemná a hodná. Byla to obětavá máma. No a stalo se. Vzhledem k projevům jejího muže vůči nám lidem...a to nevím, jaký byl doma, ale vidím ho na pedanta a despotu, jsem ji fakt chápala. Chápala bych i,kdyby od něho se synem odešla. Ta paní byla uskřípnutá, nenápadná, upozaděná chudinka. I ona se bohužel přiznala. Manžel ji za to zmlátil. U takového blbce celkem logický krok. Věřím, že ji zostudil před širokou rodinou. Stylem já se starám a tohle mám za to. A nevěřím ani za mák, že on ji věrný byl. Určitě si honil ego jinde. Kvůli sousedům se jistě nepomádoval. Dopadlo to nejhůř, jak mohlo. Místo aby šla a rozvedla se, tak se zabila. Prvňáček prošel o hodnou mámu. A ten nesympatický blbec má kluka na starost sám. Odstěhovali se, takže další osudy nevíme....

"Pokud chci náš vztah obnovit, musím Jardu přesvědčit, že mi může důvěřovat." - Ne, ty ho musíš přesvědčit, že jemu stojí za to být s tebou, i když ti už nemůže důvěřovat. A to je podstatně horší oříšek.

Elynor koukám psala současně se mnou. Plně s ní souhlasím.
Ať paní udělá cokoliv...tohle nesmaže. Žádným činem. Podstrojovat, podat výpověď, chodit rovnou z práce domů,na cizí muže se ani nepodívat....to aby ani nešla sama nakoupit, s kamarádkou na kafe, aby místo dovolené byla doma až do stáří, to není cena za nevěru. To je cena za blbost.

Bez ohledu na faktické chyby v textu a reálnost příběhu /už jsme si všechny zvykly/ se naskýtá otázka, zda se to vyplatilo. Kvůli jednomu uklouznutí se manželovi absolutně podřizovat zbytek života. Pokud z nějakého důvodu zkusím sex s jiným, musím si uvědomit, zda mi to za to vůbec stojí. Když mám manželství v rozkladu a na konci, když vím, že chci stejně odejít, když manželství trvale stojí za houby, ne že bych to omlouvala, ale potom je ten krok pochopitelný. Pokud to ale člověk absolvuje proto, že ho ten nový neokoukaný protějšek prostě jen láká, měl by si uvědomit, že může kvůli jedné hodině ztratit hodně, vlastně úplně všechno.
Paní z příběhu by se vyplatilo spíš vzít manžela na romantický víkend. Užila by si to a nemusela řešit následky.
A ještě dodám Plzákovo oblíbené ZATLOUKAT ZATLOUKAT ZATLOUKAT. Přiznat se k nevěře je jako sednout na větev a pilkou. Kam myslela, že se přiznáním dostane? Že ji manžel skočí kolem krku a řekne, jak je úžasná?

Petra/Hanka to zvorala. Nikdo jí neuvěří, že to neplánovala. Komplimenty, dárečky... to se jistě konalo už delší dobu před tím večírkem. Ona naopak dobře věděla, že na to nakonec dojde, a neudělala nic, aby dala kolegovi najevo, že si nepřeje, aby se k ní takto choval, neboť je vdaná žena a hodlá být manželovi věrná. A když už se to přihodilo, což zřejmě neviděl jenom slepej, že se k tomu schyluje, tak se ještě běží manželovi přiznat. Protože ona není ulhaná... no, to sis pomohla, děvče. Přehodila jsi svůj problém na manžela, tvoje svědomí je teď "čisté" a ještě se divíš, že mu trvá dlouho se s tím srovnat. Že za to "pykáš nepřiměřeně dlouho". Mělas držet zobáček, sama se sebou si to srovnat, a manžela do toho vůbec netahat. Ne, když dáš výpověď, tak to manžel nebude brát jako gesto. Pomyslí si, že výpověď dáváš proto, že si nevěříš, že by se to s kolegou nezopakovalo při první vhodné příležitosti. A já tomu nevěřím taky. 8-)

Mě byla manželka nevěrná delší dobu, také v práci. Už je to tři roky a stále Mě to bolí, kvůli malim dětem jsem zůstal. Nejhorší je když se díváme na fil a je tam podobná scéna. Vrací se to a příjemné to není. Dusíme to v sobě, protože nemá cenu se v tom pitva.

Jarda je bigamista a podvedly ho obě, Petra i Hanka? No to je teda pech...