18tilety, Chloe ma pravdu. Nevzdavej to bez boje. Jsi mlady a zivot pred tebou. verim,ze az budes na VS,ze si tam divku najdes.Ale asi bude treba zmenit tema hovoru s divkou a nemluvit o umirani, ale o zivote. Mozna by tez bylo dobre, kdyby jsi se obratil a povidal si na lince duvery. tez existuje pocitacova. nebo jsou k dispozici psychologove v poradnach ap. Jedna psycholozka je i na www. zena-in. Asi poterbujes o sobe s nekym mluvit a oni te jiste vyslechnou a odborne Ti poradi.Nepropadej chmuram,rikej si,zitra bude lip a ono bude, uvidis.Musis tomuzacit sam verit. Vyzkousela jsem si to.Verim,ze si divku najdes,ale nesmis na vse spechat. pak to vse prijde,ani nebudes vedet jak. Snaz se na sobe pracovat a premyslet. jsi jiste chtry kluk,kdyz jdesstudovat VS, tak te chytrosti vyuzij ve svuj prospech. na kazdeho v zivoteprijdou chvilky, ze prestava vsemu verit a nejradeji by ukoncil zivot. Nesmis se tomu podavat.Snaz se jit mezi kamarady a kamaradky, nesed jen u PC. Vsude kolem je plno devcat. Ona ta spravna prijde,uvidis. jen nebud netrpelivy. Vis co se rika? trpelivost prinasi ruze. je to pravda.mej se pekne.
Toto není povídka
když vidím ten ohlas, asi si povídku také přečtu
No, je pravda, že demonstračka není nic chvályhodného, ale zase na druhou stranu si myslím, že i člověk, který takto jedná, potřebuje pomoc... Ačkoliv je fakt, že musí sám chtít a spolupracovat, pokud se v tom někdo vyžívá, asi se s ním nepohne... Nedokážu posoudit, jaký je případ našeho osmnáctiletého, jelikož přes internet si názory na lidi většinou nedělám; třeba se někde dobře baví, ale třeba na tom doopravdy není nejlíp - a co takhle nějaká odborná konzultace,18-letý? Jak se na to díváš?
Ahoj 18tilety. Bohuzel Ti musim rici, ze podle meho nazoru jsi bud zakomplexovany a unfukany blb, ktery se neumi svemu zivotu (pripadne smrti) postavit jako chlap (kdyz na neco nemam, tak o tom nekecam), nebo si tady jen na neco hrajes s umyslem okouzlit par divcich ctenarek. Ver mi, ze znam spoustu pitomcu, co se snazi sbalit holky prostrednictvim bolestinskych kecu (nekdy to funguje, tak vydrz). Ale mozna to neni Tvuj pripad. Kazdopadne Tve kecy ("dneska si vemu prasky"... "ach jo zas se to nepovedlo" jsou unavne jako skola v lete. Kdyby jsi se chtel skutecne zabit, tak to udelas! Demonstracni sebevrazdy typu "mejte me radi" (v horsim pripade pouze kecani o nich) jsou to nejvetsi svinstvo, citove vydirani. Ac se vubec nezname, mam chut Ti jednu vrazit, aby se Ti rozsvitilo v hlave. Bud se zabij a neotravuj (i kdyz bych Ti to nedoporucoval - tady mam podobny nazor jako Chloe) nebo se na to vykasli. A neotravuj. Preju hezky den.
Jo...máš pravdu, když ne pro sebe, tak alespoň pro ty druhé. I když to bude moc a moc těžké, zkusím to......
Žít.
Dnes jsem úspěšně složil maturitu, čeká mě vysoká škola....Všechno tohle bych zahodil, kdybych mohl opravdu někoho milovat a mít radost z toho, že můžu být s ním.....Ale chci moc, vím to. Vím, že to není to, o co stojí druhý pohlaví......každej je jinej, ale já sem vyhynulej druh, a mrzí mě to. Jo....teď žiju tak, jak jsem žil vždy předtím - pesimistický,cholerický,flegmatický život....ale nevim, co je pak lepší - žít ho, nebo nežít.....co myslíš??
No aspoň, že tak.
:-(, Tak jsem zas tu.A jak jsem říkal:život je taková svině,že se mi to nepovede....přesně tak.Zažil jsem sice ty nejhorší chvilky,pár hodinek v bezvědomí,ale cítím se stále stejně.Stejná beznaděj,stále stejné city k ní.Ona byla ta šance,to něco,kvůli čemu jsem stále doufal,že má cenu žít.Chtěl bych žít na maximum-pro ni.Jsem jen chytřejší o to, že budu čekat a doufat, že se mi to sní jednou povede, a když ne a život mě do té doby nepřesvědčí, že mě někdy někde čeká něco lepšího, tak to zkusím zas......
Strašně si vážím všech názorů, které mají srdce. 18-letý, nezoufej. Kluk, který to měl podobné, jako ty, se stal mojí největší láskou a nadějí. Je třeba jít až na dno zoufalství, a vykopne tě to a začneš se smát. Věř tomu dobrému v sobě. Jsi tady nepostradatelný, jedinečný a nenahraditelný. Kdybychom shodili ty pitomé ploty a nevěřili tomu, co nás naučili, měli bychom se všichni rádi. Vážím si víc tvého zoufalství než toho, kdo mluví o sebevědomí a bere prášky, aby nemusel žít a zabíjí se tak daleko víc a spolehlivěji, než ty. Těm, kdo věří rozumu, musíme pomáhat, protože jsou na scestí, ale není si čeho vážit. Kecy o sebevědomí nejsou na místě. Jasně, na světě jsme každý sám, ale zároveň jsme všichni jedno. Je to krásný tanec a hra. Nenech se o ni připravit. Zjistíš, že všechny depky jsou iluze, ale to už bude pozdě. Budeš na sebe mít vztek a zkusíš to příště. Ale to nevadí, stejně všechno dobře dopadne. A díky, 41-letá Jano.
Ty tu smůlu ale svým postojem vyloženě přitahuješ, přímo si o ni koleduješ. Prosím, nech ty prášky být, stejně to je nespolehlivá metoda, a neskákej odnikud, nevěřil bys, co všechno je lidské tělo schopné vydržet, je docela trapné chtít se zabít a místo toho si jenom rozbít hubu. Víš co? Tak to aspoň odlož, zakázet Ti to nikdo nemůže, ráda bych si s Tebou ještě nějakou dobu psala... Akorát mám problém, že se k internetu dostávám dost nepravidelně, ale snad to nevadí. Třeba je to jen Tvůj subjektivní dojem, že Tě nečeká nic jiného než smůla, třeba kdybys o tom mluvil s někým dalším, tak by mu nepřipadalo, že je to až tak beznadějný... A to ani nemluvím o tom, že i kdyby se Ti to podařilo a Ty jsi zemřel, tak vlastně vůbec nevíš, co bude potom...Každý věří něčemu jinému, ale s jistotou Ti to nemůže potvrdit nikdo... Co když to tam jako na potvoru bude ještě horší?!
Něco chápu, něco jsem se snažila pochopit, ale nepodařilo se mi to. Ale jedno vím jistě, vždy je důležité pochopit, teprve až pak odsoudit...
Ahoj Chloe, sedím tu trošičku už opitý u PC) a dnes se chystám umřít, má tu nějaké prášky a asi skočím z náký výšky,to už je jedno. Holkám se prý líbím, jsem na ně hodný a jsem jim sympatický (řekla jedna,co jí miluji) - ale má už známost. Nejde o to, jaký jsem, či jak vypadám. Jde o mojí smůlu. Můžeš tomu říkat, jak chceš, ale smůla není něco, co lze "člověčsky" změnit. Je to něco, co se dá čekat (alespon já to čekám). Pokud člověk pochopí, že se narodil pro to -být smolař - je to vlastně "štastný okamžik" a člověk pak dál může uvažovat o řešení. Jo, dnes se chystám umřít, ale život je taková svině,že mi to nevyjde - vezmum prášky a skočím z výšky,ale přežuju....achich, alespon se dnes nebudu "nudit". Srdce mi pláče a korozí se mi rozpadají ostatní tělesné orgány.Každý někdy umře.Nezahazujte se nikdo s těmi, co ví kdy umřou a nebo chtějí umřít....
Neomlouvá. Je mi úplně jasné, že člověk, který má za sebou tolik těžkých zážitků jako Ty, má na nějakou tu depresi nárok. Jenže lidí, kteří mají podobné zážitky - a mnohdy třeba ještě o něco horší, ne že bych chtěla Tvoje problémy bagatelizovat, ale na praxi v dětském domově jsem poznala přinejmenším 20 dětí, které na tom byly doopravdy někdy ještě hůř - je spousta. Pokud dokážeš takhle jasně formulovat, odkud Tvoje problémy pramení, máš na to je řešit. Nebylo by lepší místo ponurých úvah o sebevraždě popřemýšlet, kde jsou chyby, které by se se daly odstranit? Píšeš, že jsi ještě s nikým nechodil. Jednak to ve Tvém věku není žádná tragédie a jednak - zkusil sis někdy položit otázku "Co dělám špatně? Neodrazuju ty holky něčím sám? Svým chováním, poraženeckými postoji, atd.?" Proč si říkáš už dopředu, že maturitu neuděláš? Tak se vykašli na internetové diskuse a radši se uč! A když to nevyjde, vyjde to příště.
Ahoj,sem taky jeden ze sebevrahů.Tady holčina se zabíjí kvůli nenaplněný lásce.Každej jí radí,at kouká na krásy vokolo a zkusí to hodit za hlavu "život jde dál"....Co mam dělat já? Když mi bylo 5, hádali se o mě máma s tátou a schovávali mě po známejch.Táta si zařídil,že mě bude mít,pak sem měl 2 nevlastní mámy.Když mi bylo 9, zastřelil se mi před očima.Potom sem šel k mojí vlastní mámě,začal sem chodit na gympl a kvuli nikomu jinýmu mě z něho vyhodili, ještě k tomu moje máma pije.Nikdy sem nechodil s holkou,protože mě žádná nechce,před 2 rokama sem si kvůli tomu asi 3× podřezal žíly.Nyní sem potkal ženu svých snů a prožil s ní krátké chvilky,o kterých se mi jen zdálo.Ukázalo se, že mě ve skutečnosti nechce. Jsem přijat na vejšku bez přímaček a za pár dní dělám maturitu,kterou vím,že neudělám a proto nikam nepůjdu. Co pak??!!!Myslím na dobrovolný odchod dnem i nocí.Mam to všechno hodit za hlavu???!!!Možná sem slaboch,že neumim žít s tak "suprovym" životem.Tohle je fakt až nešňastných náhod a v myslim,že v mym případě se sebevražda omlouvá.....díky za pozornost.
Chapu to, je to dost silny pocit prazdna, ne kazdy je natolik silny, aby odhodil trapeni a zacal znova. Ale vzpomen na blizke, precti knihu a rozhledni se okolo, je tu vsude spousta kras a zajimavosti. Navic toto jsou jen prirozene kroky k tomu, aby jsi zivot brala s vetsi toleranci, pocitala i s moznym nezdarem a nepoustela se moc rychle do neceho neuvazeneho. Taky poslouchej rady blizkych, nemusis se jimi ridit, jen poslechnout a treba i odpovedet. Verim, ze to byl literarni pokus, nikdo nenapise dlouhy clanek, aby to kazdy vedel, v tomto stadiu uz clovicek zaleza a komunikuje obtizne.
Mám pocit,že tu povídku napsala velmi mladá a nezkušená dívka.Je to velmi naivní.Život je o něčem jiném.A páchat sebevraždu z důvodu jak se to popisuje v té povídce je vrchol sobeckosti.Já,já,já.
Lidé si neberou život kvůli ztracené lásce ani kvůli žádné jiné vnější příčině. Příčinou je vnitřní problém toho kterého člověka, většinou deprese. Pokud se někdo cítí zbytečný, nemilovaný, neschopný a k ničemu, měl by navštívit odborníka, nejlépe psychiatra. Není na tom nic špatného, sama beru antidepresiva a chodim na psychoterapii a jsem vcelku spokojena, sebevrazedne myslenky jsou pryc. Ale vzhledem k tomu, ze vim o co jde, neverim tomu clanku ani jednu vetu. Pokud chcete o necem psat, nejdrive si poradne problematiku prostudujte, aby vam z toho nevysel hloupy blabol.
Smrt je součást života. Nastane buň přirozenou cestou, nehodou nebo sebevraždou. At jsou důvody jakékoli, žádné vysvětlení, povzbuzení či odsouzení nepomůže. Zabíjí se všechny věkové i intelektuální kategorie. Asi to nebude otázka racionality...A pokud to opravdu taková otázka není, lze soudit, že pokud k ukončení života má dojít...dojde k němu. Člověk není smrtelně zranitelný jen zvenku...
Koukam, že tu sou samý optimisti. Samý optimisti, ale ve skutečnosti lidi, který nevěří na něco, vo čem se jen píše:-). Lhostejnost by tu byla na pravym místě, a to v obou případech. Možná, že člověk na drogách vidí svět pravdivě, možná, že to "pevný sebevědomí" je vlastně jenom nevědomí. Chyby se stávaj a vždycky se stávaly, evoluce ještě nedošla do tak ideálního stadia, aby se rodily ideální lidi se "super sebevědomim" / nevědomim. Jo, bejt drsnej, jen tak přežiješ, but drsnej na sebe, but drsnej na vostatní, to je ten "život".
Pokud se někdo, aň už autorka nebo někdo jí blízký, cítí skutečně tak, jak je popsáno v článku, je mi ho samozřejmě líto a doufám, že se mu časem podaří načerpat trochu životního optimismu. Na mysl mi, pravda, přichází staré přísloví "každý svého štěstí strůjcem" - jelikož když se někdo zamiluje do narkomana a tvrdí, že to do jeho života vneslo "řád, pořádek, klid, lásku" a já nevím, co všechno, celkem k tomu není co dodat. No nic, nejsem psycholog a city jsou složité; co už by tak složité být nemělo, jsou základní znalosti českého pravopisu, některé sentence jako např. "byla jsem na všechny kluky lhostejná" " na jeho žádoucích očích" "z ukradnutých chvilek", nemluvě vůbec o čárkách mezi větami, mi nápadně připomínají slovník mé kolegyně Čechokanaďanky, která teprve nedávno přijela z Toronta a mluví "špátně čésky". A vůbec, jak si tak čtu ten sugestivní popis jehly zajíždějící do tkáně - není ona to tak trochu malá exhibice???
Tak vážení, já tomu opravdu nerozumím.Vlastně jsem si mysalela, že tyto stránky tu jsou především pro potěšení. Myslím, že tyto řádky by měly být na zcela jiných stránkách.Předpokládám také, že se jedná opravdu jen a pouze o úvahu a nikoliv o skutečnost, neboň tento způsob by mi tom případě připadal dost ubohý a uhozený. Stále přemýšlím, co tím chtěl "básník" říct? Odradit mladé, aby tak nedopadli? Potom je to nevhodný způsob psaný nevhodnými slovy a domnívám se, že se mine účinkem. Pokud to má za úkol ještě víc zničit lidi už zničené, potom si myslím, že je to to pravé, ale napatří to sem na tyto stránky. Chvílemi jsem měla pocit, že sem píší cvoci a to mám, věřte, za sebou mnoho velmi těžkých a bolestivých životních příběhů. Horších, než je jen ztracená láska. Holka vždyň ty nemáš snad žádné sebevědomí.Tu dámu o které zde psala její kamarádka, která měla 3 děti a skočila pod vlak, že jí lékařka nechtěla pomoci, to chápu, ale tebe ne. Promiň jsi slabá,m jsi hloupá a myslím, že pokud jde v úvaze o skutečnost, stáli za houby především tvoji rodiče.Z toho se musíš dostat sama a poznáš o co tady jde. Poznáš sebe a budeš šňastná, potom máš teprve prostor na to se zamilovat.
Nikoho neodsuzuji a o nikom si nemyslím,že je slaboch.Jen si myslím,že třeba i ty máš lidi,kterým na tobě záleží,kterým i ty můžeš přinést něco víc,pro které jsi přítelkyně na kterou se můžou spolehnout nebo je dokáže potěšit nebo jim poradit. A možná o nich ani nevíš. Zkus se rozhlédnout kolem sebe. Asi jsem nechutný optimista.
Poslední povídky už snad vážně nepřínáší nic jiného než drogy, AIDS, sebevraždy, neštastné lásky, kluky co učí holky fetovat a oni potom skáčou z mostu nebo odkud... souhlasím nejspíš s Emmou. Nesčetněkrát jsem mluvil s dívkami (většinou kolem 16ti), které měly podobné pocity a tvrdily, že teď se určitě zabijou, protože bez svého prince (se kterým se potkaly na diskotéce a jednou se s ním vyspaly, notabene zjistily že je závislý a má stejně přítelkyni) nemůžou žít. Dopadlo to vždy tak, že za několik dní bylo po depresích, a nikdy v důsledku dokonané sebevraždy. Nechci, aby to znělo nějak cynicky, ale proč o tomhle donekonečna psát? Holky, neblázněte.
Pokud ma nekdo takove pocity,o nichz se pise v clanku a o nichz pise Pavla,mel by navstivit odborniky. Neni to prece zadna ostuda. Vim,ze nastanou takove momenty v zivote,ale vsechno se muze za cas zmenit a pak se na to muzeme divat po letech uplne jinak!!! Pokud ale uz nebudeme nazivu,nebudeme se uz divat na nic. Nejsem zastancem pojidani prasku,ale kdyz jde o zivot,tak bych byla pro a nechala si antidpresiva predepsat. Ma nejlepsi kamaradka z detstvi (verici,vysokoskolske vzdelani) to takhle ukoncila. Zustaly po ni 3 deti. Bylo to proto,ze (jeste za socialismu) ji lekarka,ke ktere si prisla pro leky s tim,ze nemuze dal,rekla,ze nepatri do jejiho obvodu. Skocila pak v noci pod vlak.....
Pocity mám téměř totožné, pouze jejich důvod se liší. Není to kvůli klukovi a ani holce. Je to o vnímání tohoto světa.Miua píše, že vždycky může být líp a zároveň i hůř. Ale pro nás co nás bolí každy den našeho života to je - horší a horší. Strhává nás vír, chceme se chytit a tím i zachránit,ale ono není čeho. A to je to nejhorší a taky nejbolavější.To si nedokážete představit a vaše odsouzení sice bolí,ale naše "myšlení" to neobrátí.Vím, že by můj odchod nejvíce zasáhl rodiče a proto tady ještě jsem, ale zrovna kvůli nim, zvláště otcovi se cítím tak jak se cítím, ale říct jím to nemůžu. Rozdělila bych je a to nechci.Ale žít s tím už taky ne. Jsem slaboch, vím a vy si to můžete myslet taky.Můžete si myslet, že jsme chudinky, které se domnívají, že není nic horšího než jejich neštěstí. Ale to ne, jenom nevidíme důvod a smysl toho, proč s tím bojovat. Kvůli sobě? Ne, díky, to je málo.
Milá Lenka,dúfam, ze toto vyznanie je iba vo forme poviedky a je len vyjadrením toho,co clovek cíti,ked mu je velmi,velmi tazko a nie predbehnutie toho,co sa skutocne chystás urobit.Viem pochopit,co cíti clovek,ktorý miluje tak naozaj iba raz za zivot(nie má rád;miluje).Prezila som cosi velmi podobné,tiez sa pre mna stal jedinecnou,neskutocnou a nádhernou láskou,ktorá sa nebude viac opakovat.Tiez boli pre mna nesmierne vzácne chvíle,ktoré sme si pre seba ukradli,vzdy som chcela byt pre neho ta jediná a jedinecná.Chvíle,ked sme sa lúcili boli pre mna utrpením,no verila som,ze to nie je navzdy.Skoncilo to velmi rýchlo a velmi necakane.Bolí to,a aj ked si uvedomujem,ze takto je to mozno lepsie,uvedomujem si,ze ho stále milujem a ze mu dokázem odpustit,aj ked mi tak velmi ublízil.Neviem,preco nedokázem dat takú istú lásku tomu,kto o mna stojí,tomu kto ma miluje, kto by za mna dal aj zivot.Jednoducho to nedokázem.Viem, ze ten ktorý by si to urcite zaslúzil sa odo mna docká jedine toho,ze ho dokázem mat rada,no nie milovat ho.Ale jedno ti viem povedat urcite.Kvoli muzovi,ktorý hodí celé Tvoje "ja" jendoducho do minulosti a nezaujíma sa ,ci Ta to bolí alebo nie sa neoplatí brat si zivot aj ked je práve vtedy cloveku na svete najtazsie.To urcite nie.Ved mozno raz príde tá chvíla,ze si to uvedomí a Ty sa mu budes moct s hrdostou a zadostucinením pozriet do ocí.
Nechapu. Psano v 1. osobe...tak jsi ziva nebo mrtva?Kolik ti je let?Mas nejakou rodinu,co rodice?A vubec-tohle kvuli klukovi,se kterym jsi 1x spala?Znamka-5,NEVKUSNE.
hm, hm.A co takhle pocit odpovědnosti k těm, co mě mají rádi a záleží jim na mě? A proč hned věřit, že už nikdy nic lepšího nebude? Vždycky může být líp (i hůř), ale proč se hned vzdávat? Jako povídka je to docela zajímavé, jako skutečný přístup k životu a životní názor smutné. Alespoň pro mě.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.