Pomoc: Moje nezletilá dcera je těhotná

PeterSedlacek: Je to nový život, důkladně zvažte to, že si ho nechá. Raději hanba před rodinou a přáteli, než zabít nevinné dítě.
Takhle by pane Sedláček možná měla Vaše slova nějakou váhu. Pokud ale píšete jak naprostý negramot, vypovídá to mnohé o Vaší inteligenci a tudíž i o váze Vašeho doporučení...

Myslím, že znáte všechny varianty, ale důležitý bude také názor Vašeho manžela. Sedněte si společně a všechno proberte. Ať si dcera zvykne nést zodpovědnost za své činy. Vím, že se ji snažíte jako matka chránit, ale pokud byla zralá na první styk, musí i čelit následkům - a v první řadě vašim přirozeným reakcím. Její skutek ovlivnil a ovlivní nejen její život, ale i život celé Vaší rodiny. A je jen na vašich možnostech a pocitech, jak se to nakonec rozhodnete řešit. Nikdo není ve vaši kůži a neponese za vás následky. Určitě jste skvělá máma a děti prostě někdy dělají boty. Přeji hodně síly a rozvahy. Určitě vaše společné rozhodnutí bude to nejlepší v danou chvíli, i když to v budoucnosti můžete kolikrát vidět jinak...

Ještě tady nepadla třetí varianta...dítě donosit a dát k adopci...

Obě rozhodnutí jsou špatná. Sejděte se s otcem dítěte a jeho rodiči a nechte dceru ať si udělá obrázek a rozhodne se sama. Pak buďte na její straně, ať se rozhodne jakkoliv. Nikdy už se k tomu nevracejte a neříkejte co by kdyby.

Omlouvám se, jestli opakuji již napsané, nestačila jsem přečíst všechny příspěvky. Dívenky je mi líto, před tak vážným rozhodnutím se ocitla příliš brzy. Ale proč jen ona? K početí dítěte je třeba dvou. I když k těhotenství došlo při sexu na jednu noc a o dlouhodobý vztah patrně nestojí žádný z budoucích rodičů, do řešení bych rozhodně zapojila otce. Také on musí převzít svůj díl odpovědnosti, třeba jen proto, aby stejně nedopadla další dívka.
Přeji, aby vybraná varianta uškodila Zuzce co nejméně. F.

já jsem otěhotněla ve 20...pár měsíců po střední(jsem jen vyučena) a i přesto, že svojí dceru šíleně miluju bych také uvítala kdybych otěhotněla později.začátek jsme měli těžký, přítel měl ubohejch 15 000 a já neměla na nic nárok. I přesto že jsme to všechno zvládli na úspěšnou, vybudovali jsme si perfektní zázemí, kterým se můžeme i s tak malým příjmem pyšnit, připadala jsem si zbytečná... nic jsem neměla, nic jsem neuměla, nic jsem nevěděla. A nejhorší to je teď, když jde malá do školky.... Nemám šanci mít normální práci. Nastoupím do fabriky ve které pracuje můj přítel a budu pod ním... a budu si připadat ještě hůř. Ano, jde studovat při práci a něco si dodělat....ale přítel si školu dodělával dálkově a tak vím jaký to je a bude to až za tři roky....a to jen maturita.ale co do té doby? a co s maturitou? a co potom? Věřte mi...kdybych měla jinou šanci....chopila bych se jí....a na rodinu bych se řádně připravila. A to mi bylo 20.... Myslím že v 16ti maj holky řešit pupínky na obličeji se svýma nejlepšíma kamarádkama, nebo lásky, ale určitě ne že z nich budou maminky....Je i jiné řešení....vzít si dítě do své péče a vychovat ho jako vlastní aby měla Vaše dcera dětství které si zaslouží....Nebo jestli chce být opravdu maminkou.....pořádně jí vysvětlit o co příjde a na co se musí připravit.... Ale myslím že i to by s pomocí své rodiny zvládla.... :) Přeji Vám úspěšný život ať se společně (protože myslím že by jste se měli určitě rozhodnout společně) rozhodnete jakkoliv.

odlaska: napsala bys neco podobneho, kdyby sis dite nechala vzit, v klidu dostudovala, nasla si partnera a zjistila, ze kvuli te interupci uz dalsi dite nemuzes mit? Na miniinterupci je pozde a interupce muze dopadnout vselijak..Prijit mi domu tehotna 16leta dcera, urcite bych se snazila podporit ji v tom, aby si dite nechala, i kdyz to nebude mit snadne. Dite matku podrzi, kdyz je ji nejhur, urcite pripravi krasne chvilky i 16lete mamince. Nechapu, jak nekdo muze brat potrat jako jedine spravne reseni :-/

Jenom ještě všem matkám i dcerám...kravinu udělá každej ...zvlášť šestnáctka poprvé bez dozoru podpořená nějakým tím alkoholem...a nebo se chybička vloudí (prasklej kondom). Dnes je pilulka po v lékárně bez předpisu, prodají ji od 16-ti let aniž by se to museli dozvědět rodiče (mladší holka musí mít recept od gynekologa). Takže fakt stačí holky poučit, že když se něco takovýho stane, máš 72 hodin (čím dřív tím líp) čas to "napravit". Vysvětlit, že je to nouzové řešení, že to tak nejde řešit pravidelně, ale kdyby tahle holka měla k matce důvěru a rovnou po návratu z diskotéky kvákla co se stalo, tak nemusely řešit daleko větší malér. Takže od puberty vtloukat do hlavy (spolíhat na to, že moje malá holčička bude panna do třiceti je fakt blbost), radši blbý ksichty puberťáka..."no mami..." než řešit toto.

To samé jsem zažívala u své dcery a také stejná hloupost.Dítě si dcera nechala vzít,Miniinterupce do 6 týdnů následky nezanechává jako interupce,.

Nechala bych volbu na ní, může Vám to někdy vyčíst, že jste ji do něčeho nutila. Pokud by se sama nerozhodla, tak bych se ptala sama sebe jestli mám dostatek času a energie pomáhat s dítětem a udělám to pro svou dceru s tím, že ji to nebudu denně vyčítat. Každopádně ať už se rozhodnote jakkoliv bude potřebovat Vaši podporu. Na reakci okolí bych kašlala, lidé jsou různí a někdy i dost zlí. Přeji správné rozhodnutí.

reaguji na na začátek Tvého dopisu - jako máma jsi neselhala; když jsem toto občas kvůli něčemu řekla svým dětem, zlobily se na mě... a měly pravdu.
co se týká Vašeho "problému" - podle všeho by ste dceři jako rodina dokázali pomoci a v současnosti se doopravdy i s děťátkem dá studovat (individuální plány apod.); kdyby měla 18 už by to bylo v pohodě? rozdíl dvou let může u někoho být docela dost velký u někoho ani ne (mluvím z vlastní čtyřnásobné zkušenosti). Já bych asi měla spíše strach v současné době, kdy se stále zvyšují počty bezdětných párů, že jednou svého rozhodnutí jít na interupci bude Vaše dcera litovat. Fyzicky je dcera dospělá, psychicky dospíváme celý život. Asi by to v současnosti bylo hodně na Vás, jak by ste dokázali zvládat roli rodičů, kteří za "jízdy" učí své dítě být rodičem. Určitě bych, jestli se pro děťátko rozhodnete, nepřevzala rodičovskou roli. A co na to okolí - jak už bylo mnohokrát popsáno, na to se můžete vykašlat, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Taky mi říkali nejbližší z rodiny, když jsem po čtvrté otěhotněla, že co na to lidi, tolik dětí... A už 21 let si říkám, když se podívám na svého syna, jak bylo dobře, že jsem je neposlouchala. Držím Vám palce.

Souhlasím s jarca61 - zvažte to velice dobře. Obě řešení budou mít následky na celý život.

Dle mého záleží na dané rodině, jaké máte možnosti.
Na lidi okolo bych se vykašlala. Je to vaše rozhodnutí (rodiny), ne těch okolo.

odlaska: Znám holky, co si s dítětem v tomto věku dodělaly nejen střední školu, ale i vysokou. Ovšem za pomoci rodičů, kteří dost s miminkem pomohli. Je to těžká volba, tak i tak bude dcera pomoc potřebovat. Ač nejsem příznivcem potratů, určitě bych to v tomto případě také zvažovala, ale život je dar, i když někdy dostáváme dost nečekané dary. Brala bych to dle vlastních možností rodiny, co řekne širší příbuzenstvo a další "chytrolíni", budou vždy jen kecy, oni to nebudou řešit, nebudou stát po boku vaší dcery, nepomohou jí.

Je to sice těžké, ale upřímně bych poradila interrupci. Také jsem v šestnácti otěhotněla a dítě si nechala, mamka se mě snažila přesvědči, abych to dala pryč, ale já si tvrdohlavě stála za svým. Dnes si říkám, že jsem měla na potrat jít a v klidu si dodělat školu, jít na vysokou a najít správného partnera a s ním to dítě mít. Dceru samozřejmě miluji, ale přesto bych uvítala, kdybych ji měla později.. už jen z finančních a existenčních důvodů..

Chybovat je lidské. I teď se ukáže jaká jste máma bude potřebovat podporu ať už se rozhodne to dát pryč nebo si to nechat. V každém případě rozhodujete i o svém vnoučeti jsou starost i radost. Nejsem proti interrupcím pro mě je život posvátný až od chvíle narození kdy je třeba chránit i za cenu vlastního ale jsem ráda že že ty svá vnoučata mám.

PeterSedlacek: za prvé - ten pravopis ! a za druhé - že takové kecy má vždycky chlap...

Není co řešit, fofrem na miniinterupci, dokud je čas. Slečna už dostatečně názorně ukázala, že ještě rozum nemá, a na výchovu dítěte rozhodně stačit nebude, takže to musí rozhodnout někdo dospělý za ni.

lebahu: Nevím jak jste přišla na to, že byla nejdál na dvorku. Já směla na diskotéku taky až v 16 a strašně jsem musela prosit a přemlouvat. A nedopadlo to tak, že bych se hned s někým vyspala. Pokud by ji pustili už dřív zase by všichni nadávali, že jsou nezodpovědní a pouští dítě na noc ven moc brzy. Spíš si s ní měli víc promluvit o sexu, protože pochybuju, že v 16 byla jediná panna.

Tady je každá rada drahá ... jednejte podle svého vnitřního pocitu.

Není ani první ani poslední, tragédie vypadá jinak...Když je dost stará na to aby si to upletla, holt bude muset být dost stará na to aby se rozhodla a případně starala. (pochopitelně máte poradní hlas a bez pomoci to nezvládne) "ten parchant" se těžko může distancovat, pokud si dítě nechá, bude hoch minimálně platit...
A kde jste udělala chybu? Jestli "si přála" k šestnáctinám první diskotéku, znamená že do té doby byla sama nejdál na dvorku...no tak se holt nutně musela urvat z řetězu a honem vyzkoušet všechno, když nemá maminku za zadkem...a taky nějaká osvěta asi nic moc...radši patnáctileté žabě koupím krabku prezervativů a vysvětlím (názorně) co s tím, než řešit tohle...

Hodně záleží na tom co chce dcera, do potratu bych rozhodně nenutila, zvládnout se dá všechno a ostudu vůbec neřešte, každý ať si nejdřív zamete před vlastním prahem a pak soudí ostatní. Nejhorší je překonat první šok.

Do ničeho bych ji nenutila, ale zvážila bych situaci, kdy rodičovvství můžete zatím převzít sama s manželem. Až dodělá školu, může se pak o dítě starat sama, nebo s partnerem, kterého si najde. Potrat je až to poslední, co můžete udělat a pro dceru nebezpečné. Taky by už děti nikdy nemusela mít.

Myslím, že do toho dceři máte co mluvit. Ještě není dospělá, pokud si dítě nechá, péče o něj i o ni bude z velké části i na vás. Cítit vaši podporu je ted pro ni jistě velmi důležité. Nevidím to jako konec světa, dcera si školu může dodělat kdykoli, partnera si také jistě časem najde. Reakce okolí budou zřejmě různé. Naše společnost bohužel lépe toleruje zabití nenarozeného života a útěk od "problému" než rozhodnutí převzít odpovědnost za své chování. Držím vám pěsti, to dítě je dar pro celou vaši rodinu :-)

Je to novy zivot, dukladne zvazte to ze si ho necha ... radeji hamba pred rodinou a priteli nez zabit nevynne dite https://prolife.cz/