Po hrachu a kroupách Češi netloustli

10. 3. 2003
Po hrachu a kroupách Češi netloustli
Mnoho lidí tvrdí, že se není co divit, když Češi zaujímají přední místa v nechvalném žebříčku počtu otylých lidí. „Vždyť jsme Slované, ne? A to byli vždycky řádní pořezové!“ ozývá se z českých luhů a hájů. Avšak tradiční české jídlo, při jehož zmínění každý dietolog padá do mdlob, slavné knedlo – vepřo – zelo, se u nás vaří poměrně krátkou dobu.

Vždyť ještě na počátku dvacátého století kázal dobrý mrav masem a tuky velmi šetřit a jakákoliv pečeně se na stole objevila maximálně jednou týdně. A co teprve když zabrousíme hlouběji do historie! To zjistíme, že za stravu starých Čechů by se nemusel stydět snad ani pravověrný makrobiotik.

Brambory, které způsobily revoluci nejen v našem stravování, se do českých zemí dostaly z Německa až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Do té doby u nás jako příloha prostě neexistovaly a s klasickými houskovými knedlíky, jak je známe dnes, se udřené venkovské hospodyně také nevyvařovaly. Na sto způsobů se však v českých domácnostech jedly kaše a vařily či pekly se především z jáhel, pohanky a kukuřice na slano i na sladko.

Takřka denně se na oběd podávaly jídla luštěninová z hrachu, čočky a fazolí. Ne však s volským okem, párkem či plátkem uzeného jako dnes, ale pouze s kroupami, nad kterými současní odborníci na výživu velmi jásají, neboť obsahují velké množství minerálů, vlákniny a cenných vitamínů. V návrat zdravých krup na stůl v takovém množství, v jakém ho jídali naši dávní předkové, však mohou doufat již jen ti největší optimisté. (Plus)

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Dráha Venuše je neklamným znamením toho, že vám život ukazuje tu lepší stránku. Zákonitě přijde okamžik, ve kterém se vše obrátí ve váš prospěch. Buďte vstřícní k člověku, který vám říká…

Nejčtenější články