Pohleďme si do očí !

27. 4. 2000
Ano, lhát není pěkné! Již v útlém věku nám tohle poselství sdělili rodiče a houf učitelek pokračoval v nastoupeném bohulibém díle. I sporý počet kantorů tvrdil unisono týž hit.

Pohleďme si do očí !

Ano, lhát není pěkné! Již v útlém věku nám tohle poselství sdělili rodiče a houf učitelek pokračoval v nastoupeném bohulibém díle. I sporý počet kantorů tvrdil unisono týž hit. A před naším vnitřním i vnějším zrakem se odehrávala psychodramata…uvnitř tedy spíše dilemata.
Začalo to již na té školičce: "Přiznejte se, kdo to udělal?!" S náznaky nikoliv tak tvrdého potrestání dětské rozvernosti a uličnictví v případě přiznání, či prásknutí, operujíce pojmem falešného kamarádství, nás dospělectvo (podle vzoru dělostřelectvo) úlisně povzbuzovalo k pravdivosti - tímto zdravím soudružku třídní učitelku. Tetelící se lidské dušičky však záhy seznaly, že pravdě zhusta nebývá věřeno, že lež se velmi vyplácí, protože býval tvrdě potrestán, kdo se přiznal, a nepřiznal-li se, trestu ušel.
Jak šel čas, člověk byl stále poučenější a přijal za svou pravdu pravdoucí, jíž vystihují slova Ivo Jahelky zpívajícího: "řezník Jožka, to byl číman, ze všeho se vylhal…." Hle! Copak je mezi námi lidičkami ceněno?! Číman je ten, který se ze všeho vylže a naopak! Trumberou, trumpetou, naivkou, blbem a v lepším případě dobrým křesňanem (jaká ironie, přeci to označení se stalo základem pro všeobecně známé slůvko kretén) je označován boží člověk, který nelže a pravdu dí. Husa taky za pravdu upálili. Opravdu za pravdu?
A tak národ touží po pravdě (neb kdopak si nepřeje, aby mu partner v manželství, či práci, děti, rodiče, babičky, tchánové a tchyně, paní učitelky a páni profesoři, prodavači, údržbáři, majitelé cestovních kanceláří, úředníci a koneckonců prezident i politici nelhali?), leč vrdlouhá mocně, aniž se mu lživá slůvka v krku zadrhují.
Pánové a dámy, vaši blízcí si přejí být klamáni! Váš šéf si přeje být klamán o své pronikavé inteligenci a jasnozřivosti, i když každého bije do očí… Copak? Pravý opak! Pravda svým světlem lidstvo oslepuje, dráždí a rozčiluje! Kůže nejen církevních světců o tom ví své.
Cožpak můžete říci Vaší představené, která se shromážděným chlubí novým kloboukem, za který včera utratila hříšné prašule, že tak příšerný kokrhel jste ještě neviděli? Cožpak můžete dětem sdělit prostinkou pravdu o tom, že odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, jak pravil již Jára da Cimrman? A hodí se vůbec sdělit žínce/muži, kterou/kterého jste před mnoha lety pojali za choň, že nejen vaše srdce již hoří a plane horoucí vášní u a pro někoho jiného? Kde je hranice taktu, té tiché společensky hravé dohody, a lži? Říct nemocnému člověku, že je tak nemocný, že i materialista profesionál spíše uvěří v neposkvrněné početí, než jeho návratu k životu? A přesto, v těch nejbeznadějnějších případech nemocných, pravda zhusta uzdravuje, když si pravdou postižený postaví hlavu, přijme výzvu a začne bojovat….
V těchto intencích se svět vznáší a pluje v blahodárné tmě všehomíra s blikajícím pozadím. Diktátem všeho je konzum. Tvrdíce opak, zaklínáme se duchovními pravdami a kupčíme s duchovními praktikami, po nichž přece naše duše tak prahnou. Zároveň však vybydlujeme matičku Zemi. Gaiu naši milovanou a tolik opovrhovanou, že se jí rýpeme hluboko ve vnitřnostech, bezostyšně a nesvědomitě požíráme její děti, převracíme koryta jejích řek a nutíme ji vydávat sladké plody, za nimiž v patách kráčí kataklysma, obrovský vesmírný klystýr….. Což může být pravda, ale také lež jako věž.
A především v zájmu svých pupíků nám politici lžou s bravurou nevídanou o našich blažených pupících, ocitajíce se v zápalu řeči o několik koňských délek před zvláštní sortou lidí - advokáty z povolání roztomilých zrůdiček. Výše jmenovaní se při svém lhaní řídí heslem klukovských půtek svého mládí (či z poučného snímku o chování šimpů?): "Pravdu má ten, kdo nadělá největší randál!" a tak se nám rozliční panáčkové medializují do podvědomí.
To v našem zájmu oddělují politici naše duše od pravd, které možná ani pravdami nejsou? Vždyň všechno je tak relativní…..v měnícím se světě. Zíráme na ně v namodralém příšeří hlásných trub investigativní žurnalistiky a snažíme se věřit jejich slovům, nástrojům pravdy okamžiku, aby tíž zlatoústí nazítří vyřkli cosi o zlovolných novinářích, měnících smysl vyřčeného, a zrelativizovali celý náš vjem…
Ty naivo! Opravdu věříš svým vlastním uším a očím tváří v tvář politikům? Tváří v tvář? Škoda, že politik při své řeči pohříchu většinou laškuje s kamerou, nebo s velkým davem…Kdyby nám, každému jednotlivě, mohl pohlédnout zpříma - opravdu zpříma? - a mohl by? - do očí, viděli bychom, že od stálého lhaní již tak trochu laškovně švidrá a do oček nepohlédne. (Trénují, pro případ, pohlížení na kořen nosu účastníka debaty.) Vždyň i ten řezník číman v písničce bohužel šilhal a to ukrutně, kterýmžto pádem praštil do hlavy nevinného přisluhovače vepří popravy. Nepřipomíná nám to nic?
Ano, lhát není pěkné! Je to vůbec pravda?
Na rozdíl od chvastounských řečí a bodrých bonmotů, pravda nemiluje vřískot ulic, nároží, hospod, stadionů, filmových festivalů a televizních studií. Vyhledává tiché kouty, svým uspořádáním lákající k rozjímání. Přichází po špičkách ve chvílích před usnutím a v ranním procitání, aby se vytratila s cvaknutím minometu, kterým je vybaven lovec rozum. Ví co dělá. Je vzácnou kořistí, tak často cupovanou na drobné útržky, vytržením z celku pozbývajícími pravdivosti.
A vůbec, nejpodezřelejší jsou Ti, kteří halasně vzývají a zaklínají pravdu! Tu svou! Sama sobě jsem nyní velmi podezřelá…většinou hrozně lžu, což není pravda.
Zcela v duchu této slabomyslné úvahy vyzývám národ: přestaňme šilhat a pohlédněme si do očí! Věřím, že po několika měsících tréninku před zrcadlem pohlédneme do očí napřed sobě, svým druhům (i dluhům)….. a konečně….. možná…. i zvrdlouhané pravdě! Pro politiky z povolání více než po dvou měsících služby (?) lidu však nevidím žádnou naději…….Snad opuštěný klášter někde v Tibetu a zkušený guru……..možná.
Pojďme! Podobni Inkům, s naivním úsměvem na rtech, čistým srdcem a všemi svými poklady v natažených dlaních, směle vykročme vstříc novým conquistadorům!

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Váhy mají vskutku štěstí, protože se k nim hrnou zajímavé nabídky. Neměly by odmítnout. Nadřízený bude naštvaný, a proto se musí rozhodnout. Kolegové jim nyní slepě závidí, protože jejich…

Nejčtenější články

Doporučujeme