Pomoc, mám fobii. Z toho, že nedoběhnu na záchod!

Zdravím. Taky mám tento problém..vždy stresuju týden před odjezdem, když někam jedeme autobusem. Začala jsem to po roce stresování řešit s psycholožkou. Poradila mi, co dělat v těchto situacích. Sama jsem taky hledala, jak si pomoci a došla jsem k Bachovým esencím. Zatím mě to vnitřně velmi uklidnilo. Paní mi je namíchala na míru a vidím pokrok. Možná placebo, možná ne.. hlavně, že funguje. Přítel o všem ví a je vždy ochoten se mnou hledat záchod a uklidňovat mě, ale intak je mi trapně.
Držím všem palce… Vidím, že je nás více, než bych čekala

Mám stejnej problém asi 4 roky. Začátek dá se říct podobný. Jela jsem za kámoškou do jedné vesnice a chytlo mě to v tu nejhorší možnou dobu, mezi baráky bez žádné zeleně, křoví, nic. Bohužel jsem to tenkrát taky nedoběhla. Stihla jsem stáhnout kalhoty, snad mě tenkrát nikdo neviděl, hrozně moc jsem se styděla. Od té doby musím přesně vědět, kde je nejbližší záchod. Teďka hodně cestujeme, takže pro mě je to utrpení, raději nejím nic tučného, hodně se pozoruji. V každém městě, kde jsme mám staženou mapu veřejných záchodků. Nejhorší je čekání na cokoliv, MHD, vlak, fronta v obchodě apod., začnu přemýšlet a konečná, jednou jsem musela v obchodě nechat celý nákup, protože jsem musela utéct. Jím teďka víc zdravě, což samozřejmě není nic špatného, hodně sportuji, mám přítele a je to trošku lepší. Ale byla doba, kdy jsem nevylezla z domu, hlavně za covidu. To mé psychice absolutně nepomohlo, naopak se to zhoršilo. Pak bylo těžké jít i 500 metrů do večerky.

Ahoj všem, mám stejné problémy už cca 18 let .. jde o syndrom dráždivého tračníku.... Na netu o tom najdete spoustu článků a jak k tomu přistupovat. Sám chodím na psychoterapie... Pomohlo to značně... Je k tomu potřeba přizpůsobit životosprávu, vyvarovat se co nejvíce stresů... Vše se dočtete kdekoliv na internetu.... V dnešní době je spoustu možností jak to eliminovat... Neházet Flintu do žita 😀☺️😉

Když jsem to četla, úplně vidím sebe. Trvá to už 6 let, ale vidím poslední dobou že se to opravdu hodně zhoršuje. Už nejsem schopna jít nakoupit do obchodu, koupit si něco na sebe, jít k doktorům (dost mi vadí že musím čekat když jsem třeba objednaná na čas) dříve jsem to řešila imodiem, postupně jsem ale zjistila že už ani to mi nepomůže a do práce ráno chodím na 2x protože se vždy vrátím domů na záchod.... Teď jsem objednaná k psycholozce a doufám že mi pomůže... Protoze už mě to úplně dostalo a jediný kde se cítím v bezpečí je domov.

Ten isty problem dokonca ten isty scenar ako u zakladatelky diskusie .. ked som to cital tak som sa aj tak troska usmieval ze ako je to mozne ... ja to mam 1rok minuli rok sme boli na dovolenke pri mori a scenar uz poznate odvtedy zviknem panikarit a ked myslim na to tak to na mna vazne prijde a uz len hladam najblizsi zachod ... velmi neprijemne az nemam chut nikam cestovat hlavne nie daleko co ma vsak zaraza je ze som ani v jednom prispevku nevidel riesenie...

Dobrý den taky mám stejné problémy a trápí mě už 19.let je to strašně vyčerpávající.

Ahojte mam taky isty problem uz asi 6 rokov , uz som vyskusala vselico ale nic nepomoha vsetko je navine len psychika... teraz uz mam psychologa zatial sa to zlepsuje ... a pomaly to skusam aj bez auta ale nie daleke trasy este nemam taku odvahu,ale viem ze ked je clovek ktomu prinuteny tak to zvladne ak mi nastane taka situacia chvilu je ten strach ale nakoniec ju prekonate ... len nemysliet a nic si nenahovarat ...

Mám ten samý problém, cca za hodinu jedeme pryč a já nemyslím na nic jinýho, než,"co když se mi bude chtít". Přicházím kvůli tomu o tolik věcí, zážitků a strašně mě to mrzí. Je to diskuze stará 7 let, a mě by zajímalo, jak na tom zakladatelka je?

Jo tak to mam taky uz 15 let. A nyni jdu na terapii, snad mi to pomuze, pokud ne zustanu sama.

Ahoj, mam uplně totožný problém. Pomohl psycholog?

Myslím že něco podobného se za život stane více lidem než si vůbec myslíme v tom není nikdo na světě sám. Ale rozhodně to chce nějakou terapii aby si tím nezkazila zbytek života.

Chce to určitě nějakou terapii - když se člověk takhle bojí, začne na to reagovat tělo, je proto potřeba nejdřív dát do kupy hlavu, ale zjištění, jestli není i nějaká přidružená tělsená příčina je určitě taky doležité. Hlavně nemá smysl, čekat, že to samo přejde.

Být tebou místo psychologa v první řadě navštívím gastroenterologa. Tohle je případ pro něj. Jsou na to léky.

přesně tak nemáš se zaco stydět...já jsem se jednou málem po...v autobuse,ale naštěstí jsem to vydržela..občas mívám taky podobné problémy a jsem klidnější v dohledu wc.ale snažím se na to nemyslet...hlavně když někam jdu z domovat tak musím nejdřív na velkou jinak by mě to určitě někde chytlo...

Není to divný a nemusí se za to nikdo stydět, já mám takovou jednu kamarádku a taky se jí nehoda stala - jízda autobusem do práce a od té doby se bojí uplně stejně. Takže se není za co stydět :).