Po dětech mám 30 kilo navíc. Manžel mě přestal milovat!

Paní Radko, jsem zřejmě jedna z mála "účastnic" této diskuse, která ví o čem píšete. Jednak je mi přes padesát a jsem dokonale nakopaná od života. Přesně stejnou situací jsem si prošla také. Nadváha je začarovaný kruh, ať si namítá kdo chce co chce. Jste nespokojená sama se sebou, tím vznikají deprese, ty se nejlépe řeší jídlem. Přesně jako u mě, když nás potkalo velké neštěstí. Původně pohledná a štíhlá ženská, během tří let nevzhledná koule. Tenkrát šlo o život vnučky, čekali jsme, jestli přežije. Pak její dlouhodobé léčení, já se stresovala, potřebovala jsem sílu, tak jsem jedla. A vůbec jsem si nevšimla, jak vypadám. Bylo mně to jedno. Až se vnuččino zdraví trošku zlepšilo a já na popud známých a bolestí kloubů, dýchavičnosti a dalších problémů koukla do zrcadla, bylo už pozdě. Z původních 58 kg jsem měla 94 kg.
Štěstí v neštěstí byl můj úžasný pan doktor. Po konzultaci mi doporučil tubulizaci žaludku. Vůbec jsem se nerozmýšlela. Hned jsem si zařídila předoperační vyšetření a do 14ti dnů jsem nastoupila do nemocnice. Druhý den jsem šla na sál, jizvička 5 cm a dvě pidijizvičky. Večer už jsem se šourala po pokoji. Žádné bolesti, jen žízeň. Kdyby se mě někdo zeptal, co bylo na operaci nejhorší, jednoznačně a po pravdě odpovím, že tvrdá matrace v nemocnici. Za 4 dny jsem odjela domů v naprosté pohodě. Samozřejmě jsem musela dodržovat přísný režim, co se týká stravy. Nejdříve tekutou, pak rozmixovanou stravu. Na operaci jsem byla v létě 2013. Při váze 94 kg. Dnes mám 62 kg, cítím se jako ptáček, vrátila se mi energie a především sebevědomí a zdraví. Chodím s vnučkou bruslit, sportujeme, cítím se jako by mi odoperovali i velký kus věku.
Je mi jasné, že můj článek vyvolá spoustu negativních odpovědí, ale nenechejte se odradit. Kdo naši situaci neprožil, nemůže posoudit, co prožíváme.
Tubulizace je stručně napsáno odstranění /uřiznutí/ části žaludku. Takže žádné smotávání, podvazování, ale čistá práce bez cizího tělesa v žaludku.
Paní Radko, to co jsem napsala je jen můj názor, ale za ním si stojím. Kdybych se mohla vrátit zpět a zákrok si ještě jednou rozmyslet, šla bych do toho naprosto bez rozmýšlení. Zákrok nebolí, hradí ho pojišťovna, jizvička je malá a účinek se rovná zázraku. Koukněte na internet, nejsem sama, kdo je šťastný, že se konečně naše zdravotnictví začalo věnovat skutečně účinným metodám, jak pomoci lidem v této krizi. A pokud někdo bude tvrdit, že se nadváha vrátí? Vysmějte se mu. Do maličkého žaludku se vejde maličko potravy. Víc do sebe nenacpete, i kdyby jste chtěla.
Rexka

Mata69: Tak ne všechny, ale většina co jsem přečetla, a každý si to musí v sobě vyřešit. Já napaříklad taky zhubla hned po škole 30 kg a dlouho si to držela, ale pak přišly děti, více práce a tak nějak se mi do toho moc něchtělo, protože vím co to obnáší, navíc teď jsem ve věku kdy to obuvlášť jde velice těžko

tercikkk: No a já si to právě nemyslím, že by měla zhubnout. Pokud se někdo sám rozhodne - je to jeho volba, ale aby byl člověk někam dotlačenej - o tom to není. Navíc mne tedy děsně štvou reklamy na hubnutí, protože se z toho stává dobrý byznys.

Stokilovou si ji nebral, tudíž má právo ji nemilovat. Kdyby onemocněla vážnou nevyléčitelnou nemocí, měl by to právo taky ? Jaký je v tom rozdíl ? Nějak nechápu, kam se ztratilo " v dobrém i ve zlém". Otázka je, do koho se tehdy zamiloval, zda do ní, do její osoby, do jejího srdce, nebo do jejího těla. Ideál by byla kombinace, bohužel v tomto vidím odpověď.

Jenže ona přece hubnout nechce. Ona je takhle spokojená, má pořádná prsa, trošku oplácanější postavu, udržuje se, aby víc nepřibírala - pohodička. Jediné, co jí vadí, je, že se to nelíbí manželovi. Ona nechce měnit sebe, ona chce, aby se změnil manžel, aby on byl spokojený s tím, že má doma stokilovou machnu, aby to nijak nekomentoval a ještě se s ní něžně miloval. A na to si našla "nejlepší" cestu - napřed mu vynadá a pak se diví, když jí na to řekl upřímně, co si o tom myslí. A je uražená, že on ji nemá rád takovou, jaká je. Inu, co na tohle říct. Stokilovou si ji nebral.

Paní Radka by si také měla uvědomit, že se manžel tenkrát před 15 lety zamiloval do úplně jiné ženy. 30kg je moc a pochybuji, že je se sebou spokojená. Jsem také maminka na mateřské, po dvou dětech jsem přibrala 20kg a dnes mi zbývají poslední 4kg a jsem na své původní váze. Jde to!!! Nechci být jen krásná a přitažlivá pro svého partnera a i hezká maminka, která stíhá své děti a může s nimi dělat cokoliv.

No tohle s láskou nemá nic společného, láska neznamená že ho musí vzrušovat o 30 kilo těžší a že neřekne ani slovo, ale taky to neznamená že si na ní bude vybíjet svoji frustraci či jí dokonce dávat cosi jako ultimátum.
Chápu že s tak pocuchaným sebvědomím jako paní má se hubne těžko, ale jelkož sama nejsem drobek vím jedno geny jsou u naprosté většiny lidí výmluva, prostě to chce změnit to co jí a víc se hýbat, ale to se málo kdo, kdo má větší nadváhu chce. Může jít do poradny nechat si napsat jídelníček, spíš než nějaké pofidérní diety. Hubnutí je o změně životního stylu a né o krátkodobém sebezapření se. Ale pokud je na tom psychicky tak jak je tak bude potřeba pohnout i s tím. Osobně si myslím, že to je daleko důležitější než její nadváha. Protože ono je to dvousměrné lidi se k nám chovají tak jak jim to dovolíme, kdyby ona v sobě neměla to co dovolí aby ji ponižoval, tak by si z ní prostě neudělal ten kýbl do kterého on vylévá své komplexy.
Být jí najdu si nějakou terapii něco co mi v prvé řadě pomůže mít vztah sama k sobě. A pokud ona sama by zhubnout chtěla tak ať zajde k výživovému poradci nebo trenérovi dohodne si s ním nějaký rozumný splnitelný režim, který zvládne při tom zápřahu s třemi dětmi.
To jestli kvůli penězům má cenu zůstávat s někým kdo ji neustále ponižuje to si už musí zhodnotit paní sama...

PERNIKARKA:Já si myslím, že je velmi důležité aby zhubla - když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem. To oni od ní odkoukají ty chybné návyky a můžou být také tlustí.Já mám třeba náběh být tlustá, v rodině jsou ženy všechny takové robustní, ale rodiče mě od mala vedli ke zdravému životnímu stylu a ke sportování a i když jsem klopýtla a pak trochu přibrala, teď mám štíhlou vysportovanou postavu a to jen díky rodičům. A vím, že se budu snažit vést ke zdravému životnímu stylu i děti, až budou..

PERNIKARKA: ale my se tu přeci všechny shodujeme, že nemá hubnout kvůli manželovi. Protože pak hrozí, že si najde zase cosi, co se mu nebude líbit. Paní by měla zhubnout kvůli sobě. A píšu to s vědomím ženské, která měla ještě vloni stejnou nadváhu jako ona, a s aktuální zkušeností co to s duší ženské udělá, když se daří hubnout. Ano - je to o tom změnit svůj životní styl - to je přeci jasné, jak jinak by chtěla potom hubnout? A ano, držet se ho a nevracet se ke starému. První výsledky člověku nastartují takový elán, že to má smysl a že ty výsledky jsou - že to člověk nebere jako ústrky, ale prostě změnu. Jenže ta změna musí nastat v hlavě - vědět proč to dělám a že to chci.
Obávám se, že to tloustnutí "jen se podívám na talíř" je taky o něčem jiném. Buď ten člověk ten talíř dokonale vybílí a nebo z něj jen uždibne a hladoví. Obojí je příčina proč člověk může přibírat.
A že když člověk zhubne, že jakoby zestárne? Oh bože...raději budu mít v obličeji pár vrásek navíc (ráda se směju a celkově se ksichtím, takže jich mám dost i tak) než mít navrch pořádnou nálož kil. Myslím, že ty vrásky nejsou tak nebezpečné, jako taková nadváha. Přinese to další radosti - snadnější pohyb, větší sebevědomí (přeci jsem něco dokázala!) a celkové uspokojení ze sebe samé. Za to to přeci stojí. Ocení to i děti - né proto, že nebudou mít tlustou mámu (to jim asi tak nevadí), ale budou mít mámu, která bude aktivní s nimi, bude veselá, sebevědomá. Bude v pohodě.
A manžel ať jde do háje!

No tak jak to tady čtu, skoro všichni píšou, že je potřeba zhubnou a je jedno kvůli komu, nebo čemu. Na jedné straně se to tuze hezky říká a na druhé straně.. Ano budete se hubenější cítit lépe, možná Vás nebudou bolet záda a nebude mít zdravotní obtíže ale. Za prvé to nejde tak snadno a výživový poradce samozdřejmě má svou váhu. Ovšem musíte si taky uvědomit, že to není jen o zhubnutí, ale dodržování určitého životního stylu, protože pak je to o tom, že stejný řežim se musí dodržovat dál. No a myslíte, že teď je to požadavek na zhubnutí a nepřidá se náhodou nový požadavek na něco jiného? Nevím, ale i manžel by si měl uvědomit, že si Vás nebral pro postavu, ale pro určité jiné hodnoty. Nakonec já patřím k té obézní skupině a vím o čem píšu. Mám známou, která neuvěřitelně zhubla, drží si svou váhu, její postava je dokonalá, ale tak nějak v obličeji zestárla a zešla. No nevím, jestli to hubnutí je pro život tak strašně důležité a navíc, pokud to máte v genech, máte vždy spíš náklonnost k tomu tloustnutí, ať si každý říká co chce. Někdo opravdu baší co chce a nepřibere a někdo se jen na ten talíř podívá a má kilo navíc. Mě připadá Váš manžel jako hrozný sobec, který nevidí, že se staráte o tři děti a o celou rodinu, ale myslí na to, aby mu někdo nedej božemu neříkal, aže jeho žena je jako velryba - jak tady dotyčná popsala. Poznámky ve škole dětí? Ty pramení spíš od rodičů jak od dětí samotných. Protože co já vím, tak to děti mezi sebou moc neřeší, až poté kdy dospělý pronese, ježiši, ten kamarád je ale tlustej. A nakonec kdyby nebylo nás obézních, tak by Ti hubení ani nevěděli, že hubení jsou.

Obdivuji Vás všechny co jste dokázaly zhubnout. Jenom představa nějaké diety je pro mě děsivá. Mám dar, že slupnu krávu s teletem a moje váha je stabilní, žádná Twigi, ale konfekční 40. Smekám před váma. Za každé kilo dole jste skvělé.

Milá Radko, vykašlete se na manželovy jedovaté poznámky, ačkoli velmi bolí. Vím to z vlastní zkušenosti. Taky jsem byla pár let po narození dětí pěkná koule. Začněte na sobě pracovat, ne kvůli manželovi, ale kvůli sobě a kvůli dětem. Nebo se Vám bude líbit, až se Vám vrátí dítko ze školy buď ubrečené nebo s boulí a poznámkou, že se popralo, protože se mu spolužáci budou smát, že má matku velrybu, osmitunku, nebo přijdou s ještě krutější přezdívkou Vaší osoby. Co budete dělat potom? Poběžíte do školy a budete si stěžovat na zlé spolužáky svého dítěte? Učitelka nebo ředitel školy Vás uvidí a řekne si, vždyť ty děti mají pravdu. Ano, vyjádřily se nevhodně, ale mají pravdu! Co potom?
Ještě si představte dobu za 10 - 15 let. Bude Vám přes padesát, budete v přechodu se všemi jeho strastmi, které jsou u obézních výraznější a horší. Budou Vás bolet kolena nebo kyčle, budete mít vysoký krevní tlak, cukrovku a že jste nemožná a tlustá Vám budou říkat už i Vaše děti.
Pěkné vyhlídky, nemyslíte? Máte ještě čas je odvrátit, ale moc dlouho neotálejte. Zhubnout 30 kilo Vám bude trvat nejméně rok. Rychleji to nejde. To Vám řekne každý dobrý výživový poradce. Nebo si kupte energetické tabulky potravin a začněte počítat, nejprve, co jste snědla a brzy, co budete jíst. Cvičit dvakrát nebo třikrát týdně opravdu nestačí. Tvrdá a trvalá úprava jídelníčku je nutná.
Nemyslím, že si manžel na Vás najde jinou chybu. Jestli je trochu slušný, Vaše zhubnutí ocení. Můj muž to ocenil velmi.
Mnoho zdaru.

Zhubnout byste mela. Ale pro sebe, ne pro manzela. Kdyz zhubnete, tak se nezmenite jen fyzicky, ale i psychicky. To by mohl byt impulz ke zmene vaseho soucasneho vztahu. Jakym smerem, je otevrene.

victory: Nerejpá, protože je to zbytečné, protože chlap je chlap a jen se tomu zasměje ve stylu: "jen si bouchni do chlapa, když ti to udělá radost". Já do muže hodně, leč marně rejpala, když měl 130 Kg, nevázaně přibíral a bez přestání jedl. Dnes tedy bydlíme v domku se zahradou, dál v jednom kuse jí, ale spálí to a má 100 Kg (ale 199 cm, takže OK).

hm..zaujimave je, ze nepoznam zenu, ktora by buzerovala muza, ktory pocas manzelstva pribral....odmietala s nim spat a castovala ho neprijemnymi poznamkami a podobne...zato muzov, ktori si radi zlomyselne stuchnu do partnerky kvoli kilam je neurekom...
Su to zakomplexovanci, ktori sa tesia z toho, ze konecne nasli na svojej lepsej polovicke nieco nedokonale...

šiška: Jo přesně vyměnit chlapa . Měl by s ní zajít k nějaké dietoložce a podporovat ji . Nebo ji říct víš já pohlídám děti běž do posilovny aj . Ale to né takže bych se také zaměřila na jeho něco co má a taky si rýpla. Ale hlavně bych začala dělat něco se sebou jen kvůli sobě né kvůli okolí nebo chlapovi. To je základ úspěchu. Vy zhubnete a chlap si stejně furt bude mlít svou nebo si najde jinou. Takže pak žádné zklamání nehrozí . A pak by zas nabrala , jelikož to dělala kvůli němu a když to bude dělat kvůli sobě tak bude spokojená.
Hezký den

V jednom televizním pořadu dietoložka Iva Málková prohlásila. Pokud se manžel negativně strefuje do manželky postavy, chce to udělat jedno, vyměnit manžela-přítele! Zvláštní je, že když nabere kila manžel tak manželce to až tolik nevadí jako mužskému když se zpraví jeho žena. Jsou to sobci!!! Nikdy bych kvůli chlapovi nic nedělala pokud bych já sama nechtěla a neuznala to za vhodné! Po prvním porodu jsem byla jako lunt hubená ale po druhém jsem nabrala několik kil, trvalo mi 2 roky než jsem se dostala na mou váhu.

Babaloo55: Ano co je sobeckého na tom, že chce hezkou manželku, ještě bych dodala - co je sobeckého na tom, že chce zdravou manželku. No, nechtěla bych vás mít za parťáka do života.

Jaromir123: Inu, někdo ty geny skutečně má. Když jsem byla mladší, byl novinkou aerobik. A chodila na něj i jedna paní, tedy spíše děvče a to těch 100 Kg mělo taky. A cvičila jako divá, když byl každoroční maraton v aerobiku, končila mezi posledními. Vím, že se nijak necpala, ale kila měla.

Z hlediska muže je to jasné: Jemu se při pohledu na tu sádelnatou obludu nepostaví....Paní je ještě mladá,schodit kila se jí určitě podaří...Muži jsou už takoví,nenapadne je,že takhle se to nemá říkat.Ale když jí to říkal slušně,tak ona neslyšela.Bohužel se může dočkat nevěry,i když asi půjde manželovi jen o sex s nějakou štíhlou a sexy babou.Může se však i zamilovat a pak jde vše,i děti stranou.Tak honem s tím něco dělejte,než bude pozdě!!!

niki.6: a jasně, že je charakter důležitý. Co s takovou perfektní vzhledově mrchou? Ale na rovinu, mít 30 kg nadváhy je moc. Je to prostě moc ať je skvělá nebo ne. Nemusí z ní být vychrtlá nervoza, ale jen a jen kvůli sobě samé - kvůli svému zdraví, kvůli svému sebevědomí - by zhubnout měla. Určitě ne kvůli tomu sobci a neomalenci. Ne jemu natruc, ne proto, aby jí znovu miloval (to on stejně nebude), fakt jen sama pro sebe. Ono se s tím pak samospádem vyřeší kupa dalších věcí.

No, já bych zhubla, začala bych se živit sama a pak bych si konečně našla chlapa, který není sobecký nevychovaný bastard. Fňukání a rezignace to rozhodně nevyřeší.

Chlap je neomaleny, sobecky hovado a pisatelka nema zadne sebevedomi. Sto kilo je dost a zhubnout by mela, ale jen kvuli sobe sama, svemu zdravi. Myslet si, ze pokud bude opet stihla a krasna, ze se zmeni manzelovo neomalene chovani, je ponekud naivni. A na jeho uspokojovani bych se hezky zvysoka, pokud on ji v tomhle smeru nic nedava, tak ma svoje dve ruce, at se uspokojuje sam.

Můj názor je, že mnohem důležitější je charakter, než vnější vzhled. Bohužel svět, ve kterém žijeme, je zaměřený pouze na anorekticky vyhlížející baby ... děs. Mnohem lepší je změnit nejdřív psychické nastavení, páč spousta lidí stres zajídá a to je pak průšvih. A nepíšu to, že bych s váhou měla super problémy a ani nejsem nějaká ultraštíhlá, ač už mám hrubě přes čtyřicet. Jasně partnerovi říct a zdůrazňuji říct, protože chlapi na náznaky nereagují, ať si své řeči nechá pro sebe a tvrdě tenhle postoj dodržovat. A až se uklidní situace, zajít eventuálně k nějakému výživovému poradci.

Babaloo55: tohle je sobecké: "Dokonce to došlo tak daleko, že už spolu vlastně nespíme. Jen občas chce, abych ho uspokojila. "

Milan patří totiž k těm šťastlivcům, co se mohou cpát - takto prosím ne.
Ale takto: Milan patří totiž k těm šťastlivcům, kteří se mohou cpát K tématu samotnému - nezlobte se, ale kdyby můj chlap nabral třicet kilo, byl by mi odporný taky. Sama jsem byla po dvou těhotenstvích oplácaná, nějaké to kilo většinou zůstane, také jsem pečovala o kluky a manžela, vařila, chodila do práce, atd., atd., ale pomalu, ale jistě jsem pracovala na tom, abych se dostala na svou váhu zpět. Vzpomínám, že můj párkrát taky něco pindnul, ale nebylo to nijak dramatické. Ono tím, že zhubnete, začnete myslet pozitivně, získáte sebevědomí a věřím, že i manžel své chování změní. Fakt ho chápu, já tlusté lidi taky nějak zvlášť nemusím. Nemyslím si, že je sobec. Co je sobeckého na tom, že chce hezkou manželku?

Stálé výmluvy na geny a různé syndromy aby si lidé .zdůvodnili svoje pohodlí.

helza: no, u tohodle chlapa asi o "hecování" nepůjde, když s ní nechce spát a jen občas "chce uspokojit". Prdla bych na něj na sobce. Ať se uspokojí sám, když je mu tak odporná.

Lebahu, Mata69: Obě jste to napsaly dobře, obě máte pravdu. Já jen přidám, nenechat si žádné "blbé kecy" líbit, ozvat se. A si možná zajít k lékaři (nejspíš endokrinologovi), možná by z jeho strany byla nějaká pomoc, pokud jde tedy o obezitu způsobenou nějakou nemocí, nebo pokud jde o metabolický syndrom. A taky počítat s možností, že manžel to sice myslí dobře, jenom se chová hloupě. Mezi chlapy je totiž všelijaké podobné štengrování bráno jako humorná podpora, která pro muže znamená dobrou pomoc. A takový chlap pak nepochopí, že ženu řvaním nevyhecuje, ale naopak odradí a zdeptá.

Občas chce, abyste ho uspokojila??? A co vy??
No, na rovinu - třicet kilo navrch je hodně. Co si budeme povídat. Moc dobře vím o čem píšu. A leta jsem tvrdila, že se mě to drží jako klíště a ne a ne se to hnout. A že mám konečně prsa...a že mě lidi berou taková, jaká jsem...až jednoho dne pohár přetekl....nepoznávala jsem se v zrcadle, přestávala jsem to být já....A ono když se do toho člověk opře, když si nechá poradit, když se nevymlouvá, že vaří rodině (mám tři děti, samé chlapy) - jde to. I po čtyřicítce. Pravda je, že dodatečně velice kvituji, že manžel si nechal jízlivé poznámky, že mě do žádného hubnutí nenutil, že by se mne štitil jsem si nevšimla. Ale v hubnutí mě velice podporuje.
Ale moje milá, vy musíte zhubnout hlavně sama kvůli sobě! Ten koho máte doma, obávám se, s ubývajícími kily nebude znovu nacházet lásku k vám. Je to hnusnej sobec. Takže na jeho blbé kecy se vyprdněte, ideálně ho fakt poslat k šípku - ono platit na tři děti pro něj by nebyl žádný medík. Ale vážně si sežeňte poradce, který vám s hubnutím pomůže. Uvidíte, že se budete cítit mnohem mnohem lépe. Možná pak poznáte, že toho vašeho sobce vlastně vůbec nepotřebujete. A možná on pak bude "prstíčkem hrabat".