Malé jiskry
Jiskry byla za doby socialistického Československa dětská organizace, do které byla zařazena z vůle KSČ většina dětí po vstupu na základní školu. Děti se v této organizaci během první a druhé třídy připravovaly na vstup do Pionýra, jehož byly oddíly jisker součástí. Děti byly vedeny v duchu dobrých vlastností těchto zvířátek: moudrá sova, umělec slavík, obratná kočička, chytrý pejsek, pilná včelička. Děti za splněné úkoly vybarvovaly ve svých zápisníčcích figurky zvířat. Jiskrou se dítě stalo po složení slibu, který zněl: „Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“
Zákony jisker:
Jiskra mluví pravdu.
Jiskra je zvídavá.
Jiskra ráda cvičí, zpívá, kreslí a hraje si.
Jiskra je pracovitá a pomáhá rodičům.
Jiskra chce být pionýrem.
Jak vznikla pionýrská agitka Ať žijí duchové? Podívejte se na video:
Pionýři
Cílem Pionýrské organizace bylo formovat mládež k věrnosti, komunistické ideologii a k vlasti. Pionýři nosili uniformy s rudým šátkem kolem krku a rozdělovali se do oddílů. V rámci Pionýra se konaly různé kulturní a sportovní aktivity, ale také politická školení. Členové této organizace byli často zapojeni do státních slavností a propagandy. K symbolům každého pionýra patřil pionýrský průkaz a pionýrský kovový odznak tvořený státní vlajkou, otevřenou knihou a rudým ohněm se třemi rudými plameny. Kniha symbolizovala život, státní vlajka jednotu a tři plameny značily společné úsilí komunistů, mládeže a dětí.
Základním kamenem Pionýra byl pionýrský oddíl, který většinou čítal patnáct až dvacet dětí a vedl ho oddílový vedoucí. Setkání měla výchovnou část, ale také vzdělávací a utužovací. Jednou za rok se konala oddílová setkání, na nichž většinou docházelo i ke skládání pionýrských slibů.
Pionýrský oddíl (15 až 20 členů) tvořil základní jednotku pionýrské skupiny. V jeho čele stál oddílový vedoucí starší 18 let, který se ze své činnosti zodpovídal skupinovému vedoucímu. V rámci členství v Pionýru plnili pionýři nejrůznější úkoly zvané plameny, které museli zaznamenávat do svých zápisníků. Jejich plněním podávali důkazy o své připravenosti, znalostech a dovednostech, ale i tvořivosti a tělesné a sportovní zdatnosti. Pionýry byly děti do svých patnácti let, poté přecházely do SSM.
Pionýrský slib
„Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.“
Pionýrské tábory
Pro mnohé děti dokázala Pionýrská organizace zařídit program i během letních prázdnin. Často se jezdilo na pionýrské tábory, kde byly děti podrobovány jakémusi drilu, kdy musely vstávat každé ráno s budíčkem, absolvovat rozcvičku a povinně i denní program včetně výletů za každého počasí. V rámci her i celého fungování tábora jim byla vštěpována komunistická ideologie, i když to většina dětí pravděpodobně ani nevnímala a na tábory pak vzpomínala jako na zábavnou část prázdnin strávenou s kamarády. Přesto musely v táboře děti nosit kolem krku červené šátky a na výzvu „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“ vždy reagovat sborovým „Vždy připraven!“
Překvapivě existovaly i letní mezinárodní tábory, kterých se kromě československých pionýrů účastnily děti ze spřátelených zemí, pionýři z Iráku, Finska, Bulharska, Mongolska, Francie, Kuby a samozřejmě ze Sovětského svazu.
SSM (Socialistický svaz mládeže)
Ani pionýrem však vymývání mozků komunistickou propagandou nekončilo. Mládež se s pionýrskou uniformou rozloučila v patnácti letech, plynule však přecházela rovnou do Socialistického svazu mládeže. Hlavním úkolem organizace bylo ovládnout vysoké a střední školy, znormalizovat stav na středních a vysokých školách, cenzurovat názory mladých studujících lidí, potlačovat včas svobodu názorů a posilovat v mladých lidech vědomí mocenského, neměnného postavení KSČ.
Mládež se vychovávala v duchu marxismu-leninismu a funkcionáři SSM byli v podstatě připravováni na členství v KSČ. Kdo nebyl členem SSM, měl znemožněnou nebo omezenou pracovní kariéru, neměl šanci studovat a už vůbec ne pomýšlet na individuální výjezd do zahraničí.
Dovolené pod záštitou ROH
Zábava za dob komunismu samozřejmě se zvyšujícím se věkem nekončila. I když po pětatřicítce už lidé nebývali členy popsaných sdružení, mohli si užít organizovanou zábavu během rekreačních pobytů pořádaných organizací ROH neboli Revolučním odborovým hnutím. Takové dovolené se konaly většinou v nejrůznějších ozdravovnách po celém Československu, případně na venkovských chalupách či v kempech u rybníků a jezer. Na zájezdy do zahraničí v rámci Sovětského svazu dosáhli jen ti nejvýše postavení. Rekreace se konaly v zimě i v létě, vzdálenou představu o tom, jak zhruba probíhaly, přinesl dnes již kultovní film Anděl na horách. Základem bylo se družit s ostatními soudruhy a soudružkami během organizovaných výletů, soutěží i večerní zábavy.