„Je mi teprve 28 let a můj život právě skončil!“ bylo jediné, co mi v tu chvíli běželo hlavou.
Bouře emocí, která mě v tu chvíli zaplavila, byla nepředstavitelná. Nával strachu, úzkosti a vzteku mě naprosto ochromil. Zatmělo se mi před očima a musela jsem si lehnout na zem a dát nohy nahoru. Přítel se mě snažil uklidnit, já však naprosto nevnímala jeho slova. Nemohla jsem mluvit, nemohla jsem dýchat.
„Je mi teprve 28 let a můj život právě skončil!“ bylo jediné, co mi v tu chvíli běželo hlavou. Přítel mluvil a mluvil a také plakal. Bylo mi to jedno. Bylo mi jedno, že mě miloval, že já ještě před pár minutami milovala jeho. „Všechno je pryč, je konec. KONEC!“
Nechtěl mi ublížit, sbíral prý odvahu mi vše říct
Chodili jsme spolu 8 měsíců. Byl zvláštní a měl velmi silné osobní kouzlo. Neumím to úplně definovat, ale působil hrozně křehce i silně a pevně zároveň. Byl jemný, citlivý, všímavý, laskavý a navíc krásný chlap. Nebylo těžké se do něj zamilovat. Na první sex došlo až tři měsíce po seznámení, což je podle mého v dnešní době hodně nevídané. Dnes už ale vím, že nešlo jen o úctu a respekt, ale spíš o promyšlený záměr. Zpětně jsem pochopila, že mi nechtěl vědomě ublížit, pouze sbíral odvahu mi vše říct, a proto chtěl milování co nejvíc oddálit a snad mi i poskytnou čas, abychom se opravdu poznali. Bohužel ani později nenalezl odvahu být férový. V jeho očích zvítězila láska, v mých šlo spíše o zoufalé sobectví. Ano, miloval mě, ale víc miloval sebe a své dobro. Svůj prospěch.
Neslyšela jsem nic, kromě svého strachu
I přestože jsem užívala hormonální antikoncepci, trval na používání kondomu – dle jeho slov - na pojistce. Říkal, že zná několik holek, které otěhotněly i při užívání antikoncepce. Dítě jsme v té době opravdu neplánovali. Také tvrdil, že není „fér“, abych na sebe převzala odpovědnost pouze já. Dokonce jsem se ho několikrát během intimních chvilek pokoušela přemluvit k sexu bez ochrany, ale vždy to nakonec dopadlo tak, že kondom použil. To vše mi bylo v konečném důsledku samozřejmě velmi sympatické a působilo neobyčejně odpovědně a ohleduplně.
Jenže pak se stalo něco, co jsme ani jeden z nás neplánovali – slavila jsem narozeniny, oba jsme to přehnali s alkoholem a přítel ochranu nepoužil. Já si z toho samozřejmě nic nedělala, vždyť beru prášky (a ty mě za 10 let užívání nikdy nezradily)! Jenže přítel se ráno probudil a ihned jak otevřel oči, se mě ptal, zda skutečně nepoužil kondom.„Ne, a bylo to moc fajn!“ řekla jsem suverénně.
Přítel se úplně sesypal. Nechápala jsem co se děje, dokonce mě napadlo, že má nějakou fobii.„Radko, prosím, posaď se. Skutečnost je taková, že jsem dva roky HIV pozitivní. Nechtěl jsem o tebe přijít a chránil jsem tě. Ale s tímhle jsem nepočítal. Všechno jsem zvoral, jsem kretén. Naprostý kretén!“ vyhrkl na mě přítel. A pak už jen mluvil a mluvil, omlouval se a plakal. Já neslyšela nic, kromě svého strachu, kromě úderů svého srdce.
Potenciální blízkost konce mi pomohla si utřídit životní priority
Vztah jsem samozřejmě ihned ukončila a v návalu vzteku přemýšlela nad tím, že vše ohlásím na policii. Z mnoha důvodů jsem si to ale rozmyslela. Expřítel se léčil (což jsem nevěděla), jeho praktický lékař o jeho nemoci věděl. Informovaný byl i přítelův psycholog, oba tito pánové ale údajně nevěděli o mně. Alespoň tedy doufám! Po rozchodu jsem ihned kontaktovala Českou společnost AIDS pomoc (ČSAP), kde mě velmi uklidnili, poskytli mnoho informací a nabídli bezplatné testování.
Na krevní test jsem ale čekala dlouhé dva měsíce, neboť dříve mi testování kvůli spolehlivosti nedoporučili. O testech jsem nikomu neřekla, žila jsem jako mnich a neuvěřitelně se přetvařovala. Nad vodou mě držela pouze má práce a pes. Díky bohu byly výsledky testů i přes poslední nechráněný styk negativní! Testovat jsem se nechala po čase ještě jednou. Měsíce nejistoty byly nejšílenějšími a nejsilnějšími dny mého života. Bývalý přítel mi vzal mnoho bezstarostných dní, ale zároveň mi tato šílená zkušenost a potenciální blízkost konce pomohla utřídit si v hlavě životní priority. Nyní jsem ve vztazích velmi opatrná a například do dobrodružství na jednu noc bych nikdy nešla! Po své zkušenosti nechápu některé své kamarády, jak mohou tak šíleně riskovat.
Bývalému příteli jsem odpustila. Díky společnému kamarádovi vím, že je na tom psychicky i fyzicky velmi špatně. Zloba mě nakonec opustila úplně, nyní mi ho je upřímně líto.
(Radka, 28 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!