Když jste se pohádali s kolegou, nejlépe se usmíříte, když ho trochu poplácáte po ruce nebo po zádech. Jak ukazuje studie ZOO v anglickém Chesteru, i šimpanzi jsou stejného názoru.
Výzkum zjistil, že pohlazení nebo objetí po rvačce pomůže šimpanzům snížit úroveň stresu. Toto chování naznačuje jistou míru vcítění, říká Doktorka Orlaith Fraserová.
"Nemůžeme s jistotou říct, co se šimpanzům honí hlavou, ale můžeme to usuzovat z jejich chování. Toto chování snižuje míru stresu a nabízí ho partner, takže se zdá, že jde o projev empatie," řekla Doktorka Fraserová reportérům BBC.
Spolu s kolegy z John Moore University strávila jeden a půl roku pozorování 22 dospělých šimpanzů v ZOO v Chesteru. Zaměřili se hlavně na pozorování toho, co se děje poté, co se šimpanzi pohádali - buď o jídlo, o samičku, nebo třeba jen o to, kde se posadí.
Přibližně v polovině případů oběť napadení šel utěšit někdo jiný ze skupiny. Zpravidla se jednalo o nejlepšího kamaráda napadeného šimpanze, tedy někoho, s kým si šimpanz nejčastěji hraje nebo dělí o jídlo. Utěšování většinou mělo podobu polibku nebo objetí, probírání srsti nebo dokonce hry. Vědci dospěli k názoru, že to jasně snížilo stres, který pociťoval napadený šimpanz: mnohem rychleji se vrátil ke svým obvyklým aktivitám jako je drbání se a probírání srstí. Podobný "účastný zájem" již dříve vědci pozorovali i u goril, šimpanzů bonobo, i u psů, ale nově se ukázalo, jak velmi tato projevená účast sníží stres u napadeného primáta.
"Pokud šimpanze k utěšování oběti agrese motivuje účast, je jasné, že musejí být s to rozpoznat, že je oběť v nepohodě, a pak si i uvědomit, jak na tuto situaci pozitivně reagovat. Často se mělo za to, že se podobné chování vyskytuje jen u lidí, takže porozumění vztahu mezi utěšováním a snížením stresu u šimpanzů je důležitý krok, který nám umožňuje dále zkoumat, nakolik jsou šimpanzi schopni vcítění," dodává doktorka Fraserová.