Posedlost jménem semirexie aneb Toužím nosit velikost S | Zdroj: Shutterstock

Zdroj: Shutterstock

Posedlost jménem semirexie aneb Toužím nosit velikost S

Miliony žen po celém světě otročí svojí váze a přizpůsobují celý svůj život touze vejít se do velikosti S. Nepatříte náhodou mezi ně?

Pětatřicetiletá Eva se při každém jídle tváří nanejvýš soustředěně. Ne snad proto, že by si vychutnávala každé sousto. Ve skutečnosti si v duchu sčítá, kolik kalorií má právě na talíři. A jen co se zvedne od stolu a vyrazí na procházku, kalkulačka v její hlavě začne počítat výdej energie. To vše má jediný cíl – zbavit se tukových minifaldíků, které se v její představivosti nafoukly do obludných rozměrů. Eva má pocit, že dělá maximum pro svou linii a je učebnicovou ukázkou zdravého životního stylu. Odborníci by ji ale označili spíš za oběť semirexie.

Život na hraně

Jste doslova posedlá vším, co má na sobě nálepku dietní nebo light, a někdy odmítnete lákavě vyhlížející lahůdku jenom proto, že vám připadá příliš kalorická. Málokdy jdete na kutě, aniž byste si nestoupla na váhu a nezkontrolovala, jestli nemáte pár deka navíc.

A když potkáte kamarádku, projede vám hlavou: „Ta ale přibrala!“ Poznáváte se v tomhle popisu? Pak spadáte mezi ženy, které ohrožuje semirexie. V anglicky mluvících zemích je v poslední době tenhle termín často diskutovaný, označuje totiž onemocnění charakterizující hranici mezi anorexií a rozumnou péčí o váhu. Semirexie není životu nebezpečná jako anorexie. Přesto snižuje kvalitu života. A může se i zvrtnout ve skutečnou poruchu příjmu potravy.

Podle zkušeností britských psychologů se s podobnými problémy potýká stále více žen. S trochou nadsázky by se dalo mluvit o stále se šířící nenápadné epidemii. Nové slůvko má své kořeny ve slově anorexie, což je označení pro duševní nemoc, která se projevuje odmítáním potravy.

První polovinu tohoto termínu ale nahradila latinská předpona semi-, která znamená poloviční. Proč se polovičatá anorexie rozšířila natolik, že byl pro ni dokonce vytvořený nový název? Neúnavný hon za menší konfekční velikostí je dnes na denním pořádku. Média nám vytrvale servírují vyhublé modelky a herečky a nenápadně ovlivňují naše podvědomí.

Snadno tak můžeme získat dojem, že k tomu, abychom byly úspěšné, potřebujeme být uniformně štíhlé. To ale není zdaleka všechno. Za hubnoucí mánií často bývají hlubší důvody, které vůbec nesouvisí s touhou blýsknout se dokonalým vzhledem.

Magická moc dětství

Psychologové často nacházejí prapůvodní kořeny těchto problémů v dětství. Pokud se ve vašem okolí pohyboval někdo, kdo kladl přehnaný důraz na vzhled či váhu, můžete snadno spadnout do pasti. I Evě z úvodu článku její maminka v dětství servírovala jídlo se slovy „máš čím dál tlustší stehna“ či „dnes si dej k obědu radši jen jablko“. Není divu, že si Eva nevybudovala k jídlu zdravý vztah.

Podobnou „masáží“ od příbuzných, kamarádek nebo učitelek si v dětství prošla řada z nás. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak hluboko v našem podvědomí se tyhle zkušenosti usadily. A že to není radno podceňovat, napovídají alarmující statistiky – řada současných děvčat totiž začíná s první dietou už v sedmi letech!

Jídlo místo problémů

Dalším důvodem semirexie může být jednoduše touha získat kontrolu nad svým životem. Nesnesitelného šéfa ani nedokonalého manžela za noc nepředěláte. Udělat zásadní změny ve svém přístupu k okolnímu světu, to je běh na dlouhou trať. Zato myšlenka, že změníte jídelníček a projíte se k dokonalému tělu, působí lákavě. Jídlo v takovou chvíli zastupuje vaše emocionální problémy, které nedokážete řešit. A tak obrátíte veškerou pozornost k hubnutí a podvědomě doufáte, že až shodíte své tukové zásoby, budete konečně šťastná. Vypadá to přece tak jednoduše a začít můžete hned! Řada žen se chlácholí představou, že teprve až dosáhnou ideální váhy, začne „pravý život“.

Jenže zoufalý hon za útlou postavou bývá kontraproduktivní. Přehnaně hlídáte každou přijatou kalorii, večer to nevydržíte a vezmete ledničku útokem. Dalším problémem je úbytek energie. Podle nedávné americké studie se při nedostatečném příjmu potravy vystavujete vyššímu riziku změn nálady a depresí. A když chybí proteiny, může se stát, že váš mozek neudrží koncentraci. Výsledkem bývá například zhoršená výkonnost v práci...

Zlatá střední cesta

Jak ale ze začarovaného kruhu ven? Protože všechno souvisí se vším, zkuste se na svůj život podívat z nadhledu. Snažte se pravdivě pojmenovat své problémy a nasměrovat se k jejich řešení. Neutápějte se ve svých starostech sama a komunikujte o nich přímo s lidmi, kterých se týkají. Pak zeslábne vaše touha kompenzovat si ostatní životní oblasti dokonalým vzhledem.

Zaměřte se hlavně na kladné stránky zdravého životního stylu. Učte se pozitivně přemýšlet o zdravých jídlech a sportovních aktivitách, jež prospívají vašemu organismu. Opusťte negativní myšlenky a výčitky, kterými se týráte po každém dietním prohřešku. Když budete pravidelně dodržovat zásady zdravého životního stylu, jedna čokoládová tyčinka nebo vynechané cvičení už nebude důvodem k pocitům viny a selhání. *


Věděli jste, že:

93 % dotazovaných žen přiznalo, že během posledního týdne měly negativní myšlenky ohledně svého vzhledu...

79 % prohlásilo, že by chtěly zhubnout. A to i přesto, že dvě třetiny z nich nemělo podle svého BMI žádný důvod k hubnutí...

46 % zažilo posměšky nebo ztrapňování kvůli svému vzhledu.

30 % žen by obětovalo rok svého života, kdyby jim to mělo přinést ideální postavu.

Článek jsme převzali z časopisu Dieta

Doporučujeme

Články odjinud