O týraných dětech či ženách se běžně mluví a píše. O týraných mužích nikoli. Jsou tabu. To však neznamená, že mezi námi nežijí. Podle některých odborníků se jedná o jev mnohem rozšířenější, než si většina z nás dovede představit. A je ochotna připustit.
Počet týraných mužů se zdvojnásobil
O týraných dětech či ženách se běžně mluví a píše. O týraných
mužích nikoli. Jsou tabu. To však neznamená, že mezi námi nežijí. Podle
některých odborníků se jedná o jev mnohem rozšířenější, než si většina
z nás dovede představit. A je ochotna připustit. Spolehlivá statistika bohužel
neexistuje. Komplikuje ji skutečnost, že muži násilí jen málokdy ohlásí.
Důvod je jednoduchý: stydí se. Týraná žena je smutný případ. Týraný
muž je trapný... A tak většina postižených raději zatne zuby a dál mlčky
trpí. Aspoň nebude ostuda.
Jedinou představu nám může dát výzkum uskutečněný před dvěma lety
Londýnskou univerzitou. Jeho autoři tvrdí, že počet fyzických napadení muže
ženou se za posledních pět let zvýšil na dvojnásobek. Muži jsou oběňmi
dvanácti procent manželských hádek. Profesor Davidson, vedoucí týmu, je však
přesvědčen, že skutečná čísla budou asi dva až třikrát vyšší.
Na základě policejních hlášení a stovek rozhovorů s pachateli a postiženými
(jen zhruba dvacet procent ohlášených činů se dostane před soud - v ostatních
případech stáhne oběň obžalobu ještě před prvním líčením) sestavili
výzkumníci psychoprofil typické manželky - násilnice.
Takže: věk třicet až pětačtyřicet, středoškolské, častěji však
vysokoškolské vzdělání. Násilné jednání se projevilo jen vůči jedinému
subjektu, manželovi, jinak dotyčná působí zcela vyrovnaným a pořádaným
dojmem, takže okolí nic netuší. Záliba v manželově trýznění, aň už
duševním či fyzickém, propukla náhle, většinou po deseti letech relativně
harmonického vztahu. Psychiatři v pětadevadesáti procentech ze sta
nediagnostikovali jakoukoli psychickou anomálii, a to i přesto, že devadesát
procent násilnic přiznalo, že jim týrání mužského protějšku způsobuje
podobnou radost jako třeba sex...
zdroj: Plus