Autor literatury faktu Luboš Y. Koláček si ve své nejnovější knize posvítil na dějiny šašků, a to nejen v Čechách, ale i ve světovém kontextu. Podle něj do galerie největších mistrů v tomto oboru patří i Bolek Polívka v legendární hře Šašek a královna, kterou stvořil spolu se svou bývalou ženou, herečkou Chantal Poullainovou.
Obsáhlá kniha nakladatelství Akcent s názvem Šašci a blázni králů (Tajnosti,moudrosti i kratochvíle) je nejnovějším dílem autora, který se věnuje historické literatuře faktu a cestopisům. Tentokrát sáhl po postavě, která člověka provází už od dětských pohádkových knížek.
"Šaškovství je pro mne obecně symbolem lidství," vysvětluje Koláček. "Symbolem devótního klaunství často ubohých lidských zrůd, ale zároveň i moudrého bláznovství v té lepší a - v pozitivním smyslu - nejlepší podobě. Blázen je totiž obsahem i žádoucím přesahem středověkého "povolání" královského šaška, pro mne tedy rozhodně ve smyslu moudrého bláznovství: králův "blázen" směl ukazovat a říkat pravdu tam, kde bývají ostatní lidé od dvora, za tentýž výrok, o hlavu kratší!
Dokázal tak dějiny posouvat kupředu. Díky svému postavení však mohl být chytrý šašek i velice nebezpečnou duchovní zrůdou, intrikánem, donašečem a dokonce i špiónem - záleželo hodně na mentalitě vládce: jaký typ šaška vedle sebe snesl. Navíc chápu povolání královského blázna tak trochu i jako poslání, protože takový človíček byl vždy poněkud "na hraně": jestliže říkal nahlas pravdu, mohl se ocitnout v pozici proti všem - a tedy i proti svému zaměstnavateli; jenomže 
pokud ji z různých důvodů neříkal, otupěl jeho ironický břit a ztratil pro svého chlebodárce význam. Mohl tedy na obou pólech skončit špatně: přece jen na popravišti nebo v dobovém blázinci (a to nebyla žádná lahůdka - taky se o nich zmiňuji), anebo prostě jen pro nadbytečnost "na dlažbě". Ale pozor - jak správně podotkl kdysi už Komenský - z historie se máme učit. A tak přestože moje knížka se tváří jako svérázná sonda do historie, rád bych zdůraznil její přesah i do dnešní doby. Do všech časů."
Od šašků se můžeme učit
Luboš Koláček je přesvědčený, že právě dvorní šašci a blázni nevymřeli, jen trochu změnili podobu.
"Šaškové jsou kolem nás stále!" tvrdí. "Moudří i ti opravdu hloupí a nebezpeční, ať už mají v rukou pověstných deset deka moci anebo - bohužel - mnohem více! Nemám rád "nebezpečné" hlupáky, miluji moudrost a poznání, takže pokud se vrátíme k historickým postavičkám mojí knihy, blízký je mi určitě Bratr Paleček, moudrý a tak trochu i tajemný, mám rád brilantní vtípky Hodži Nasredina. Velice mne zaujal tajemný kouzelník, blázen a - jak si na stránkách své knihy dovozuji - neobyčejný vyzvědač či špión Žito.
Fascinuje mne moudrost magie, zde v podání "šaškovského" Parcifala. Miluju zenové "blázny" a jejich učení, mám rád absurdity moudrého krále Šalomouna. Ale mám velice rád moudrého šaška z pera Bolka Polívky, který svoji postavičku, spolu s tehdejší manželkou Chantal Poullainovou, také osobitě fyzicky ztvárnil. Právě jeho šašek podle mne patří do galerie těch v současnosti největších."