Povídání o africkém bubnu

20. 6. 2001
Povídání o africkém bubnu
Máme sedmnáctiletou dceru. Je krásná, milá a společenská. Má veskrze kladný vztah k hudbě a tanci. Z jejího pokoje se linou zvuky a neustále nám dupe nad hlavou tak, že když sedíme v obýváku, třese se lustr. Letos časně zjara jsme se s manželem chystali na cestu do Jihoafrické republiky. Na dotaz , co by chtěla odtamtud přivézt, bez zaváhání odvětila, že pravý africký bubínek.

Povídání o africkém bubnu

Máme sedmnáctiletou dceru. Je krásná, milá a společenská. Má veskrze kladný vztah k hudbě a tanci. Z jejího pokoje se linou zvuky a neustále nám dupe nad hlavou tak, že když sedíme v obýváku, třese se lustr. Letos časně zjara jsme se s manželem chystali na cestu do Jihoafrické republiky. Na dotaz , co by chtěla odtamtud přivézt, bez zaváhání odvětila, že pravý africký bubínek. V Africe se nám líbilo. Až dosud jsme cestovali výhradně po Evropě a černý kontinent na nás dýchl svou neopakovatelnou vůni. Množství zážitků se nám nesmazatelně vrylo do paměti. Naše nadšení se projevilo mimo jiné i tím, s jakou vervou jsme nakupovali suvenýry, ač této mánii jsme doteďka nikdy nepodlehli. Těm rituálním maskám, vyřezávaným soškám, obrázkům nebo ubrusům s místní batikou se prostě nedalo odolat. Přistihla jsem se, že nakupuji pro lidi, kterým by mě v životě nenapadlo něco koupit. Potěšení z vybírání, smlouvání a drobných úskoků místních obchodníků bylo příliš silné.

Hlavním úkolem však zůstávalo obstarání bubínku pro dceru. Můj manžel je maximalista. Když buben, tak aň stojí za to. Než jsem se stačila rozhlédnout po jednom z tržišň, kam jsme zavítali, už měl buben koupený, a to pořádný. Na výšku dobrých 80 cm, s vyřezávanými motivy a vybarvenými ploškami, na třech " kozích " křivých nožkách, kůzlečí kůží potažený. Na můj vkus těch barev bylo možná až příliš, ale už se stejně nedalo nic dělat. Pro černého prodavače to byl zřejmě obchod dne či týdne, protože nám k bubnu přidal zadarmo ještě vyřezávaného paviána a misku se slony. Naložili jsme buben do džípu a vyjeli za dalšími zážitky, které by se už daly nazvat: " Jak se cestuje s bubnem po Africe" nebo ještě lépe: " S bubnem zpátky do Evropy." Za pár dní jsme zmíněný buben opět nakládali do auta a chystali se na cestu na letiště v Johannesburgu. Při této manipulaci došlo k ulomení jedné dřevěné nohy. Pokazilo mi to náladu a vědomí, že dcerka obdrží buben poškozený, mne dosti dlouhou dobu hnětlo. Snad se nožka opraví, doufala jsem, zvlášň, když mne o tom všichni okolo ujišňovali.

Už cestou mi začínalo být jasné, že cestovat s bubnem není jenom tak. První potíže se objevily už u odbavovací přepážky na letišti v Johannesburgu. Má naivní představa, že nám bubínek vezmou do letadla jako spoluzavazadlo, vzala za své. Za nezastíraného zájmu okolostojících pasažérů jsme uprostřed letištní haly začali zběsile buben balit do bublinkového igelitu a lepit na něj ze všech stran nálepky FRAGILE.( Zaplatili jsme i slušný obnos za přepravu). Měla jsem tušení, že buben už nikdy neuvidíme, nebo z něj v Ruzyni zůstanou jen třísky. Trochu jsem se uklidnila, když speciálně pro toto zavazadlo přispěchal místní pracovník a osobně náš buben odnesl do toho obrovského jumba, co na nás čekalo, aby nás dopravilo 10hodinovým letem do Frankfurtu. Jeden z přihlížejících podotkl, že tady se " tomu " nic nestane, ale až " to" budou překládat ve Frankfurtu na let do Prahy, tam že s tím teprve pořádně házejí, když se "to" rozbije, tak prý tam.

Let proběhl bez problémů. Ve Frankfurtu jsem pokukovala po vozících na bagáž, které odjížděly od jumba. Přijel jeden s vysokou mříží dokola, a na něj vyložili - a velmi opatrně - náš buben ! Z přepravy bubnu se stávalo dobrodružství, které mne začínalo bavit. Byla jsem vděčná místním tureckým gastarbeitrům za šetrné zacházení s naším bubnem a spokojeně jsem odkráčela na kávu. Za pár hodin nás potom přivítala Praha a moje první starost patřila - jak jinak - bubnu. Tušila jsem , že tak vlídně, jako ve Frankfurtu, s ním letištní personál v Ruzyni zacházet nebude a rozhodla jsem se přijmout opatření. Aby se bubnu nic nestalo při výjezdu po gumových přepravních pásech, postavila jsem manžela na strategické místo, aby buben včas odchytil. Všechna zavazadla z našeho letadla už byla u svých majitelů, jenom buben pořád nikde. Už jsem začala být lehce nervózní, když vtom se objevil ! Manžel zareagoval a zalovil na pásu v marné snaze buben odchytit. Buben je kulatý, odkutálel se, spadl na zem a ulomila se mu druhá noha. Jemně jsem zaklela, ale jelikož se mu evidentně nic jiného po cestě nepřihodilo, řekla jsem si: spraví-li se jedna noha, spraví se i druhá. To by bylo, aby český kutil nespravil nohy od afrického bubnu! U nás v Hostivaři jsme byli kolem poledne. Jen tak jsme prošli kontrolně dům a rozhodli se, že dcera nemůže dostat buben s ulomenýma nohama. Supermarket pro kutily je od nás 10 minut autem. Manžel se rozhodl pro opravu kombinace šroubky

  1. lepení - tmelení, s předem jasným výsledkem: dcera nic nepozná. Koupili

jsme vrták do dřeva, tři balení šroubků, tmel na dřevo, šmirglpapír a barvu. Po návratu domů můj šikovný muž, původním povoláním kardiolog, vytáhl vrtačku a dal se do díla. Za necelou hodinu byly obě nožky přišroubovány zespoda bubnu tak, že opravdu skoro nebylo nic k poznání. Byla jsem velmi spokojená. Tak a teď může Barborka přijít ze školy, oddychla jsem si a konečně dala po 24hodinové štrapáci nohy na stůl.

Odpoledne se dcera vrátila ze školy. Překvapení a radost z bubnu podle očekávání byly nezměrné. Dovezli jme totiž i cédéčka s domorodými rytmy a v tu ránu se náš dům začal zachvívat snad až v samých základech. Hlavně, že má dítě radost, spokojeně jsme si s mužem notovali a ten kravál včetně bubnující dcery jsme nostalgicky vnímali jako vzpomínky na Afriku. ( Dovezli jsme jí i rumbakoule, zhotovené z vyřezávaných dýní, které s bubnem střídala v doprovodu k etnické hudbě).

Od našeho návratu z Afriky už uběhlo pár týdnů. Fotky už jsme ukázali všem, co o to jen trochu stáli, suvenýry jsme rozdali, v jídelně jsme pověsili na zeď tu největší masku a zážitky pomalu začaly slábnout. Co nesláblo, bylo dceřino bubnování. Evidentně ji tento způsob relaxace vyhovoval nejvíce. Každou návštěvu vodila do svého pokojíku a ukazovala jí svůj buben. Považuje totiž náš dárek za důkaz smyslu pro humor a recesi a myslím, že to u svých/jinak poměrně konzervativních/ rodičů ocenila.
Je to asi deset dní, povídaly jsme si s naší Bárou u ní v pokojíku a ona jen tak mezi řečí prohodila něco jako: " Člověče, mami, s tím bubnem není něco v pořádku. Něco tam uvnitř haraší a sypou se z něj piliny..." Dál už nemusela říkat nic. Vystartovala jsem k bubnu jako řízená střela. Červotoč, napadlo mě. Pilin pod bubnem bylo jak naseto. Ještě aby se nám dal do ostatního nábytku! Začala jsem hned jednat. V již zmíněném supermarketu jsem neprodleně zakoupila skoro za pět set korun pět různých přípravků na hubení dřevokazného hmyzu a štětec zárohák a vyhlásila jsem červotočovi válku. Pro jistotu jsem použila přípravky všechny. Kůži na bubnu jsem pokryla hadrem namočeným v octě. Zabalila jsem buben do igelitu a čekala, jak škodlivý hmyz zareaguje. V domě se pomalu nedalo vydržet. Jedy pronikly svým pachem do všech místností. ( Venku v té době pršelo ). Ostatní členové rodiny začínali reptat. Dcera Bára chodila kolem a dělala smutné kulaté oči, že jí ty hnusný brouci dělají do bubnu díry. Byla to pravda. Během pár dní se v těle bubnu objevily otvory o průměru až 4 milimetry. Dva brouci byli mrtví, ale v bubnu to chroupalo dál. Počkejte, já vám ukážu, vymyslela jsem fintu. Na brouky jsem vytáhla injekční stříkačku s červostopem a do vykousaných děr nemilosrdně vpichovala i ostatní chemické přípravky...
A tak to dělám dodnes. Brouci sice čas od času nějací chcípnou, v bubnu je ale slyšíme pořád. Buben nemohu vyhodit ani spálit, což bych nejradši udělala, ale nejde to; dcera má k němu citový vztah! A já ostatně taky!
Až někdy budete mít příležitost, jeďte se do Jižní Afriky podívat. Je tam nádherně, že se to ani vypovědět nedá. Ale dejte na mou radu a nevozte si domů buben !

Autor: Ludmila Dvořáková

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Dostanete se do podivné situace, která bude poněkud prekérní. Hlavně se kroťte a nedělejte unáhlené závěry, dokud se nepřesvědčíte o tom, že znáte dokonale všechny potřebné skutečnosti.…

Nejčtenější články