Nina a Martin jsou partneři čtyři roky. V posledních týdnech začali mluvit o miminku. Každý má ale jiné představy o rodinném uspořádání. Martin chce totiž žít i po narození děťátka tak, jak žije nyní – sám ve svém bytě.
Můj vztah s Martinem trvá již čtyři roky, čtyři moc hezké roky! Máme společné koníčky, stejnou vysokou školu, stejný vkus na oblečení i na hudbu, na přátele a třeba i na víno a jídlo, klape nám to i v ložnici. Před třemi lety jsme seznámili naše rodiny, a i to proběhlo hladce. Naše maminky si dokonce padly do oka do té míry, že spolu jezdí na výlety a pravidelně se navštěvují. Potud je vše „zalité sluncem“.
Jediná trochu nestandardní věc, která nám ale oběma doposavad více méně vyhovovala, je to, že každý žijeme ve svém bytě. Oba máme docela náročnou práci, které se hodně věnujeme. A tak v jedné domácnosti trávíme pouze prodloužené víkendy. Jednou jsme u mě, jednou u Martina.
Jiřina Sivcová
21. února 2021
Od pondělí do čtvrtka jsem tedy obvykle single. Sice si voláme, píšeme, docela často se sejdeme třeba na oběd, protože pracujeme v jedné budově, ale většinou se vracíme každý do svého hnízda.
Dlouhou dobu mi naše uspořádání vyhovovalo. Dokonce mi to přišel naprosto ideální model soužití, zvlášť když jsem pozorovala své vdané vrstevnice, kterým neustále chybí čas jen na sebe. Jenže jsem v té době vůbec nějak nemyslela na to, že jednou budu chtít miminko.
Anna Lukešová
18. února 2021
Když mě ale má báječná gynekoložka začala přátelsky popichovat, zda už není v mých čtyřiatřiceti letech na čase vysadit antikoncepci a „vysedět“ alespoň jednoho potomka, začala jsem přemýšlet nad tím, jak bychom si poté zařídili domácnost. Přeci jen vychovávat společné dítě ve dvou bytech je poněkud zvláštní. Ještě jsem si to uměla při troše fantazie představit u miminka, ale později?
Nešlo jen o praktické věci a péči, ale hlavně o to malé, o jeho vztah k tátovi a mámě, o pocit, že vyrůstá v úplné rodině a podobně. Několik týdnů mi vše leželo v hlavě, až jsem se rozhodla vše před přítelem otevřít.
Jiřina Sivcová
11. února 2021
„Marti, už jsme před rokem mluvili o tom, že bychom v budoucnu alespoň jedno dítě chtěli. Myslím, že mám na první miminko nejvyšší čas. Co kdybych přestala brát prášky?“ zeptala jsem se, ani nevím proč, trochu opatrně. Martin odpověděl úplně spontánně a bez velkého přemýšlení: „Pryč s prášky i s tričkem!“
Byl to silný a velmi otevřený večer. Milovali jsme se a poté propovídali noc o našich představách do budoucna. Martin miminko chtěl. Co ale nechtěl, a vlastně s tím vůbec nepočítal, bylo společné soužití, což mě s ohledem na společnou budoucnost a rodičovství dost zaskočilo.
Nikdy mě nenapadlo, že by Martin chtěl žít i po tom, co bychom měli dítě, odděleně. Možná i proto jsem se ho na to nikdy nezeptala – má chyba! Má velká chyba, protože teď tak nějak nevím, co dál.
Anna Lukešová
7. února 2021
Martina moc miluji, vnímám ho jako mou životní lásku a myslím, že i on mě, ale vůbec nevím, co si počít s naším budoucím „rodinným uspořádáním“. Neumím si představit, že budeme dítě vychovávat takto odděleně, vlastně jako bychom byli rozvedení a měli střídavou péči nebo něco takového.
Po dítěti ale moc toužím, myslím, že na něj mám nejvyšší čas. Mám vlastní bydlení i něco našetřeno a prášky už pár týdnů neberu, ale vím, že je to celé z mé strany velký životní kompromis, protože to takto nechci. Vlastně tak nějak doufám, že až otěhotním a až se miminko narodí, tak změní Martin názor.