Vrrrr….uíííí…dzzz... vrrrrrrrr... ze zvuku otáček motoru se mi zatočily uši do kornoutu. Nebýt na vodítku, považuji to za výstřel startovní pistole a vyrážím nejrychleji, jak jen umím.
Auto se vyloupne na obzoru, žene se ulicí mezi domky, víří prach a snaží se prorazit ušní bubínky všeho živého. Na křižovatce ani nepřibrzdí a proletí jak tryskáč. Safra, odvážlivec jeden, co kdyby po té hlavní někdo jel? Paní, chystající se přejít na druhou stranu ulice, samým úlekem málem vypadnou zuby. Mistrně je jazykem vrátí na místo, ale tašku s nákupem už nezvládne. Rohlíky se vesele kutálí po chodníku, šikovnější poskakují po silnici.
Jezdí takhle naší ulicí vozy tři. Černý, bílý a červený. Jedno mají společné: tmavou fólii na sklech. Není vidět, kdo auto řídí. Napadlo mě, jestli si třeba ta auta nežijí svým vlastním životem, když se chovají jako blázni. No řekněte, přece kdyby to auto řídil člověk, tak ten snad má mozek a rozum a nikdy by tohle nedopustil, nebo jo? My si s paničkou ta auta překřtily. Černé je Vampír, červené Drákula a bílé Zoombie. Už je dokonce i poznám podle zvuku motoru, ani je nemusím vidět. Což se stává taky často. Hlavně vpodvečer. Třeba když u nás spí děti a sotva lehnou a zaberou, otevřeným oknem Drákula hlásí, že je všechno jiné, jen ne čas spánku.
Jdu takhle s paničkou na nákup. A ejhle. U trafiky stojí Vampír. Motor bublá, z výfuku se čoudí. Prostě jedinečná šance. K čemu? Poznat, kdo je jeho mozkem. Škodolibě pokukuju po autě, jestli třeba samo neuteklo z garáže a teď neví kudy kam. Ale čeká mě překvapení. Z trafiky vyběhne kluk, šacovala bych ho sotva na koloběžku. Holá hlava, ptačí výraz, dva vousy na bradě, rozkrok gatí u kolen, v ruce iPhone. A zamíří k Vampírovi.
Aha, taky se jde podívat, jestli plecháč nezdrhnul z domova bez propustky. Nebo bude obdivovat malůvku na jeho boku? Možná ho zaujala ta neprůhledná fólie… Kluk vezme za kliku a skočí na sedadlo řidiče. Štěknu. Motor zaburácí, vzadu dva laufy udělají své. Nejprve víc rámusu než pohybu, ale je to jen chvilka. Rychlostí tři sta z místa Vampír vypálí do úzké ulice, lemované po obou stranách zaparkovanými auty a vyhlášené tím, že tamtudy chodívají maminky s kočárky do parku a lidé na nákup. Procedí se mezi auty rychlostí formule v cílové rovině, nějaká přednost ho nezajímá.
Pán, co stál kousek od nás, pronesl cosi nelichotivého na adresu toho, co muže dělá mužem a co patří řidiči Vampíra. Prý když klukovi něco chybí, tak se to snaží dohnat jinak. Nevím, o čem mluví. Panička asi jo. Ale neprozradila mi to. Řekla mi jen, že pan řidič od Vampíra má plechový sebevědomí. No, a tak si to přeberte.
Vaše
Eni
KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!