Pionýři, jiskry, SSM či rekreace: Povinně nepovinné organizace za komunismu

no ono to tak děsné nebylo jak se píše. dělali jsme si většinou co jsme chtěli. pionýrské tábory byli super za pár kaček a rodiče si od dětí odpočinuli. kdo nezažil může kritizovat. ROH dovolená za pár aktivity svoje. ]:-D ]:-D . dnes bída a utrpení za tisíce

Je mi 60 let v jiskrách ani pionýru jsem nikdy nebyla. Jiné než pionýrské tábory nebyli, ale vůbec se tam šátky nenosily. Byly to 3 týdny krásných vzpomínek. Učili jsme se znát přírodu, sportovali, chodili na výlety, na zámky a hrady, plnili jsme různé bobříky, soutěžili mezi sebou, užívali si táboráky, chodili se koupat, učili nás samostatnosti, šikovnosti, přátelství, zodpovědnosti a kamarádství. Z každého tábora jsem přijela plná zážitků, rodičům jsem ukazovala nové dovednosti a po atmosféře se mi dlouho stýskalo. Nebyla tam ani chvilka nudy, legrace jsme užili. Ten kdo psal ten článek nepíše vůbec pravdu, jak to ve skutečnosti bylo. Velmi mi vadí tyto tendenční články, které vůbec neodpovídají realitě. Kde jinde než na táboře jsme se naučili jezdit na pramici či kajaku.... a takových věcí bylo. O nějaké ideologii nemůže být vůbec řeči. To jsou nesmysly všech nesmyslů.

I já jsem měla černou tečku v kolonce Původ. Chtěla jsem jít na VŠ, tak jsem udělala zkoušky na dálkové studium, kde se nikdo po původu neptal. A teď k těm rekreacím. Bylo mi moc líto, že nemůžu s ostatními dětmi na tábor. Měli jsme jako spoustu jiných rodin chatu, kde byla ostatně taky báječná parta a tak se jezdilo tam. Po maturitě jsem šla do práce. Měli jsme podnikovou chatu v Peci a tam se konaly zimní a letní sportovní hry, na kterých jsme užili i spoustu legrace. Jakepak povinné sdružování. V práci jsme měli hodně kamarádů a scházíme se dodnes, dokonce jezdíme na společné dovolené. A takhle to pokračovalo i v dalším zaměstnání. Měli jsme letní tábory pro děti. Jezdily tam na lodích, učily se na mopedech, večer byly táboráky s kytarou, chytlaly se ryby, pořádaly soutěže. Všichni na to rádi vzpomínají. Podnik měl v kazdem kraji závod a každý měl svoji podnikovou chatu. Na těch se střídali lidí kteří celé republiky. Ta v Popradu stala např. 5,- Kčs na den...

Autorka zjevně píše o něčem, co sama nezažila. Byl jsem jiskra, byl jsem pionýr. Dokonce mě kamarádi zvolili za předsedu oddílu (měl jsem 2 hvězdy na pavéze). Jednotlivé pionýrské oddíly měly zaměření (vodáci, turisté, hasiči, modeláři), my byli oddíl mladých ochránců přírody, měli jsme zelené košile, šátky jsme na našich táborech nikdy nenosili. Jednou za rok jsem byl na nějakém školení u naší skupinové vedoucí v rámci školy. Žádnou ideologii jsme nikdy neřešili, kroužkovali jsme ptáky, dávali "téčka" na pole, aby dravci lovili hraboše, na táborech jsme vždy něco udělali v lese a pak byly klasické táborové hry. Rozhodně na to nevzpomínám nějak zle. Náš oddílový vedoucí (dospělák), je dodnes aktivní v ochraně přírody, už tenkrát jsme řešili, že to životní prostředí v Československu není v dobrém stavu. Druhá půlka 80.let.

Je mi 60 a v jiskřičkách a pionýru jsem nikdy nebyla a ani v žádné jiné organizaci.
Nikdo mě nenutil.
Co je to zase za článek 😃.

Je mi 60 a v Jiskřičkách a ani v Pionýru jsem nikdy nebyla a ani v žádné jiné organizaci.
Nikdo mě nenutil.
Co je to zase za článek 😃.

No, já to zažila. Ale nebyla jsem ani jiskra, ani pionýr, a dlouho ani v SSM. Následkem čehož jsem byla vyvrhel, který kazí statistiky, a paní učitelce náladu, protože ona nemůže vykázat, že 100% žáků v její třídě je "organizovaných". Na střední škole mi pak dali nůž na krk - buď půjdeš do SSM, nebo neodmaturuješ. Rodiče pravili, že mám poslechnout, protože jinak to byly ztracené čtyři roky, a že celkově jako rodina už máme polepené kádrové posudky všichni tolik, že můžu být ráda, že mě vůbec k té maturitě pustí. Tak jsem podala přihlášku do SSM a jednou jsem šla na jejich schůzi. Pak jsem tedy zdárně odmaturovala, a podala si přihlášku na VŠ. To se mi smáli nahlas. Přijímací zkoušky jsem udělala, ale ani to členství v SSM mi nepomohlo a nevzali mě, neb jsem měla "nesprávné" rodiče a třídní původ a vůbec, marš k lopatě. Tak jsem pěkně šla pracovat a hned po nástupu do práce, aniž se mě kdo ptal, jsem obdržela průkazku ROH a z výplaty mi začali strhávat za "známky". Když jsem se ohradila, že nic takového nechci, řekli mi, že mám držet ústa a krok. Tak jsem aspoň pak chtěla tu dovolenou. Zase se mi smáli nahlas. Na rekreaci ROH přece jezdí zasloužilé soudružky, ne nějaké ucho, které pracuje teprve rok a hele, už by chtěla dovolenou. Jo, to byly časy. 8-)

Odborové dovolené? Kdo viděl Hříšný tanec, tak to byla odborová dovolená...jinak by mě zajímalo, jestli pisatel věkem spadá do kategorie, že ví, o čem píše. Nebo jen plká...spíš plká...

No, abychm s vaničkou nevylili i dítě. Já tu dobu pamatuji, a nikdy mi nikdo nevymýval hlavu politikou. Je jedno, jestli se oddíl dětí jmenuje pionýrský nebo skautský, záleží na vedoucím, jak pojme náplň. My jsme měli oddíl turisticko přírodovědný, a vedl ho můj otec - bývalý skaut. Tábory pro děti a rekreace pro zaměstnance byly za hubičku, stejně tak sportovní vyžití pro děti. Za tři syny, co chodili třikrát týdně na atletiku, jsme platili 100,-Kčs za rok. Za Lidovou školu umění cca 300,-Kčs za půl roku.
Dneska, když chcete, aby dítě sportovalo, nebo se třeba hudebně vzdělávalo, zaplatíte ranec. Pak se na různé aktivity dostanou jen děti zámožnějších rodičů, nikoli ty talentované, ale z chudších poměrů.
Né všechno, co bylo dřív, bylo špatné.

NÁDHERNÁ DOBA 💋💋💋