Po hrachu a kroupách Češi netloustli

10. 3. 2003
Po hrachu a kroupách Češi netloustli
Mnoho lidí tvrdí, že se není co divit, když Češi zaujímají přední místa v nechvalném žebříčku počtu otylých lidí. „Vždyť jsme Slované, ne? A to byli vždycky řádní pořezové!“ ozývá se z českých luhů a hájů. Avšak tradiční české jídlo, při jehož zmínění každý dietolog padá do mdlob, slavné knedlo – vepřo – zelo, se u nás vaří poměrně krátkou dobu.

Vždyť ještě na počátku dvacátého století kázal dobrý mrav masem a tuky velmi šetřit a jakákoliv pečeně se na stole objevila maximálně jednou týdně. A co teprve když zabrousíme hlouběji do historie! To zjistíme, že za stravu starých Čechů by se nemusel stydět snad ani pravověrný makrobiotik.

Brambory, které způsobily revoluci nejen v našem stravování, se do českých zemí dostaly z Německa až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Do té doby u nás jako příloha prostě neexistovaly a s klasickými houskovými knedlíky, jak je známe dnes, se udřené venkovské hospodyně také nevyvařovaly. Na sto způsobů se však v českých domácnostech jedly kaše a vařily či pekly se především z jáhel, pohanky a kukuřice na slano i na sladko.

Takřka denně se na oběd podávaly jídla luštěninová z hrachu, čočky a fazolí. Ne však s volským okem, párkem či plátkem uzeného jako dnes, ale pouze s kroupami, nad kterými současní odborníci na výživu velmi jásají, neboť obsahují velké množství minerálů, vlákniny a cenných vitamínů. V návrat zdravých krup na stůl v takovém množství, v jakém ho jídali naši dávní předkové, však mohou doufat již jen ti největší optimisté. (Plus)

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Poslední pracovní den se nese v duchu klidnější atmosféry. Býci už vědí, že se nedá moc zkazit. V práci je vcelku klid a doma se situace také mírně vylepšuje. Býci by měli raději…

Nejčtenější články

Doporučujeme